Sci-fi Megalopolis je podle prvních reakcí opulentní selhání. Dokáže zaujmout i naštvat zároveň

Den po premiéře hlásí agregátor anglofonních kritických textů Rotten Tomatoes přesně 50/50 co do kladných a záporných reakcí, což je pro projekt s pověstí Megalopolis velmi na místě. Ještě před pár dny nás oblažila zpráva o tom, že režisér se měl během natáčení na dlouhé hodiny zamykat do svého karavanu, kde kouřil jointy a nikoho k sobě nepouštěl, což je úžasná eskalace projektu, který Coppola chystal pomalu půl století a dal na něj z vlastních úspor 120 milionů dolarů. A víte co? Film prý podle všeho vypadá, jako by ho natočil člověk na drogách, což tentokrát zjevně není vyšeptalé přirovnání, ale objektivní deskripce.

„Megalopolis je pošetilost takových rozměrů, že to je jako být na vlastní oči svědkem pádu římské říše. Byl to skvělý zážitek ve smyslu ‚haha, jasně, kámo, máme tu nový meme‘. Francis Ford Coppola každopádně zlomil rekord, kolikrát může jeden muž denně po celý život myslet na Řím,“ tweetovala bezprostředně po zhlédnutí kritička Jessica Kiang. Červenou nití, která prostupuje prvními reakcemi, je právě mírné pousmání nad tím, jak moc je Coppola ve své novince fixovaný na aluze k antickému Římu, když vypráví svůj příběh o pádu civilizace.

„Muži myslí na antický Řím častěji než na sex“ je populární internetový meme posledních měsíců a v tuto chvíli je velmi těžké toto téma vytáhnout, aniž by to působilo trochu směšně. V důsledku jsme nyní maličko citlivější vůči naivitě, dětinskosti a historickému šlendriánství násilných paralel k antice, což serióznímu docenění Megalopolis příliš nepomáhá. Coppola svůj film připravoval dávno před tím, než se tento trend rozšířil – být premiéra vloni, nikdo nejspíš nehne brvou, je to vskutku nešťastné načasování.

Samozřejmě se ale jedná jen o špičku ledovce. Étos recenzí shrnuje Peter Bradshaw z The Guardian: „Coppolovo selhání je nepochybně mnohem zajímavější než funkční úspěchy menších režisérů.“ Nicméně nenechte se zmást, o selhání rozhodně jde. „Jedná se o produkt filmařské vášně, který však vášeň nevyvolává. Je to nafouklý, nudný a nepochopitelně povrchní film plný středoškolského tápání nad potenciálem lidské budoucnosti. Je zároveň hyperaktivní a mrtvolný, zatížený příšerným herectvím a nezajímavými lacinými speciálními efekty, kterým chybí textura analogové reality, ale i invence jejího radikálního digitálního přetvoření.“

David Rooney z Hollywood Reporter je podobně ambivalentní: „Nemůžu říct, že bych byl v každém okamžiku více než dvouhodinové stopáže plně uvnitř díla, ale nikdy mě neopustila zvědavost, kam se Coppola ubere v další scéně. Je to dobrý film? V žádném případě! Stejně tak to není film, který je snadné smést ze stolu.“

Jsme svědky situace, kdy před nás starý kmet jednoduše předložil příšerný film, ale protože má iniciály FFC, v portfoliu Kmotra a Apokalypsu a za jeho úsilím stojí tak silný příběh, cítí publikum povinnost docenit aspoň něco? Jistě to hraje roli, ale to je nakonec autentický a adekvátní přístup k umění. Stojí za spekulaci, že projevit stejně hlubokou vstřícnost vůči naprosto jakémukoliv dílu by vedlo ke stejnému důsledku, ale to je nakonec jedno. Pokud si někdo zaslouží trochu té iracionální nadinterpretace kvalit, tak Coppola.

Najdou se přesto tací, kteří udávají vysoké hodnocení, za nímž si zjevně stojí. „Megalopolis není jen transcendentální potěcha pro všechny smysly, ale i manifest Coppolových snů o lidstvu a důkaz jeho oddanosti kinematografii,“ píše Brittany Witherspoon ze Screen Rant. Bilge Ebiri z Vulture míní: „Megalopolis je možná nejšílenější film, co jsem viděl. A lhal bych, kdybych popíral, že jsem si užil každou vteřinu.“

V tuto chvíli není jasné, kdy a v jaké podobě se příběh o megalomanském architektovi stavícím na troskách New Yorku svůj nový Řím dostane do českých kin. Musíme doufat, že během Cannes tuhle rukavici některý český distributor zvedne.

Podívejte se na žebříček nejočekávanějších filmů tohoto roku.

zdroje: Variety, Screen Rant, The Guardian, Vulture, Hollywood Reporter