Patřil k největším osobnostem italské kinematografie. V dějinách filmu zůstane zapsán jako jeden z průkopníků neorealismu (Zloději kol, Umberto D), v srdcích diváků jako představitel milovníků, bonvivánů a rozličných tragikomických figurek ve stovkách filmů, nezapomenutelný byl v titulní roli filmu Generál della Rovere. Jako režisér se po zániku neorealismu prosadil nejen komerčně úspěšnými komediemi (Včera, dnes a zítra; Manželství po italsku), ale i myšlenkově náročnými díly (Vězňové z Altony, Horalka). Cesta byla jeho poslední režie.