Jana Hlaváčová

Jana Hlaváčová byla významná česká filmová, televizní a divadelní herečka a pedagožka. Narodila se 26. března 1938 v Praze. Již v dětství v ní vzbudil zájem o herectví její otec, povoláním úředník, který byl sám nadšeným ochotníkem. Po gymnáziu začala studovat na pražské DAMU, kterou úspěšně ukončila v roce 1960. Záhy po dokončení studia získala své první stálé angažmá v plzeňském Divadle J. K. Tyla, na jehož prknech působila až do poloviny 60. let. Posléze přestoupila do Národního divadla v Praze, čímž začala pětadvacetiletá éra její největší slávy. Diváci ji v této době mohli vídat ve velkých a výrazných rolích, jakými byly například Maggie ve hře Arthura Millera Po pádu, Raněvská v Čechovově Višňovém sadu, Gertruda v Shakespearově Hamletovi, Eleonora Akvitánská ve hře Lev v zimě či Emilia Marty v Čapkově Věci Makropulos. V Národním divadle působila Jana Hlaváčová až do začátku 90. let, kdy společně se svým manželem Luďkem Munzarem odešli, neboť se neshodli s tehdejším novým vedením. O několik let později, během kterých hostovala na různých scénách a nakrátko zavítala i do politiky, pak Jana Hlaváčová našla roku 1994 svůj nový domov v Divadle na Vinohradech, na jehož prknech setrvala až do konce své kariéry v roce 2011.  Filmová a televizní kariéra Jany Hlaváčové S hraním před kamerou započala Jana Hlaváčová ještě v době studií na DAMU, kdy ji režisér Zdeněk Podskalský obsadil do role průvodkyně Čedoku Mefistofely v komedii Kam čert nemůže (1959). V následujících desetiletích se začala pravidelně objevovat v celovečerních filmech, kde povětšinou ztvárňovala vedlejší role, které však svým talentem dokázala učinit nepřehlédnutelnými. Z těch nejvýraznějších je vhodné zmínit alespoň Elišku Přemyslovnu z historického snímku Královský omyl (1968), právničku Danu z psychologického dramatu Zrcadlení (1977), herečku Josefínu z biografického snímku Františka Vláčila Koncert na konci léta (1979), královnu z pohádky Třetí princ (1982) či Boženu Němcovou z historického dramatu Otakara Vávry Veronika (1985). Zahrála si též v historickém dramatu Jaromila Jireše Lev s bílou hřívou (1986), kde ztvárnila Zdenku Janáčkovou, partnerku hudebního skladatele Leoše Janáčka v podání jejího manžela Luďka Munzara. Její pravděpodobně nejslavnější filmovou rolí je však komická postava zdravotní sestřičky Toničky, již si zahrála v básnických filmech Dušana Kleina Jak básníkům chutná život (1987), Konec básníků v Čechách… (1993) a Jak básníci neztrácejí naději (2004).  Ještě více než v celovečerních produkcích byla však Jana Hlaváčová aktivní na poli televizní tvorby, kde ztvárnila nepřeberného množství menších i větších rolí. K nejznámějším patří domovnice Hrachová v seriálu Byl jednou jeden dům (1974), učitelka Marie Šťastná v rodinném seriálu Pan Tau (1975), Jarča Krbcová z Chalupářů (1975), matka v pohádce Sedmero krkavců 1993), Vlasta Hrabětová ze sedmnáctidílného seriálu Hraběnky (2007) nebo domovnice Nohýnková z dvoudílného válečného dramatu Operace Silver A (2007). V průběhu své kariéry se rovněž aktivně věnovala dabování, za což jí byla v roce 2015 udělena Cena Františka Filipovského za celoživotní herecké mistrovství v dabingu. Působila též jako pedagožka na pražské DAMU, kde vyučovala herectví na katedře činoherního divadla. S příchodem druhé dekády 21. století však musela Jana Hlaváčová ukončit svou hereckou i pedagogickou činnost z důvodu přibývajících let a zhoršujícího se zdravotního stavu. Roku 2012 jí byla udělena Cena Thálie za celoživotní mistrovství v činohře. Osobní život Jany Hlaváčové Poprvé se Jana Hlaváčová vdala na počátku 60. let za herce Jiřího Michného, který však předčasně zemřel na sklonku 60. a 70. let. Z tohoto manželství pochází její první dcera Tereza (* 1963). Následně se Hlaváčová počátkem 70. let provdala za herce Luďka Munzara, kterého poznala během angažmá v Národním divadle a s nímž nakonec prožila většinu svého života. Roku 1971 se manželům narodila jejich jediná dcera Barbora, která je v současné době rovněž známou českou herečkou. Mladší sestrou Jany Hlaváčové je herečka Dana Hlaváčová, která se do diváckého povědomí zapsala především jako zlá sestra Dora v pohádce Tři oříšky pro Popelku (1973).