Alkohol, drogy, sex. 10 skvělých filmů o závislostech

Legendární hollywoodský režisér Billy Wilder ještě předtím, než natočil své nejslavnější a nejúspěšnější snímky (Sunset Blvd., Někdo to rád horké, Byt, Nebožtíci přejí lásce), přišel v roce 1945 s (na tehdejší poměry) nebývale otevřeným portrétem člověka závislého na alkoholu. Wilderův odvážný počin byl posléze oceněn čtyřmi Oscary, včetně ocenění za nejlepší film a režii. Za svůj výkon v hlavní roli ho obdržel i Ray Milland, který zde ztvárnil neúspěšného spisovatele Dona Birnama, jehož aktuální rozčarování ze života a slabost pro alkohol dovedou k třídennímu sebezničujícímu flámu. Ztracený víkend mimo jiné proslul i skličující scénou Birnamova alkoholového deliria.

Vladimír Menšík nebyl jen diváky milovaný bavič, ale především výborný herec. A to jak komediálních (např. Pane, vy jste vdova!), tak i zcela seriózních charakterních rolí. Jednou z jeho nejvýraznějších byla postava postava pianisty Káry, muže, který svou závislostí na alkoholu ničí sebe i svou ženu (Jana Hlaváčová) a syna (Jaromír Hanzlík). V Ikarově pádu sledujeme čistě rodinné drama, v němž se Kára snaží svůj problém zvládnout vlastními silami, v o šest let mladším volném pokračování už se děj odehrává převážně v léčebně, do níž se hlavní protagonista rozhodl dobrovolně nastoupit.

Z českých snímků na toto téma ještě stojí za zmínku například drama Dobří holubi se vracejí Dušana Kleina s Milanem Kňažkem v hlavní roli, jejichž děj je rovněž situován do protialkoholní léčebny.

Film, za nějž dostal mnohými vysmívaný Nicolas Cage Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli - a otevřel mu dveře k mnoha velkým hollywoodským projektům, které ho pak celosvětově proslavily. Zde ztvárnil muže, který se svůj zmařený život rozhodl vyřešit velmi radikálním způsobem - upít se k smrti. Veskrze nepříjemná podívaná plná beznaděje, která na náladě nikomu rozhodně nepřidá. To však ani není jejím účelem...

Proslulý německý snímek, jehož tvůrci téma závislosti na tvrdých drogách pojali tak neskutečně syrově, sugestivně a divácky nepříjemně, až jim z toho vyšel filmový ekvivalent děsivé noční můry. Chcete-li své děti "včas" před drogami odradit, pusťte jim tento nefalšovaný a bezútěšný "feťácký horor".

Kultovní černohumorný hit videoklipařského machra Dannyho Boylea (Milionář z chatrče, Sunshine) po zásluze patří mezi nejslavnější filmy s drogovou tematikou - už jen kvůli legendárním a nezapomenutelným scénám předávkování a surrealisticky ztvárněné nedobrovolné odvykačky hlavní postavy v podání Ewana McGregora. Nesmírně energická a špičkovou muzikou ozdobená sociálně-kritická generační výpověď o bizarní partě skotských heroinových "smažek" rozjela kariéru většině přítomných herců a z režiséra udělala novou hvězdu svého oboru.

Herecky a formálně zdrcující cesta do pekel. Darren Aronofsky (Wrestler, Černá labuť) natočil dějově i myšlenkově jednoduchý, ale nebývale drásavý a audiovizuálně uchvacující obraz devastujících následků drogové závislosti. Výtečně zahrané, skvostně gradované a nekonečně temné a depresivní dílo.

Možná nejpůsobivější český film o důsledcích drogové závislosti natočila významná domácí dokumentaristka Helena Třeštíková. Jde o časosběrný portrét mladé dívky, jíž experimentování s tvrdými drogami (pervitinem a heroinem) dovedlo až na samý okraj společnosti, z něhož se už téměř nedá vymanit. Autentický pohled na reálnou oběť zrádných látek slabší povahy jen těžko snesou, přesto za vidění nepochybně stojí.

Filmů o sexuální závislosti (kupodivu) mnoho není. Jeden opravdu dobrý ale natočil před devíti lety výrazný a oceňovaný britský autor Steve McQueen (Hlad, 12 let v řetězech). Hrdinou Studu je mladý a finančně zajištěný muž Brandon (Michael Fassbender), který se duševní prázdno a neschopnost navázat hlubší partnerský vztah snaží kompenzovat prostřednictvím povrchních a krátkodobých sexuálních dobrodružství. Nepříliš optimistický, ale dosti výmluvný umělecky laděný filmový obraz současné západní společnosti, především pak jejích strastí jako jsou pocity osamělosti či odcizení.

Kultovní dánský režisér Lars von Trier patří mezi největší filmové provokatéry, kteří se konvenčním diváckým očekáváním mnohdy vysloveně vysmívají. I v případě tohoto epického projektu, jehož ústředním tématem je nymfomanie (potažmo ženská sexualita jako taková), nakonec kontroverzní umělec do kin přinesl něco trochu jiného, než asi mnozí čekali (nebo možná spíš v co doufali...). Každopádně ale přišel s filmem, kterým zásluhou lákavého společenského námětu (a reklamní kampaně) přitáhl pozornost mnohem širšího spektra publika, než je pouze to festivalové. A rozhodně jím dokázal vyvolat širokou škálu emocí...