martin-mickey-stusak
36 703 bodů •
7
Štěpán, Kendy a všichni ostatní dosáhli čtyřicítky. Dostaví se krize středního věku? Pátý filmový, dalo by se napsat i generační, film pokračuje v životních peripetiích našich hrdinů. Od prvního snímku 'Jak svět přichází o básníky' (1982) uběhlo již dvaadvacet let a my diváci máme před sebou snad světovou raritu. Postavy hrají stále titíž herci, takže vidíme jak i oni se svými rolemi stárnou. Tento fakt pokazil pouze Ondřej Vetchý, který svou roli zopakovat odmítl. A tak ho zastoupil Lukáš Vaculík. Ne že by postavu Karase zahrál hůř, ale tradice stejných tváří prostě byla porušena. Od předešlého snímku se ve své podstatě nic nezměnilo. Každý má své starosti, každý dělá jak může. A my samozřejmě sledujeme osud Štěpána, kolem kterého se motá Kendy. Střední věk už není takový jako v dobách studentského mládí a tak je takový i tento film. Charaktery postav krapet zvážněly, avšak smysl pro humor si drží stále. A ano, stejně jako James Bond ve svých příbězích, tak i Štěpán tady má novou dívku. Tentokrát se jí říká Veverka. A konečně došlo k tomu, čeho se Štěpánova maminka nedožila. Atmosféricky a humorem sobě vlastním je na tom tento snímek úplně stejně jako ten předchozí. Občas něco pobaví, ale jinak film uběhne jako když střelí a divák si položí otázku, jaký smysl vlastně tento film má. Je vůbec zapotřebí? Snaha o romantickou náladu znatelná je, ale spíše to vyznívá jako z nouze ctnost. Jak název napovídá, básníci neztrácejí naději. Otázkou však je, jestli ji neztratí diváci. Tento snímek zkrátka vypadá dosti omšele a skutečně jak vařený z vody. Svým způsobem nezklame, ale ani nijak zvlášť nenadchne. Každopádně zůstává otázka. Rozhodne se režisér Dušan Klein s autorem Ladislavem Pecháčkem po letech o další film? Hrdinové a jejich představitelé stárnou spolu s diváky a tak v podstatě je cíleně stále o čem vyprávět. Třeba se jednou dočkáme, jak básníci zvládají podzim života.
Ako básnici nestrácajú nádej
The Poets Never Lose Hope
