Nezapomenutelné role Jany Hlaváčové. Zemřela Tonička z Básníků i maminka z Chalupářů

Před kamerou stála Hlaváčová poprvé už během studií v roce 1959 v komedii Kam čert nemůže s Miroslavem Horníčkem. V šedesátých a sedmdesátých letech se pak z ní stala jedna z nejobsazovanějších a nejvýraznějších hereček poválečné éry a tento status v následujících desetiletích pouze potvrzovala, a to nejen ve filmech či v televizi, ale z velké míry také na divadelních prknech.

Svou divadelní kariéru započala po dokončení studia DAMU v divadle J. K. Tyla v Plzni, v roce 1969 však přijala angažmá v pražském Národním divadle. Se „zlatou kapličkou“ má spojeno několik nezapomenutelných a oceňovaných rolí, včetně klasiky Naši furianty. Seznámila se zde také se svou životní láskou, legendárním hercem Luďkem Munzarem. Ikonickému hereckému páru se narodila dcera Barbora Munzarová. Hlaváčová zůstala v Národním divadle až do počátku 90. let. V té době opustila divadlo společně se svým manželem Luďkem Munzarem a přesunula se do Divadla Na Vinohradech. V březnu 2013 byla za své výjimečné divadelní úspěchy oceněna cenou Thálie za celoživotní mistrovství.

Úspěchy slavila herečka také v dabingu. V roce 2012 získala Cenu Františka Filipovského za nejlepší ženský výkon, v roce 2015 obdržela stejnou cenu za celoživotní herecké mistrovství v dabingu. Nejvíce ji mají ovšem lidé spojenou s rolemi ve filmech, seriálech a televizních inscenacích, kde často ztvárňovala matky a silné, nesmlouvavé ženy. Cizí jí však nebyly ani pohádky. Z jakých počinů si ji mohou diváci pamatovat nejvíce?

Byl jednou jeden dům (1974)

Jednou z prvních velkých seriálových rolí (a zároveň jednou z těch nejvýraznějších) byla pro Janu Hlaváčovou postava v oceňovaném seriálu Byl jednou jeden dům od režiséra Františka Filipa a z pera Jana Otčenáška a Oldřicha Daňka. Minisérie sledující osudy lidí jednoho domu v období mezi lety 1936-1945 byla plná velkých hereckých es tehdejší doby. Jana Hlaváčová se však mezi nimi rozhodně neztratila, naopak na sebe dokázala několikrát výrazně strhnout.

Chalupáři (1975)

Jednu z vedlejších, ale i přesto velmi památných rolí, si zahrála i v legendárním seriálu Chalupáři. Zde ztvárnila Jarču, dceru Evžena Humla v podání Jiřího Sováka. Jednalo se o ustaranou maminku, co se snaží dobře vychovat syna Slávka v podání Jiřího Schmitzera. V tandemu se svým seriálovým manželem Josefem Vinklářem vytvořili velmi sehranou dvojici.

Ikarův pád (1977)

Jeden z nejchválenějších československých televizních počinů z pera Jiřího Hubače je samozřejmě zejména životní rolí Vladimíra Menšíka, který zde potvrdil svou hereckou výjimečnost, zapomenout by se však nemělo ani na zbytek výtečného obsazení. V něm totiž exceluje právě i Jana Hlaváčová v roli manželky hlavního hrdiny Káry, která vidí, jak jejího muže ničí alkohol, její láska se mění před očima a ona postupně ztrácí sílu nadále bojovat. Silný výkon i ve stínu Menšíkova hereckého koncertu.

Třetí princ (1982)

Jana Hlaváčová měla v oblibě také pohádky, ostatně jedna z jejích posledních filmových roliček byla v prvním dílu Anděla Páně. Nejvíce si ji ale diváci nejspíše pamatují z netradiční pohádky Třetí princ od Antonína Moskalyka. Zde si zahrála královnu a matku tří princů a i na malém prostoru dokázala zaujmout mimo jiné i svým poutem ke královi v podání Luďka Munzara, s nímž měla neoddělitelné pouto i v reálném životě.

Jak básníkům chutná život (1989)

Asi nejvíce se Jana Hlaváčová zapsala do paměti diváků coby upovídaná a svérázná sestřička Tonička, která byla věrnou pomocnicí doktora Štěpána Šafránka. Její postava, která se velmi záhy zařadila mezi divácky nejoblíbenější, se poprvé objevila ve třetím filmovém díle básnické série a zůstala samozřejmě i v následujících pokračováních. Jen v posledním snímku Jak básníci čekají na zázrak (2016) se kvůli zdravotním problémům již neobjevila.

Zdroj: Česká televize