Cenzura, neexistující adresa a chyby v ději. Co jste nevěděli o seriálu Byl jednou jeden dům
O výjimečnosti seriálu Byl jednou jeden dům hovořili v době jeho vzniku i jeho autoři - prozaik Jan Otčenášek a dramatik Oldřich Daněk, kteří ho označili termínem "televizní román". Dali tak najevo, že nejde o běžný zábavný a populární pořad, ale že chtějí natočit televizní dílo hlubšího charakteru, což se jim také povedlo. Byl jednou jeden dům sleduje na vypjatých historických okamžicích mezi roky 1936 až 1945 osudy českého národa i to, jak jednotlivé události vnímali různí lidé různých povah, zaměstnání a ideologií v jediném pražském domě.
Natáčení seriálu probíhalo od září roku 1973 do února 1974 a odehrává se ve fiktivní pražské Bagounově ulici, v domě č. 12. Vnitřní dvorana domu s pavlačemi byla vystavěna v největším ateliéru na Barrandově, exteriéry seriálu se točily v Praze v Opatovické, Ostrovní a Spálené ulici. Seriál byl natočen na 35 mm filmový materiál, což umožnilo jeho převod do HD rozlišení, ve kterém ho mohli diváci zhlédnout poprvé na jaře roku 2010.
Jelikož seriál vznikal v sedmdesátých letech, museli se filmaři samozřejmě potýkat s cenzurou. Autoři seriálu Otčenášek a Daněk schválně vybrali historické téma. Doufali, že se cenzuře vyhnou díky jeho relativní politické nekonfliktnosti, cenzoři přesto nějaké mouchy našli. Například poslední, pátý díl se jim zdál málo revoluční a bez dostatečného důrazu na zásluhy Rudé armády. Závěrečné scény na barikádách se proto musely přetočit. Předělaná verze navíc obsahuje i dodatečně dotočené osudy některých postav. Navíc zde hrají herci, kteří v předchozích dílech nevystupovali. V této upravené verzi se poslední díl seriálu vysílal od července 1976. Od roku 1990 je ale opět vysílána pouze originální verze 5. dílu.
Zajímavostí je i to, že původně měl být seriál delší. Například měla být natočena epizoda o vyvlastňování rodinné firmy Nerudných, tento díl byl ale vedením České televize zamítnut. Na další plánované díly, ve kterých se měl pravděpodobně vrátit Přemek Tvaroh (Václav Postránecký) ze služby v RAF, také nedošlo s ohledem na cenzuru i to, jak se komunistický režim k pilotům sloužícím v Anglii zachoval.
Jako perličku už jen doplním, že Jiří Sovák celý seriál odehrál v jediném saku a že nosil stejný baret, jako měl v seriálu Eliška a její rod. Sám si ho na natáčení přinesl, protože si ho schoval jako památku. Byl jednou jeden dům se ale neobešel ani bez několika chyb. Ta nejvýraznější je přitom hned na začátku - v úvodních záběrech s titulky je pohled na Prahu za druhé světové války, po pražském nábřeží tam ale jezdí mnoho aut a dokonce i tramvaje. Další velkou chybu udělali filmaři u Jaromíra Hanzlíka. Jeho postava Martina Hracha musela jít v seriálu na nucené práce do Říše, přesto se ještě před svým oficiálním návratem z Německa objeví v Praze v průvodu za rakví.