Intimní osvětlení

Celovečerní režijní debut Ivana Passera si s sebou nese typické prvky, které se vyskytují v jeho společné tvorbě s Papouškem a Formanem. Příběh postrádá tradiční dramatický oblouk a observačně mapuje epizodické momenty během jedné pojící události. Ústředními motivem je zde zkoumání mezilidských vztahů a odlišné přístupy hudbě a její úloze v lidských životech. Jednoduchá zápletka se točí okolo příjezdu úspěšného hudebníka Karla, který po mnoha letech navštěvuje kamaráda Petra, jehož obživa spočívá ve vyhrávání na pohřbech či slavnostech. Oba dva nejsou se svými životním stavem spokojeni, ačkoliv se nacházejí v diametrálně odlišných bodech i prostředí. Nostalgicky vzpomínají a díky komornímu ladění snímků, který nespoléhá na dějové zvraty a zachycuje prchavost přítomného okamžiku a melancholii, pronikáme do intimního prostředí postav. Marné čekání na nepřicházející životní změnu a strnulost je pak symbolicky zpřítomněna v kultovní závěrečné scéně, kde postavy dlouhé sekundy čekají, až se jim během přípitku do úst steče ztuhlý vaječný likér.