Recenze filmu Intimní osvětlení

Komentáře a recenze 9

Pete69

32 824 bodů •17. 2. 2021

7

Tak je to hodně zvláštní film. Díval jsem se n něj dvakrát a nikdy jsem se s příběhem, který vlastně není moc neztotožnil. Mírně to připomíná první Homolkovi, ale toto není komedie za každou cenu, z herců sálá amaterismus v dobrém slova smyslu, atmosféra naprosto pohodová a v dnešní době je to balsám na duši. O scénáři snad raději pomlčím. Zvláštní počin. Za osobitost 70%.

xxmartinxx

22 532 bodů •20. 7. 2016

6

Scény, no. Jedna za druhou. Některé pěkné. Docela. Kdybych neměl očekávání vyhnané na maximum, asi bych usilovněji hledal důvod, proč se pro to nadchnout, ale takhle vidím prostě novovlňácký demíčko.

lamps

15 325 bodů •13. 5. 2016

7.5

Líbilo se mi, jak i bez nějaké pevné příběhové kostry dýchala ze snímku taková krásná poetická atmosféra, díky které všechno vyznívalo neskutečně opravdově a chvílemi jsem si připadal, jako bych s herci seděl přímo u jednoho stolu. Ivan Passer napsal velmi zajímavý scénář ze všedního života, obsadil do něj zajímavé, byť mně zcela neznámé, herce a podle všech ohlasů se mu povedlo stvořit snímek, který dokonale odráží tehdejší morální hodnoty a svým tragikomickým pojetím se povznáší i nad kultovní "homolkovský" humor.

marie-kolarova

2 980 bodů •4. 4. 2020

7.5

Setkání dvou kamarádů, kteří vystřízlivěli ze svých mladických ambicí. Několik famózních momentů, ale chybí vnitřní soudržnost, která by diváka přilepila k plátnu. Celkový dojem kazí hluchá místa mezi jednotlivými vypointovanými scénami. Za mě super: slepice v garáži, mrtvá slepice, pohřební průvod, Křesadlová v autě a defilé žen s hráběmi (asi nejlepší), babka, která z ničeho nic odhalí dobrodružnou etapu svého života a velkorysost, kterou by u ní nikdo nečekal – po scéně vajíčko k vajíčko asi největší obrat. Jo smutek, lidi spojuje. Brečeli všichni, dokonce i příbuzní.

Volpe

1 883 bodů •19. 12. 2020

8

Film který mě velmi dlouho iritoval svou neuchopitelností, a který jsem naplno dokázal ocenit až při jeho analýze. Až poté jsem zjistil, že navzdory obecnému přesvědčení o „neuchopitelnosti, přirozenosti a nicnedělání“, jde o film systematicky řízený principy melodramatu - jako je náhoda, neklasická narativní struktura, přehnané emoce či patos - který ač na povrchu budí dojem idylického obrazu jihočeského venkova, skýtá mnoho vnitřcích tenzí podvědomě řídící tuto zdánlivou idylu. Rovněž jsem poté pochopil proč pokusy následovat tuto poetiku selhávají, neboť se snaží napodobovat povrchní dojem, postrádají však tuto vnitřní strukturu a systematičnost.

Siddharta

1 768 bodů •19. 10. 2010

8.5

Unikátní záležitost šedesátých let. Dnes si kladu otázku, jak dlouho jaké filmy vydrží v širším povědomí. Ještě před dvaceti lety jsem měl pocit, že všechny jsou tu napořád.