Pomáhal Formanovi, Svěrákovi, Menzelovi i Kleinovi. Václav Šašek zemřel v 89 letech

Vystudoval Filozofickou fakultu UK, obor česká literatura. Poté byl zaměstnaný v deníku Večerní Praha. Na Barrandov nastoupil již v roce 1960 do tvůrčí skupiny Šebor-Bor. Tehdy mu bylo pouhých 27 let a ihned se pustil do spolupráce s Milošem Formanem. Jednalo se o adaptaci povídky Josefa Škvoreckého Eine kleine Jazzmusik. Natáčení bylo nakonec zakázáno, ale spolupráce s Formanem pokračovala na filmech Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko!

Jeho prvním vlastním realizovaným scénářem bylo Intimní osvětlení pro režiséra Ivana Passera. Velkým úspěchem byly i Petrolejové lampy, jež režíroval Juraj Herz. Z pozdějších filmů v 90. letech vstoupily do povědomí veřejnosti hlavně snímky Helimadoe od Jaromila Jireše, Akumulátor 1 Jana Svěráka a Výchova dívek v Čechách podle knihy Michala Viewegha. Ve většině případů byl spoluautorem, nikoli výhradním autorem.

Coby dramaturg byl však přece jen důležitější. Pro Jaroslava Papouška dělal Ecce Homo Homolka, pro Jiřího Krejčíka Svatbu jako řemen, pro Smoljaka a Svěráka zase Na samotě u lesa, Kulový blesk, Rozpuštěný a vypuštěný a Nejistou sezónu, pro Menzela se Svěrákem pak Vesničku mou, střediskovou. Byl i u zrodu básnické série Dušana Kleina Jak svět přichází o básníky a jeho dalšího filmu Dobří holubi se vracejí. Do jeho portfolia patří i komedie Jáchyme, hoď ho do stroje! s Luďkem Sobotou nebo Panelstory od Věry Chytilové.

Po revoluci pak spolupracoval s Janem Svěrákem na Obecné škole, Koljovi, Tmavomodrém světě i Vratných lahvích. Na svém kontě má i pohádku Lotrando a Zubejda či válečný Tobruk od Václava Marhoula. Vždy v pozici pečlivého a citlivého dramaturga a konzultanta, co dobrého má zůstat a co zbytečného má jít pryč a jak lépe charakterizovat postavy a udržovat dějovou návaznost. Posledním vlastním tvůrčím počinem byl pak scénář k oceňovanému televiznímu filmu Zločin v Polné (2016) o hilsneriádě.