Lásky jedné plavovlásky

Zdánlivě banální zápletka druhého celovečerního filmu Miloše Formana se točí kolem učnice z internátu svedené na maloměstské zábavě pražským klavíristou. Dívka po společně strávené noci přijíždí s kufrem za mladíkem do Prahy a až tam pochopí, že ji nikdo nečeká. Příběh Anduly, možná jediné ženské hrdinky celé Formanovy filmografie, který napsal Forman společně se svými osvědčenými spolupracovníky Ivanem Passerem a Jaroslavem Papouškem, je zakotven v tragikomických kulisách československého socialismu 60. let. Lásky jedné plavovlásky svědčí o Formanově mistrovství v režírování neherců i herců: přirozeně je situuje do bravurně inscenovaných a zároveň dokonale autenticky působících situací, které jsou plné absurdity a černého humoru, ale také soucitu a něhy. Právě v tom spočívá podstata formanovského realismu: trapnost a pravda mají k sobě blíž, než si obvykle uvědomujeme. Po Černém Petrovi upevnil Miloš Forman tímto filmem svou pozici originálního glosátora společenské reality, který se dokázal přiblížit zejména mladým hrdinům na intimní vzdálenost. Lásky jedné plavovlásky měly světovou premiéru v roce 1965 v hlavní soutěži benátského filmového festivalu. Posléze byly nominovány na Oscara i Zlatý glóbus. Nyní se vrací na plátna kin v digitálně restaurované podobě. (NFA)