Hoří, má panenko

Observačním stylem nasnímaná komedie se soustředí na hasičský bál a množství absurdních figurek, ve kterých se zrcadlí tuzemská nátura. Samotný příběh je ohraničen zmiňovaným plesem. Začíná před plesovou poradou, kde se hasiči domlouvají na nadcházejících bodech večerního programu, následuje akce samotná a končí se kocovinou nasáklým ránem v troskách požárem zničeného domu nebohého dědy. Ústřední slavností proplouvají jednotlivé linie (hledání královny krásy, řešení rozkradené tomboly, předání hasičského vyznamenání), které jsou anekdotickými mikroudálostmi v jinak dokument evokujícím záznamu. Snímek představuje hutný počet různorodých postav, z nichž do popředí staví několik výrazných individuí z řad hasičů (předseda, “výbor” pro hodnocení žen, strážce výherních cen). Tvůrčí trio jde po zachycení esence samotné akce a nechává děj organicky plynout, tak aby působil “jako ze života”, čemuž je podmíněna i formální stránka, která na sebe neupozorňuje.