Legendární román Mary Shelley ožívá ve zpracování klasika hororových filmů Jamese Whalea. Příběh o posedlém vědci, který z částí lidských mrtvol sestavuje politováníhodnou i děsivou živoucí bytost.
Legendární, hororová klasika, která už v dnešní době působí značně zastarale ale v oblasti atmosféry má stále co nabídnout a profesionalita tvůrců je znát po celý film.
Do dnešních dob stále nejslavnější filmové zpracování románu literární autorky Merry Shelley, i když je fakt, že tomu na paty dost výrazně šlape stejnojmenný snímek z roku 1994. Filmové klasické mistrovské dílo se zatím stále zdá být nepřekonatelným. Svým způsobem fantastická pohádka pro dospělé je přes docela extrémní poetiku tak dokonale obrazově nasnímána, že se snímek stal inspirací pro další takovéto počiny. Hlavně co se týče noir filmů. Černobílé obrazy mají až neskutečně děsivou atmosféru a mnohé scény jakoby přímo vypadli z nějaké ilustrace. Své tomu dodaly i výrazné kulisy, plně dle představ literární autorky. Co se týče masky samotného Frankensteina, kterou si nechal nasadit guru tehdejších hororových a mysteriózních snímků Boris Karloff, se stala takovým synonymem, že jinak se už takováto postava snad nedá ani představit. I když modernější pojetí ztvárněné Robertem De Nirem, ve výše zmíněném snímku, v podstatě v ničem nezaostává. Příběh jako takový je spíše smutnou bizarní etudou povedeného pokusu o oživení těla sešitého z kousků nejrůznějších mrtvých těl, který byl poté spíše terčem nenávisti než obdivu. Smutný nepochopený tvor v epickém snímku, sice postrádající na svou dobu typickou romantiku, ale v dobovém pohledu hodně zvýrazněný ve svém charakteru. Co je dobré a co špatné? To on neví a tím mu právě vznikají nejrůznější životní problémy. A co si budeme povídat, mnozí, a navíc přirozeně živí, lidé to neví ani dnes. Takže je v tom skryta určitá moralizace člověka? Kdo ví.
Velká klasika a monstrum přesně takové, jaké jsem si vždy představoval. Tento vizuál už navždy patří k filmům s Frankenstein. Herecké výkony jsou místy divadelní i toporné, ale je to prostě černobílá klasika, která mě baví i dnes. Závěr opravdu povedený.. 70%
Každý den Karloffa (herec Frankensteina) maskovali přibližně čtyři hodiny a masku mu sundávali hodiny dvě.
Příběh Frankensteina napsala v roce 1817 devátenáctiletá Marry Shelleyová, a to kvůli sázce uzavřené se svým manželem, básníkem Percym Shellyem.
Scéna, kdy Karloff hodí malou Marii do jezera, se musela točit dvakrát. Karloff s touto scénou nesouhlasil a trval na tom, že malá Maria bude jediným človíčkem, kterého Frankenstein nechá žít, jelikož byla jediná, kdo před ním neutíkal a nevadil jí ani jeho odpudivý vzhled. Karloff hodil Marii do jezera tak mírně, že přistála téměř na břehu, a scéna se musela zopakovat. Maria si musela usušit oblečení a znovu načesat vlasy, ale do natáčení se jí už nechtělo. Režisér James Whale jí proto slíbil cokoli si bude přát, pokud záběr zopakuje. Maria si vyžádala tucet natvrdo vařených vajec, jelikož její matka ji nutila držet dietu. Jako dík za natočení scény dostala rovnou dva tucty...