Černý šíp (1985)
5
Hodnocení 5 878
Komentáře 5 909
Černý šíp (1985)
5
Populární dobrodružný román literárního autora Roberta Louise Stevensona sovětští filmaři také nepřehlédli, a tak vznikl film, který je však třeba vnímat jako produkt své doby. Má sice jisté kouzlo, ale také nucená omezení filmové tvorby sovětské éry. Připočteme-li k tomu nemilosrdné působení času, zůstává nám jistá tvůrčí naivita ve zjednodušeném podání. A to i přesto, že přes přirozeně vynucené vynechání některých částí literární předlohy působí scénář poměrně věrně. Jenomže je to k ničemu, když se herci do svých výkonů pořádně neponoří. Romantická atmosféra je sice patrná, ale stejně to celé působí nepřesvědčivě. Herci jsou prkenní a s emocemi vůbec neumí zacházet. Igor Shavlak v hlavní roli je vůbec katastrofou. Ten snad nehrál vůbec. Po celý film se tváří stejně, moc se nepohybuje, a když už tak jen několika málo kroky popojde bokem. Odříká své repliky a to je vše. Mladý rytíř Richarda Sheltona je sice v románu vykreslen jako statečný, ale poněkud naivní, ale tady vypadá spíš jako ňouma, který se tu ocitl jaksi omylem. Dobrodružné filmy byly v osmdesátých letech v Sovětském svazu docela populární, a tak jich vzniklo poměrně hodně. A se dá říct, že i mnohem horších, než je tento. Na diváky neznalé literární předlohy film dýchne naprosto nenáročným dojmem vhodným k odpočinku, neboť není potřeb přemýšlet nad intrikami a dějovými zvraty..
Mucize (2015)
10
Turecký artový film, který rezonuje především svým procítěným příběhem, silnými hereckými výkony (zejména Merta Turaka v roli mentálně postiženého Azize), nádhernými scenériemi východní Anatolie a především emocionální hloubkou. Místo určení je naprostá samota malé vesnice v horách daleko od civilizace, kam vláda nedokončila ani silnici. Místní kultura, zvyky a život se řídí Koránem. Příznivě působí, že i přes určitou vážnost se našly chvíle pro jemný humor vyplývající ze situací. Vše je podpořeno hudbou, která je svěží, emotivní, romantická a dobrodružná, jak je třeba. Povyšuje tak každou atmosféru na tu správnou úroveň a dodává jí onu jedinečnou sílu a kouzlo. Příběh, jehož středobodem je učitel, který se snaží v odlehlé vesnici postavit školu a pomoci postiženému muži, je vnímán jako silný a poháněný tématem lidskosti a lásky. Je to příběh, který může být pro někoho i emocionálně zdrcující. Šedesátá léta minulého století a život v tureckých horách, jak ho neznáme. Ony všechny ty postavy jsou realističtější, než by si, kdo myslel. Každopádně ten konec, je skutečný, nebo je to jen pohádková vize? Dokáže láska takové zázraky? Ať tak či onak, právě citová stránka je natočena tak mistrně, že i americký Oscar bledne závistí..
Ztracený svět (1925)
10
Film, který pochází ještě z němé éry, byl na svou dobu přelomový, a to samozřejmě díky průkopnickým speciálním efektům. Málo se ví, že ke zkáze filmu chybělo jen málo. A to jen proto, že byl úspěšný. Takové bylo tehdejší vedení filmového studia, kde někdo přišel s nápadem natočit předělávku, ale s podmínkou zničení tohoto filmu. A proto bohužel není k dispozici v původní délce. Desítky let se promítala verze se stopáží hodinu a něco, avšak v roce 2016 byla dokončena rekonstrukce, kde se zakombinovali části jedenácti filmových prvků, aby se celek co nejvíce přiblížil původnímu filmu. Rekonstruovaný film je nyní k dispozici se stopáží 104 minut, což znamená, že děj už není tak osekaný, ale naopak krásně plynulý. Stop-motion animace Willise OʼBriena byla ve filmovém průmyslu skutečně tak revoluční, že ovlivnila filmaře až do nástupu CGI. To platí i pro děj, nebo alespoň některé jeho části, na kterých si přihřál polívčičku i český režisér Karel Zeman se svým filmem Cesta do pravěku (1955). Pojítkem je mimo jiné především souboj dvou dinosaurů. Arthur Conan Doyle, sám autor literární předlohy, film krátce uvede a pak už začíná něco, co znají po dějové i vizuální stránce hlavně čtenáři časopisu ABC, pro který vznikl komiks napsaný Vlastislavem Tomanem a nakreslený Jiřím Veškrnou, který z tohoto němého filmu viditelně čerpal, pokud jde o podobu postav i vizualizace krajiny a celého prostředí včetně Londýna. A stejně tak, jak v Česku diváci dodnes žasnou nad dílem Karla Zemana, svět žasne nad dílem trikaře Willise OʼBriena ohledně své doby. I když se nemilosrdný zub času, zejména v dnešní době CGI, snaží film náležitě znehodnotit, jako průkopnický snímek si stále věrně uchovává své kouzlo..
Called to Duty (2023)
2
Jak se dozvídáme v závěru filmu, scénář vycházel z osudů skutečných pilotek ze skupiny Women Airforce Service Pilots (WASP), která vnikla 01. 07. 1939 a rozpuštěná byla 15. 09. 1940. Tvůrci však děj přenesli do současnosti, takže nepřekvapí, že je hned na začátku klasická zmínka o Rusku. Ale jinak se především mluví o hrozbě ze strany Severní Koreje. Osudy těchto žen odpovídají zejména dnešní mezipohlavní rovnoprávní době, takže nechybí ani typické mužské předsudky vůči ženám v armádě. A nemusí jít ani o černošky, jak se dnes také hojně používá. Na dějové šabloně z jiných a mnohem starších leteckých filmů se však nic nezměnilo, takže vývoj děje v jednotlivých kapitolách působí předvídatelně. Pilotky tedy zpočátku bojují s předsudky, které se však potvrdí po rozkazu letět do válečného konfliktu vlivem bezpečnostní hrozby země, a to se čtyřiceti procentní šancí přežití, neboť to ze strachu ze smrti odmítnou. Na správný film ale nakonec přece jen letí... Námět není špatný, zápletka také ne, jen kdyby to nebyl nízkorozpočtový film, protože trpí mnoha problémy, kterými nízkorozpočtové filmy běžně trpí. Herecké výkony jsou na úrovni *mýdlových oper*, což znamená, že herci jen odříkávají své repliky na svých určitých místech, a to je vše. Energický písničkový soundtrack a kvalitní letecká kamera se snaží tento neduh zakrýt, ale bohužel. Neblahé herecké výkony tomu nemálo podráží nohy. Tvůrčí snaha využít úspěch snímku „Top Gun: Maverick“ (2022) je sice pochopitelná, ale na takový námět by se mělo vždy přistupovat daleko profesionálněji.
Captain Caution (1940)
6
Být dlouho na cestách se nikdy nevyplatilo, ani v devatenáctém století, jak ukazuje tento příběh. Během plavby domů se americká obchodní loď dostane pod palbu britské lodi a dozví se, že mezi Američany a Brity byla vyhlášena válka. Dějový koncept se řadí mezi ryze námořní dobrodružné filmy, navíc se ženskými hrdinkami. A jak je v takových filmech obvyklé, i tady je v roli kapitánky lodi, která s myšlenkou na pomstu přebírá pozici svého otce, jenž byl zabit při zmíněném britském útoku. Podle pravidel námořních dobrodružných filmů má samozřejmě také po svém boku muže, kterého zde hraje začínající Victor Mature, jenž tímto filmem údajně zahájil svou sérii rolí tzv. šviháckých hrdinů. Film má tedy vše, co k tomu patří. Dobrodružnou zápletku, krásné dobové lodě, námořní bitvy i patřičný humor. Ačkoli byl scénář adaptován podle literární předlohy spisovatele Kennetha Robertse, nelze jej brát jako historické drama, neboť plně nevystihuje hloubku a složitost předlohy. Vývoj děje je navíc poměrně svižný a místy značně zkratkovitý, čemuž odpovídá i stopáž filmu, která činí necelou hodinu a půl. Každopádně se mezi podobnými filmy natočenými ve stejné době neztratí a jako filmová klasika zapůsobí i dnes. Ale delší a s větším prostorem hlavních postav to být mohlo.