Články o Megalopolis

Hollywood se bude jako každoročně vysmívat největším sezónním propadákům a kritickým ostudám z řad neúspěšných velkých premiér, které představují snadný terč. Anticena Zlatá malina funguje od roku 1980, kdy dvakrát nominovala legendární Osvícení, a také letos neopomene během ceremoniálu 1. března zohlednit nejméně povedené filmy uplynulého roku. Zveřejněné nominace přitom „favorizují“ druhého Jokera se sedmi příležitostmi, jak se zapsat na výherní listinu nežádoucí oscarové antiteze.

První české projekce Megalopolis se odbyly před třemi týdny, což je rozhodně ku prospěchu. Psát recenzi bezprostředně po zhlédnutí, jak je na mainstreamových filmových platformách běžné, by bylo obzvlášť nepříjemné. Už tahle úvodní myšlenka ale spouští kaskádu, která postupně strhává diskuzi o tomto vysněném projektu Francise Forda Coppoly: Není to „normální“ film, který jde hodnotit „normálním“ způsobem. Pokud na něj začneme uplatňovat standardní kvalitativní normy, automaticky jsme v tomhle cinefilním souboji prohráli. Takže co naplat, pojďme společně prohrát.

Máme tu třetí říjnový čtvrtek. Třicet let od své premiéry se v českých kinech znovu objeví průlomový film Quentina Tarantina Pulp Fiction: Historky z podsvětí. Nečekaný vítěz Zlaté palmy za rok 1994 pobude na plátnech jen krátce – nenechte si jej tedy ujít. Z nových filmů se nabízí hned sedm premiér, pojďme si je všechny představit.

Pokud nic jiného, nedá se Megalopolis upřít, že díky ní Francis Ford Coppola jednoznačně ožil. Tím spíš v těžké životní chvíli, kdy jen pár dní před premiérou zesnula jeho manželka, může zaplnit čas něčím, co vždy miloval. Víc než kdy jindy platí, že je jedno, nakolik je snímek komerčním propadákem a většina publika odchází nespokojená, režisér Kmotra a Apokalypsy si už s něčím takovým rozhodně lámat hlavu nebude. Pokud si ale myslíte, že opulentní film za našetřených 120 milionů, který nemá sebemenší šanci se zaplatit, bude filmařovou labutí písní, nejspíš byste na to měli upozornit i jeho. Coppola totiž už plánuje další film. Tedy pardon... dva filmy!

Tu roli mu nelze odpárat, a přece ji dle rozkazů shora vůbec dostat neměl. Herecká legenda Al Pacino vděčí Kmotrovi (The Godfather) z roku 1972 za mnohé, jeho postava Michaela Corleoneho se stala pilířem jedné z nejslavnějších filmových trilogií všech dob. Když se ale chystal původní film za závojem produkční války či gangsterské diktatury, o tehdy ještě nepříliš známého herce ve studiu Paramount Pictures nestáli. Herec ve svých nových memoárech Sonny Boy dokonce vyjevil, že kromě zástupu proslulejších kandidátů musel odrážet hrozbu vyhazovu ještě ve chvíli, kdy natáčení pod vedením jeho zastánce Francise Forda Coppoly už započalo.

Už nějakou dobu jsme věděli, že druhý Joker (Joker: Folie à Deux) nebude stejným hitem jako jednička. Těžko jsme ale mohli předpokládat, že to bude až taková pohroma. Ještě po premiéře v Benátkách a první vlně rozpačitých reakcí jsme sebevědomě tvrdili, že po uvedení do široké distribuce nečekáme, že by divácké hodnocení skončilo pod průměrem, protože široká veřejnost byla i minule mnohem přívětivější než kritici. Jenže to jsme se pletli. Průměrné hodnocení se v tuhle chvíli zdá být pro snímek maximální dosažitelnou aspirací. Nehledě na komerční fiasko. Lidé nediskutují ani tak o tom, jestli Todd Phillips natočil dobrý film, ale jestli natočil špatný film „schválně“, nebo jestli to tak prostě dopadlo.

Už pojedenácté proběhne přehlídka Be2Can, která pravidelně představuje výběr ze tří největších filmových festivalů – tedy Berlína, Benátek a Cannes. Jejím centrem bude jako vždy Edison Filmhub, mimo Prahu však můžete na evropskou festivalovou špičku vyrazit i do dalších 19 měst. Přehlídka probíhá v termínu 2. až 9. října, nabídne jedenáct filmových novinek (plus jeden v kinech už uváděný snímek) a množství doprovodného programu.

Kinematografie a šířeji audiovize se rozhodně nachází v době extrémů. V posledních pár letech se mluví o konci filmu jako instituce, jak ho známe z 20. století, hollywoodské velkoprodukce přesto bobtnají a producenti často rozhazují, jako by se nechumelilo. V poslední dekádě jsme se v důsledku toho dočkali některých z největších hitů i propadáků všech dob. Aktuálně vychází najevo detaily o třech největších průšvizích posledních dvou let, z nichž jeden (ten, kde to nejvíc bolí) je kandidátem na nejhorší finanční katastrofu všech dob.

Trailer na Megalopolis Francise Forda Coppoly před pár dny vzbudil hodně emocí – nejprve kvůli odvážnému kroku proti kritikům, kteří údajně nedocenili několik předchozích Coppolových hitů, a posléze kvůli přiznání, že nespokojené výkřiky recenzentů na adresu Kmotra, Apokalypsy či Drákuly si studio Lionsgate vycucalo z prstu; respektive z umělé inteligence. Zní to jako bezprecedentní šílenost, přesto se před dvěma dekádami už něco trochu podobného přece jen stalo.

Přece to bude spektákl, a navrch snad i další z budoucích klasik věčně nepochopeného génia Francise Forda Coppoly. Pětaosmdesátiletý režisér Kmotra, Apokalypsy a Drákuly poslední roky oprašuje dávné egomaniactví, s nímž v 70. letech točil s hvězdnými herci celé měsíce ve filipínské džungli a o pár let později se vlastním propadákem One from the Heart přičinil o zánik Nového Hollywoodu. Nyní, po čtyřech dekádách vývoje, uvádí vlastnoručně financovaný sci-fi opus Megalopolis, který se v Cannes vedle sedmiminutového potlesku dočkal také pořádného rozcupování. Druhý trailer před říjnovou premiérou v českých kinech všem kritikům bez obalu připomíná, že v minulosti s Coppolou mnohokrát narazili.