Klajnik
9 194 bodů •
0
Zdá se mi, že ta průměrná nebo lehce podprůměrná hodnocení sklízí film protože lidé mají ke Coppolovi stále nějakou úctu, ačkoliv poslední pozoruhodné filmy natočil v 90s.
Megalopolis má sice zajímavý námět, ale žádné body k dobru mu to ode mě nepřináší, páč je konceptuálně nefunkční. Je to sračka, v níž nefunguje zhola nic:
Nefunguje vyprávění ani postavy či vztahy mezi nimi:
Protagonista architekt zprvu tak trochu bojuje o budoucí podobu New Yorku se zkorumpovaným starostou. Starostova dcera však začne pro architekta pracovat a později si s ním z nejasného důvodu udělá dítě. Starosta se později ukáže nebýt tak zápornou postavou a není ani jasné, proč spolu tihle dva měli kříž. Roli záporáka tedy převezme architektův bratranec, což je dekadentní synáček bankéře, který na protagonistu z nejasného důvodu žárlí či co.
Efekty jsou často hnusný.
Zasazení do toho Rome-like New Yorku budoucnosti je nejasné, protože je nekonzistentní a nevěrohodné. Děj je pln speciálních elementů, které nejsou náležitě představeny, využity a navzájem spolu ani nekomunikují;
Protagonista zastavuje čas, ale není jasno proč a ani to nijak zásadně nevyužívá v příběhu. Protagonista-architekt také vytvořil nějaký vzácný materiál (megalon), z něhož chce postavit nový NY, ale my ani nevíme, co ten materiál umí a proč je speciální?
Důsledkem toho je neseriózní dojem, protože to působí, jako by to vytvořil roztěkanej puberťák, co se snažil říct něco sofistikovanýho, ale protože na to nemá intelektuální kapacity, tak výsledkem je gulášovitej opak pln fantaskních chujovin, které jsou jenom rušivé.
I kdybychom sestoupili z této potřeby nazírat vyobrazené věci takové, jaké se na první pohled zdají (zemitý náhled) a vnímali bychom je jako metafory, tak to stále nebude fungovat, protože strukturálně zcela zmrvené.
Tématem je snaha překročit od úpadku/dekadence k utopii. Akcentuje se, že pokud chceme něco lepšího, musíme věřit a skočit do neznáma. Dát něčemu novému šanci a napnout se k tomu. Taková úvaha sama o sobě vzbuzuje můj zájem, ale ten film je natolik nefunkční, že jí jenom zazdí. Klidně teoretizujme nad utopií, ale lidská přirozenost a rozmanitost se tomu vzpřičuje. Žádná rychlá cesta není. Šlechtění po vzoru Huxleyho románu Brave New World se nabízí, ale to vnímáme dystopicky, že? Technologie jsou zrádné. Žádná rychlá cesta neexistuje. Lidi k sami musí dojít ctnostem k altruismu, spolupráci a vykašlat se na války. Film však operuje s kouzelným materiálem, který vše ze dne na den změní, což je působí nezaslouženě, naivně a výsostně debilně. Jako by cestu k utopii vydláždila přítomnost nějakého kouzla nebo technologie. Opravdu jsem takhle debilní film dlouho neviděl. Nejen, že jsem se nudil u této nabubřelé snobárny, ale jsem tím i intelektuálně znechucen.
Někteří tento fail srovnávají s Heavens Gate, což byl taky ambiciózní, nesoudný a scénáristicky nepříliš funkční film, ale měl řadu scén, k nimž se rád vrátím a dokázal mě párkrát nadchnout. Spíš mi to evokuje nedávný Costnerův Horizon, který je též patetickým selháním nesoudného tvůrce, který chce na stará kolena ukázat, že ještě neřekl své poslední slovo. Bohužel to jejich poslední slovo připomíná spíš táhlý a smradlavý pšouk, který se naštěstí brzy rozplyne ve větru a za chvilku si na něj nikdo ani nevzpomene.
Po špatných reakcích jsem však od Megalopolis čekal leccos a vlastně mě překvapuje, jak málo odvážné to je. Dokážu pochopit, co chtěl básník říci, ale protože už je asi moc starej a senilní, tak to neříká dobře, protože se i toho zadýchává a ztrácí niť.
Ve filmu je třeba jedna delší pasáž odehrávající se v takovém moderním Koloseu, která asi měla vést k protagonistově pádu na konci prvního aktu. Ideálně by měla být velmi živoucí a dramaticky vystupňovaná. Je to však natolik odfláklé, laciné a nefunkční, že v tom není ani z desetiny tolik života jako třeba v úvodu Babylonu a protagonistův "pád", kterým pasáž končí, je naprosto nezajímavý a o 10 minut později už ani nehraje roli.
Člověk hned pochopí, proč chce Tarantino v určité době přestat točit filmy (kvalita nad kvantitu). Ten ale prakticky nenatočil špatný film, zatím co Coppola má jen pár výrazně kvalitních zářezů. I proto bylo Megalopolis financováno z jeho kapsy (prodal vinice), protože mu právem nikdo nevěřil (na rozdíl třeba od Scorseseho, který se navzdory stejnému věku stále drží na vrcholu). Lidé, co tvrdí, že na tuhle látku by žádné studio nedalo peníze, implikují, že ta látka nemá v dnešním světě místo. To je ale píčovina. Ta látka má velký potenciál uspět. Problém je, že Coppola neměl důvěru, jelikož starej a jeho scénář naprosto nefunkční, což je zvláštní, páč nad tím prý přemýšlel několik dekád...
No nic. Tady končim. Ztratil jsem s tou sračkou víc času, než si zaslouží a Coppola už by to měl zabalit a na filmy ideálně už jenom koukat. Možná by se z nich znovu naučil něco, co dříve měl, ale jaksi po cestě životem vytratil.
Megalopolis má sice zajímavý námět, ale žádné body k dobru mu to ode mě nepřináší, páč je konceptuálně nefunkční. Je to sračka, v níž nefunguje zhola nic:
Nefunguje vyprávění ani postavy či vztahy mezi nimi:
Protagonista architekt zprvu tak trochu bojuje o budoucí podobu New Yorku se zkorumpovaným starostou. Starostova dcera však začne pro architekta pracovat a později si s ním z nejasného důvodu udělá dítě. Starosta se později ukáže nebýt tak zápornou postavou a není ani jasné, proč spolu tihle dva měli kříž. Roli záporáka tedy převezme architektův bratranec, což je dekadentní synáček bankéře, který na protagonistu z nejasného důvodu žárlí či co.
Efekty jsou často hnusný.
Zasazení do toho Rome-like New Yorku budoucnosti je nejasné, protože je nekonzistentní a nevěrohodné. Děj je pln speciálních elementů, které nejsou náležitě představeny, využity a navzájem spolu ani nekomunikují;
Protagonista zastavuje čas, ale není jasno proč a ani to nijak zásadně nevyužívá v příběhu. Protagonista-architekt také vytvořil nějaký vzácný materiál (megalon), z něhož chce postavit nový NY, ale my ani nevíme, co ten materiál umí a proč je speciální?
Důsledkem toho je neseriózní dojem, protože to působí, jako by to vytvořil roztěkanej puberťák, co se snažil říct něco sofistikovanýho, ale protože na to nemá intelektuální kapacity, tak výsledkem je gulášovitej opak pln fantaskních chujovin, které jsou jenom rušivé.
I kdybychom sestoupili z této potřeby nazírat vyobrazené věci takové, jaké se na první pohled zdají (zemitý náhled) a vnímali bychom je jako metafory, tak to stále nebude fungovat, protože strukturálně zcela zmrvené.
Tématem je snaha překročit od úpadku/dekadence k utopii. Akcentuje se, že pokud chceme něco lepšího, musíme věřit a skočit do neznáma. Dát něčemu novému šanci a napnout se k tomu. Taková úvaha sama o sobě vzbuzuje můj zájem, ale ten film je natolik nefunkční, že jí jenom zazdí. Klidně teoretizujme nad utopií, ale lidská přirozenost a rozmanitost se tomu vzpřičuje. Žádná rychlá cesta není. Šlechtění po vzoru Huxleyho románu Brave New World se nabízí, ale to vnímáme dystopicky, že? Technologie jsou zrádné. Žádná rychlá cesta neexistuje. Lidi k sami musí dojít ctnostem k altruismu, spolupráci a vykašlat se na války. Film však operuje s kouzelným materiálem, který vše ze dne na den změní, což je působí nezaslouženě, naivně a výsostně debilně. Jako by cestu k utopii vydláždila přítomnost nějakého kouzla nebo technologie. Opravdu jsem takhle debilní film dlouho neviděl. Nejen, že jsem se nudil u této nabubřelé snobárny, ale jsem tím i intelektuálně znechucen.
Někteří tento fail srovnávají s Heavens Gate, což byl taky ambiciózní, nesoudný a scénáristicky nepříliš funkční film, ale měl řadu scén, k nimž se rád vrátím a dokázal mě párkrát nadchnout. Spíš mi to evokuje nedávný Costnerův Horizon, který je též patetickým selháním nesoudného tvůrce, který chce na stará kolena ukázat, že ještě neřekl své poslední slovo. Bohužel to jejich poslední slovo připomíná spíš táhlý a smradlavý pšouk, který se naštěstí brzy rozplyne ve větru a za chvilku si na něj nikdo ani nevzpomene.
Po špatných reakcích jsem však od Megalopolis čekal leccos a vlastně mě překvapuje, jak málo odvážné to je. Dokážu pochopit, co chtěl básník říci, ale protože už je asi moc starej a senilní, tak to neříká dobře, protože se i toho zadýchává a ztrácí niť.
Ve filmu je třeba jedna delší pasáž odehrávající se v takovém moderním Koloseu, která asi měla vést k protagonistově pádu na konci prvního aktu. Ideálně by měla být velmi živoucí a dramaticky vystupňovaná. Je to však natolik odfláklé, laciné a nefunkční, že v tom není ani z desetiny tolik života jako třeba v úvodu Babylonu a protagonistův "pád", kterým pasáž končí, je naprosto nezajímavý a o 10 minut později už ani nehraje roli.
Člověk hned pochopí, proč chce Tarantino v určité době přestat točit filmy (kvalita nad kvantitu). Ten ale prakticky nenatočil špatný film, zatím co Coppola má jen pár výrazně kvalitních zářezů. I proto bylo Megalopolis financováno z jeho kapsy (prodal vinice), protože mu právem nikdo nevěřil (na rozdíl třeba od Scorseseho, který se navzdory stejnému věku stále drží na vrcholu). Lidé, co tvrdí, že na tuhle látku by žádné studio nedalo peníze, implikují, že ta látka nemá v dnešním světě místo. To je ale píčovina. Ta látka má velký potenciál uspět. Problém je, že Coppola neměl důvěru, jelikož starej a jeho scénář naprosto nefunkční, což je zvláštní, páč nad tím prý přemýšlel několik dekád...
No nic. Tady končim. Ztratil jsem s tou sračkou víc času, než si zaslouží a Coppola už by to měl zabalit a na filmy ideálně už jenom koukat. Možná by se z nich znovu naučil něco, co dříve měl, ale jaksi po cestě životem vytratil.
- Námět / téma
- Má to konec
- Zpracován námětu / tématu
- Postavy - i vztahy mezi nimi
- nefunknčí příběh
- hnusné efekty
- hromada zbytečných speciální elementů
- celkově příšerná scénáristická skladba
