Chrustyn
44 065 bodů •
6
Polanski a pro mě tentokrát nepříliš zajímavé téma. Herecky a režijně stále na výborné úrovni.
Komentáře a recenze 16
Dle počtu bodů
Pete69
33 086 bodů •
6
Zezačátku mě tento historický špionážní snímek bavil. Je to vlastně i soudní drama a líbí se mi vizuál.. kostýmy, interiéry a nažehlenost vojenské elity Francouzské armády.. postupem času mě však začal snímek uspávat.. tempo je prostě stále stejné a chyběla mi změna rytmu.. 60%.
lamps
15 341 bodů •
8
Promyšleně strukturované vyprávění v subjektivních flashbacích, které seznamuje s notoricky známou aférou z té jediné správné a obhajitelné perspektivy. Moc pěkně starosvětsky zrežírované, často s důrazem na systematický pohyb postav po mizanscéně, skvěle zahrané a uspokojivě gradované. V rámci vývoje a završení vztahu dvou klíčových aktérů sice nijak zvlášť silné a objevné, ale upozadění postavy Dreyfuse na úkor hlasatelů spravedlnosti má svůj zřejmý účel. Pro Polanskiho další zodpovědně natočené osobní téma.
filmfanouch6
12 654 bodů •
8
Roman Polanski je v okruhu filmových diváků těžce uchopitelná postava. Tento původem židovský francouzsko-polský filmař se za celý svůj život stal přeživším holokaustu, přišel o ženu Sharon Tate (a jejich nenarozené dítě), díky její vraždě kultem Manson Family a jako režisér stojí za klasikami Rosemary má děťátko či Čínská čtvrť a také je tvůrcem Oscarového Pianisty a za tento film i získal Oscara v kategorii ,, Nejlepší režie´´. Polanski se ale především proslavil faktem, že byl v roce 2009 zatčen na základě zatykače souvisejícím se zneužitím nezletilé dívky v roce 1977. Polanski tehdy nebyl zatčen jen díky tomu, že Švýcarsko i Polsko odmítlo Polanskiho USA vydat. Polanski tak zůstal na svobodě a mohl nadále točit nové filmy. A ten jeho nejnovější (a dost možná poslední) vznikl vloni. Žaluji! Polanski natočil ve Francii a tento film pojednává o Dreyfusově aféře, případu z roku 1894, kdy důstojník francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus obviněn ze špionáže pro Německé císařství na základě zfalšovaných důkazů. Tahle kauza následně obletěla celou Francií, Dreyfuse se zastala i známá jména jako spisovatelé Émile Zola nebo Jules Renard a rozsudek se několikrát změnil. Prostě zásadní francouzská událost, která se pochopitelně jednou musela dočkat filmového zpracování. Polanskiho Žaluji! rozhodně poté není prvním snímkem, který tuto událost zpracovává v celovečerní podobě, předchozí film ale vznikl už v roce 1960 a tak by to trochu modernější zpracování možná přece jen chtělo. A ujmul se ho právě Polanski, přičemž toto zpracování se nakonec dostalo i na Filmový festival v Benátkách, kde bojovalo s Jokerem o Zlatého lva za nejlepší film a nakonec se musela smířit pouze se Stříbrným lvem, přesto je ale druhé místo na tak prestižním festivalu pořád parádní. Bylo to ovšem zasloužené? Roman Polanski je možná pedofil a polák, přesto se mu ale musí nechat jedna věc.... i v 86 letech točil jako bůh a pokud se skutečně neinspiruje Clintem Eastwoodem a nebude točit klidně i po devadesátce tak si myslím, že je Žaluji! případnou důstojnou tečkou za jeho filmovou kariérou. Polanski v podobě Žaluji! natočil svižně výpravnou filmařinu, která by paradoxně mohla sednout i lidem, pro které historická kostýmní dramata představují peklo. Hlavním hrdinou Žaluji! poté není Alfred Dreyfus, ale Georges Picquart, který byl pověřený aby vypátral onoho špeha, který práskal Německé říši. Picquart je zde ztvárněn Jeanem Dujardinem, který je bezpochyby jedním z nejtalentovanějších francouzských herců současnosti a role Picquarta mu neskutečně sedne. Fanoušci historické přesnosti budou nejspíše spokojení, protože všechno kolem skutečně vypadá jako bychom byli na konci 19. století ve Francii. Velmi dlouhá a komplikovaná Dreyfusova aféra je v Žaluji! zpracována jen v podobě nejmenších detailů a samotný Polanski film natočil podle knihy Richarda Harrise a společně tito dva též napsali scénář. Harris sám toto téma při psaní knihy detailně nastudoval a i díky tomu si i on očividně uvědomil, které detaily této aféry jsou důležité a které vlastně zase tak ne. I díky tomu má Žaluji! opravdu svižné tempo a Polanski tu svou pověstnou schopnou vypravěčskou ruku neztratil ani na stará kolena. Navíc si povolal kameramana Paweła Edelmana se kterým od Pianisty pracoval na každém filmu a právě Edelman dokáže udělat tento velmi dějově zajímavý snímek i vizuálně vtahující. A Alexandre Desplat potvrzuje svou pozici jednoho z nejtalentovanějších hudebních skladatelů současnosti. Polanski víceméně točí jako ze (své) staré školy a přesto dokáže udělat Žaluji! skutečně filmařsky svižným snímkem a vygradování některých momentů je prostě lahůdkové. Krom naprosto bravurního Dujardina je tu také Louis Garrel, u nás téměř neznámé francouzské jméno, který je sice jako Dreyfus zamaskován, přesto i on ale dostává možnost se herecky předvést a tohoto víceméně tragického muže podat velmi zajímavým způsobem. A i takový Mathiue Amalric, pro kterého mám osobně slabost už bondovky Quantum of Solace je dle mně velmi dobrý. Žaluji! skutečně částečně připomíná filmy, které se už dnes netočí a zároveň tu osobně přece jen cítím náznaky jisté hipsterské filmařiny, která víceméně občas působí jako uhlazený Martin Scorsese bez Rock´n Rollového hudebního doprovodu.. Je to velmi zajímavé prozkoumání jednoho pro většinu světa dost možná neznámého soudního procesu, ve kterém lze též nalézt jisté paralely se současným světem a především je to opravdová vysoká filmařská. Není revoluční, není dokonalá a přesto jde o potencionálně důstojnou labutí píseň jedné kontroverzní filmové figurky, kterou můžeme soudit z různých úhlů..... Kvality jeho posledního díla ale prostě nelze hodnotit jinak než palcem nahoru!
Riverdon
7 542 bodů •
10
Dokonalé v každém detailu. Výborný film!
liborek_
7 283 bodů •
8
Poctivá práce ve starém stylu, která ale nepůsobí zastarale, spíše krásně zrale (87letý Polanski je zde vzdálen svěžímu překvapivému novátorství svého jen o sedm let staršího krajana Wajdy, které předváděl ve svých posledních filmech). Jestli však vedle novátorství Žaluji! něco není, pak černobílá nekonfliktní animace jedné dějepisné kapitoly. K tomu dopomáhá především volba perspektivy vyprávění. Vyprávění z pohledu samotného Dreyfuse by svádělo k bolestínství a jednoznačnému vymezení pozic (Dreyfus věděl, že je nevinný - v tomto smyslu by to bylo nešťastné i vzhledem k Polanskému vlastnímu případu). Polanski ale zvolil perspektivu armády a (v užším zaměření) plukovníka Picquarta, který se v uzavřeném připadu odsouzeného Dreyfuse začal vrtat. Tato dvojitá perspektiva umožňuje rozehrát zajímavý boj o pravdu uvnitř rigidního prostředí omezeného loajalitou, disciplínou, tradicí a kariérní hierarchičností (v lecčems se mi připomněly motivy Struktury krystalu jiného Polanského krajana Zanussiho). Ve filmu se tak s chirurgickou přesností odřezávají předsudky od rozumu, fakta od názorů, nepříjemná pravda od pohodlnější lži. Silnější konflikt je pro mě obtížné si představit, zvlášť když z filmu není vůbec zřejmé, kdo je dobrý a kdo zlý: Nadevší pochybnost je jasné, kdo je oběť a kdo viník, ale to je podstatný rozdíl! Dreyfus je zobrazen jako hrdý, ambiciózní a arogantní kariérista, vedle toho Picquart je uhlazený intelektuál, v jádru antisemita, který ale nenávidí lež a je ochoten pro své mravní principy podpořené racionální úvahou potlačit své předsudky vůči židům a zničit vlastní kariéru. Ostatní důstojníky i prosté vojáky, kteří pracují u kontrašpionážního útvaru, nelze zaškatulkovat v černobílém schématu jako padouchy, třebaže jejich vnitřní konflikt (udržení se na své pozici uvnitř vojenské hierarchie, síla loajality oproti mravní integritě, oddanost službě vlasti?) Polanski maximálně potlačuje a dá se spíš tušit, než že by byl explicitně ukázán. Většinu filmu sledujeme tyto konflikty uvnitř uzavřených entit (armáda, do jisté míry státní aparát) a veřejnost k divákovi proniká vlastně až závěrem prostřednictvím Emila Zoly a jeho článku, jenž dal (poněkud neoriginálně) název i tomuto filmu. Tato okrajovost veřejnosti ve filmu vlastně zesiluje ty konflikty, které nejsou zobrazeny tak explicitně jako u Picquarta (tj. u vojáků, jejichž mravní integrita je slabá a kariérismus silný, je hlas veřejnosti hrozbou, která se v průběhu filmu nad nimi neviditelně vznáší až na ně dopadne a nakonec je z jejich pozic smete). Polanski natočil výborný film, jehož kvalitu vedle zralé režie a výborného scénáře doplňují bezchybní herci. Rozhodně to není nuda!
Smazaný uživatel
0 bodů •
8
Dobová špionážně konspirační podívaná par exelance. Jen mohla být kratší.
Smazaný uživatel
0 bodů •
4
Určitě není problém dát tomu s čistým svědomím tři hvězdičky, protože to celkem neutrálně představuje důležitou historickou událost. Určitě se to dá dětem pouštět ve škole. Ale proto to snad neexistuje? Co nového nebo aspoň zajímavého ten film říká o jedné z nejznámějších událostí historie 20. století, kde jsou nekonfliktně rozděleny role na hodné a zlé a není tu vůbec co řešit? Kdyby se Polanski hystericky snažil hledat paralely ke své situaci, bylo by to aspoň nějak zajímavé, ale to on rozhodně nedělá - a ať si to uvědomuje, nebo ne, Dreyfusova aféra nemá s jeho skandály absolutně nic společného a on (privilegovaný člověk, který ani nepopírá, že spáchal, z čeho je obviněn) není v pozici Dreyfuse (člověka křivě obviněného na základě jeho původu), takže ani z tohohle úhlu tu nemám co řešit. Vlastně v celém filmu nemám co řešit, snad jen jak hnusně vypadá ta digitální kamera.