Frances je sedmadvacet a obývá s přítelkyní Sophií byt v Brooklynu. Zabývá se tancem, její ambice i sny jsou však nejasné nejen pro její okolí, ale i pro ni samotnou. Neznamená to však, že je nešťastná a že ztratila naději... V prostoru mezi díly Erica Rohmera a Woodyho Allena rýsuje newyorský nezávislý režisér Noah Baumbach křehký černobílý příběh neukotvené hrdinky, které nechybí chuť do života ani strhující spontaneita. (MFF Karlovy Vary)
Nechutně normální lidé, kteří nejsou dost hodní, ani otravní, aby byli zajímaví. Prostě tak nějak jsou a žijí. Sledovat je devadesát minut je až podivné. V dobrém.
Hipsterská woodyallenovka o obyčejných lidech s prostým příběhem. Celý film je tak normální a ze života, že se v něm člověk vidí, proto i toto málo potěší a nadchne. Vlastně celý film občas působí jako takový dokument, který nemá scénář, ale natáčí lidi ve svých každodenních situacích a to vše je okořeněné příjemnou nepřehrávající Gretou Gerwig, na kterou se hezky kouká. Ono ani není moc co napsat, příjemně strávený čas v prima společnosti, ale pravděpodobně se nejedná o film, který si člověk pustí 2x. 75%
Díky černobílému formátu, newyorským exteriérům a úvodním dialogům, řešícím vztahy má dívák pocit, že se ocitl ve filmu některého ze studentů kurzů Woody Allena. A šikovného, je třeba podotknout, Frances Ha je dalším z filmů o hledání svého místa ve světě, v tomto případě pár let po absolvování univerzity. Svižný střih, subtilní humor, slušné obsazení (Adam Driver), celkově nadprůměrný film ze života new yorské (nižší-vyšší) střední třídy.