Nemám z toho dobrej pocit. Né kvůli tomu, jak z Maleny byli všichni šílení a řešili její osobní život vždy a všude, ale spíš z toho filmového pohledu. Nemůžu říct, že to je film o ničem, je totiž jenom o Maleně, teda o Maleně z pohledu jednoho kluka. Ale je to pořád to samý. Všichni jsou z ní úplně vycákaní a ta jejich nadrženost je vyloženě trapná. Z kluka se vyklube stalker jak sviňa, fetišista, masturbátor a šmírák. A takovej pocit mám celkově asi ze všech Italů. Ti tam furt jen řvou, fackujou se, přehnaně gestikulujou a mluvijou rychle. Tu jejich mentalitu prostě nepochopím. Ale Monica Bellucci, to je ta nejlepší volba, kterou mohli do role dosadit. Její sex-appeal z ní přímo sálá a její krása je skutečná. A jen ona může za to, že tomu dávám alespoň 2 hvězdy. Nepobavily mě totiž ani ty scény, které měly působit humorně.
Malena je mnohovrstevnatý vícežánrový vpravdě italský film v nejlepším slova smyslu. Giuseppe Tornatore, který nese jednu z hlavních držav internacionální italské tvorby se v Maleně jednak vyjadřuje k italské povaze, ovšem v humorném a laskavém balení, které ovšem realisticky kompenzuje drsnou realitou. Pokud bych měl Tornatoreho připodobnit k domácím poměrům, tak má pověst italského Jana Svěráka. Takhle si nějak představuji kvalitní evropský film.
Pěkný film o dospívajícím chlapci, který se zamiluje do starší krásné ženy (kterému z nás se to nestalo ;-)), která je pomlouvána okolními žárlivými ženami. Monica Belluci skvělá, příběh taky pěkný, pro mě 70%.
Hezký film, co víc dodat. Je to sice o chlapeckých fantaziích, ale ve finále se to zvrtne i k nějakému filmovému ději, což jsem nečekal. Hvězdičku za Monicu Belluci, za prvé ji to sakra sluší a člověk ani nemrkne, když je na obrazovce, jen aby nepřišel ani o jeden snímek záběru a za druhé, scéna ponížení na náměstí nemá chybu, to zase klobouk (a podprsenku) dolu. Hudba od Morriconeho je znát, ale nic výrazného. 70%
Velice pěkný film! Bellucci je nádherná ženská, hudba Ennio Morriconeho jako vždy přenáramná. Kamera Lajose Koltaie rovněž stojí za zmínku. Celkem nezapomenutelný snímek dospívajícího chlapce v sicilském maloměstě uprostřed chaosu druhé světové války. Perfektní ukázka lidské malosti a pomstychtivosti. Je to silně emotivní snímek, který má v sobě i přes nevalné charaktery mnohých postav specifické kouzlo a poezii.
Příběh byl především o Maléně, a kdo je Maléna ani po jeho zhlédnutí nevíme - což je na snímku zdaleka nejzajímavější. Ani na okamžik jsme nedostali možnost nahlédnout do jejího soukromého světa jinak, než představami a kradmým pohledem klíčovou dírkou očima dospívajícího chlapce. Ani jednou jsme nedostali příležitost vědět, co si Maléna myslí, co cítí. Tomatore buduje mozaiku jejího bytí z pohledů, poznámek a konání jejího okolí: chtivých, závistivých, zlobných, roztoužených. Maléna je předmětem, je bezmocnou bohyní, kterou pohazují poryvy větru tak silné, že na jejím konání vůbec nezáleží. Z neznalosti jsem čekal variaci na Lolitu. Maléna je ale místo toho hodně bolestivá kritika postavení ženy ve společnosti. Největší slabinou snímku je, že se ani při poměrně krátkých 88 minutách neobejde bez neustálého opakování týchž motivů, takže přibližně od poloviny a zejména ve třetí čtvrtině snímku přestává být ta repetice obhajitelná a nudí.
Monica Bellucci je (nebo alespoň v době natáčení tohoto snímku byla) krásná ženská, femme fatale, a věřím tomu, když někoho napadne postavit na roli Malény, mladé válečné vdovy, která se musí protloukat životem v italském maloměstě, celý film. Horší už to bylo s tím vhledem do jejího příběhu očima pubertálního chlapce, který polovinu filmu tráví jejím pronásledováním ve dne a tu druhou vlhkými sny o její kráse v noci. A to se dlouho po hříchu zdálo, že do toho příběhu ani nezasáhne (a pak už by tam jeho přítomnost neměla vůbec žádný smysl), no ale nakonec se chlapec trochu vzmužil. Krásná hudba Morriconeho. A závěr potěšil svojí uvěřitelností.