Malena je italský film režiséra Giuseppe Tornatoreho, který vypráví příběh mladého chlapce jménem Renato a jeho okouzlení kráskou Malenou. Snímek se odehrává během druhé světové války v malém sicilském městečku. Malena, jejíž manžel bojuje na frontě, čelí pomluvám, závisti a sexuálnímu obtěžování od místních obyvatel kvůli své kráse. Renato, který ji tajně obdivuje, sleduje její osamělý a trpký boj s nespravedlností a zlobou společnosti. Film je nejen o dospívání a první lásce, ale také o síle a odvaze jedné ženy čelit krutému osudu.
Nemám z toho dobrej pocit. Né kvůli tomu, jak z Maleny byli všichni šílení a řešili její osobní život vždy a všude, ale spíš z toho filmového pohledu. Nemůžu říct, že to je film o ničem, je totiž jenom o Maleně, teda o Maleně z pohledu jednoho kluka. Ale je to pořád to samý. Všichni jsou z ní úplně vycákaní a ta jejich nadrženost je vyloženě trapná. Z kluka se vyklube stalker jak sviňa, fetišista, masturbátor a šmírák. A takovej pocit mám celkově asi ze všech Italů. Ti tam furt jen řvou, fackujou se, přehnaně gestikulujou a mluvijou rychle. Tu jejich mentalitu prostě nepochopím. Ale Monica Bellucci, to je ta nejlepší volba, kterou mohli do role dosadit. Její sex-appeal z ní přímo sálá a její krása je skutečná. A jen ona může za to, že tomu dávám alespoň 2 hvězdy. Nepobavily mě totiž ani ty scény, které měly působit humorně.
Malena je mnohovrstevnatý vícežánrový vpravdě italský film v nejlepším slova smyslu. Giuseppe Tornatore, který nese jednu z hlavních držav internacionální italské tvorby se v Maleně jednak vyjadřuje k italské povaze, ovšem v humorném a laskavém balení, které ovšem realisticky kompenzuje drsnou realitou. Pokud bych měl Tornatoreho připodobnit k domácím poměrům, tak má pověst italského Jana Svěráka. Takhle si nějak představuji kvalitní evropský film.