Za 2. světové války nejvyšší německé velení zřídilo speciální tábor, kam byli deportováni nejproblémovější zajatci spojeneckých armád. Velitel tábora plukovník von Luger upozorní seniora zajatých spojeneckých důstojníků kapitána Ramseye, že z tohoto tábora, který má nejtvrdší opatření proti útěku, se nikomu uniknout nepodaří. Ten však von Lugerovi připomene, že pokusit se o útěk ze zajetí je povinností každého správného důstojníka. A hned první den se tuto povinnost pokusí splnit hned několik čestných mužů. Neúspěšně. Velitel Barlett, jemuž se podařilo zorganizovat už několik útěků, proto navrhne Ramseymu neuvěřitelnou akci, při níž by z tábora zmizelo najednou dvě stě padesát zajatců. A tak se rozjedou dokonale utajené přípravy na největší útěk této války, v němž klíčovou roli hrají Američané Hendley a Hilts, Angličan Blythe, Australan Sedgwick a Polák Velinski...
Jak už to ve své době bývalo zvykem, na velký film velkého příběhu se použili velcí herci a fenoménu bylo učiněno za dost. Jak je ihned na začátku řečeno, příběh byl natočen přesně tak, jak se odehrál, jen s pochopitelných důvodů byla změněna veškerá jména. No tak doufejme. Děj na nic nečeká a hned na začátku se spekuluje nad útěkem. Samozřejmě nechybí připomenutí Ženevské úmluvy v bodě o zacházení s válečnými zajatci. Plynulé tempo dává všemu přirozený řád a tak máme možnost vidět nespěchajícím dojmem přípravy, řešení problémů, samotný útěk a další následující události. Atmosféra se nese odlehčeným dojmem, takže absence nervydrásajících scén či brutality nebrání film shlédnout i mladším divákům. Pro ty starší je samozřejmě rozporuplná atmosféra v táboře, kde není nouze o dobrou stravu, čisté oblečení a zábavu, ale takovéto vyobrazení není nic neobvyklého. Příběh nemá žádného hlavního hrdinu, byť se zdá, že je to Hilts v podání Stevena McQueena. Ne, jen na sebe herec upoutává pozornost a nic víc. Postav je tu nemalé množství a každý má své pevné místo. Nakonec po útěku děj ani jednoho nevynechává. Film tedy celkově spíše vyznívá zábavným dojmem, což někoho zklame, ale někoho i přivede k úžasné filmové podívané. Tak či onak, dílo je to skvostné a není od věci, že je zařazen mezi významnou filmovou klasiku.
Tak tohle jsem nějak nepobral. Vězení působilo dojmem příjemné chatové osady, kde vládne pohoda a klídek. Docela jsem se divil, že chtějí utíkat. Konec byl zajímavý ale délka (cca 3 hod!!! ) způsobila, že jsem se většinu filmu dost nudil...
Základem pro postavu MacDonalda byl George Harsh, velmi dobrý kamarád Wallyho Floodyho (což byl skutečný "Tunnel King"). Harsh, který pocházel z amerického Jihu, sloužil jako zadní střelec u Kanadského královského letectva (RCAF). Ve 20. létech byl Harsh za vraždu odsouzen na doživotí. Jako student medicíny provedl umírajícímu spoluvězni apendektomii a zachránil mu tím život. Guvernér státu Georgia mu udělil milost a on byl propuštěn na svobodu. Po válce, během které strávil tři roky jako válečný zajatec, přišly další problémy: byl obviněn ze zločinu, který spáchal jako mladý. Na Štědrý večer roku 1974 se pokusil o sebevraždu zastřelením, ale přežil. Brzy poté ho částečně ochromila mrtvice. Když se to stalo, tak ho Wally Floody se svojí ženou vzali k sobě domů do Toronta, aby se o něj starali. Vlastním úsilím se v zdravotnickém zařízení v Sunnybrooku vrátil do života. Zemřel v lednu 1980.
James Garner pro svoji filmovou postavu ("Scrounger") čerpal z osobních zkušeností posbíraných v Korejské válce.
Postava Rogera Bartletta byla vytvořena podle britského důstojníka Rogera Bushella, který se účastnil skutečného útěku a za svoji účast na něm byl později popraven. Šrámy kolem očí má herec Richard Attenborough ve filmu na památku Bushella, který je získal během nehody při jednom lyžařském závodě.