Recenze filmu Poslední pokušení Krista

75%

Komentáře a recenze 14

Dle počtu bodů
Chrustyn
Chrustyn
44 045 bodů
6
Já mám Scorseseho zafiksovanýho převážně jako režiséra drsných gangsterek, proto je pro mě občas trochu obtížné přijmout fakt, že točí i jiné druhy filmu, které však kvalitativně nijak nezaostávají. "Poslední pokušení Krista" není zrovna typ filmu,který bych vyhledával a sehnal jsem si ho jen kvůli doplnění "vzdělání" ale i přes dlouhou stopáž nemůžu říct, že by mě film nezaujal. Právě naopak a překvapivě mě film i docela bavil a být o něco kratší, možná by byl výsledný dojem o něco lepší.
kunafix
kunafix
20 062 bodů
8
Ježiši Kriste! Z filmů o Ježíši asi to nejlepší, protože to nevomílá tu dva tisíce let starou báchorku, ale přichází s něčím novým. Život Briana je ale přece jen ještě originálnější.
Sheldon
Sheldon
16 079 bodů
8.5
Netypické, netradiční, heretické, ale rozhodně zajímavé a ve svém důsledku zdaleka ne tak pobuřující, jak ve své době psali novináři. Zamyšlení nad tím jaké to mohlo být, kdyby Ježíš nebyl ukřižován a jaké motivy měl vlastně Jidáš je rozhhodně zajímavé. V žádném případě bych tento film neřadil do filmů o Kristovi, ale je to zajímavá podívaná s dobrými herci, solidní hudbou a invenčním pohledem. Pár věcí mi ale úplně nedošlo. Každopádně Scorseseho režie je velmi sebejistá.
Had
Had
12 338 bodů
8.5
Životní role Willema Dafoea v povedené adaptaci kultovního románu Nikose Kazantzakise předkládající čtenáři-divákovi Krista jako chybující a především pochybující lidskou bytost. Film byl natáčen v marockých reáliích a vzbudil ve své době nemalé pozdvižení zejména kvůli explicitním erotickým scénám odehrávajícím se v Kristových představách.
ZkuKol
12 290 bodů
8
Jde spíš o filmově zformulovanou úvahu/zamyšlení, než o klasický film. Ale je to učiněno precizně, s důrazem na obsahi formu. Dafoe a Keitel jsou vynikajíci, Scorsese nezapomíná na to, že divák nemusí být filosof a film má tempo a komunikuje "user friendly." Opravdu překvapivá, plná nápadů a velmi meditativní je hudba Petera Gabriela - soundtrack stojí za to slyšet samostaně. Není asi film do TOP 10, ale pamatovat si ho budete!... 80%
hrumsrt
hrumsrt
10 988 bodů
7
Kdyby to byl jen snímek od jednoho studovaného kněze, nezůstane to tak fascinující, jako když si odhalíme, že tím knězem je režisérský génius Martin Scorsese.. Není tajemstvím jeho vnitřní napojení na církev a i skutečnost, že se tématu víru věnuje ve více svých snímcích. V tomhle případě se poprvé, ale nikoli naposled (Mlčení) věnuje přímo křesťanské církevní historii, když dokonce si bere za námět osud Ježíše Krista coby syna božího.. Scorsese ale nemá v úmyslu pouze vyprávět jeho příběh dle evangelií a dát divákům filmovou verzi slavného židovského přeběhlíka, nýbrž ve svém vyprávění zkoumá hloubku víry a vůbec životní filozofie obecně. Kromě toho ve finální třetině vytáhne z rukávu "zvrat", jaký může dávat možná mnohem větší smysl, než kdejaký náboženský text tuhle událost popisující.. Dlouhé komplexní pojetí postavy Ježíše Krista, jenž rozhodně z příběhu nevystupuje jako spasitel, natož dokonalý společenský tvor, když jeho ctnosti jsou po celou dobu pod vrstvou pochybností.. Dílo na němž je nesmírně znát tvůrčí záměr a zapálení pro věc, o to je obdivuhodnější ten kritický nadhled na celým tématem. A i když nejde ve Scorseseho filmografii o nijak výjimečné dílko, stejně jde o absolutní pilíř jednoho z jeho tematických okruhu.. Párkrát trošku utahané, ovšem řemeslně o dekády předbíhající, podobně jako právě chválený tvůrčí nadhled. P.S. Jidáš tady možná i za sympaťáka! 75%
Klajnik
Klajnik
9 194 bodů
6
Nejsem věřící, takže mě téma pochybování ve víře tolik netankuje - stejně jako téma nezlomnosti víry ve Scorseseho pozdějšího filmu, Silence. Poslední Pokušení jistě promlouvá o něčem lidském. Ostatně, pochybování je člověku vlastní a jestli by se mělo v něčem pochybovat, tak právě ve víře. Scorseseho ztvárnění je tedy originální (ač je to adaptace klihy, víme). Já bych pravděpodobně bych pochyboval i kdyby přede mnou někdo měnil vodu ve víno, chodil po vodě, navracel zrak slepým, uzdravoval nemocné nebo vstával z mrtvých. Hned bych v tom hledal trik. Nemusím se tím ale zatěžovat, páč se to neděje a ani se to nikdy nedělo. Nemusím pokojně trpět hlady i bezprávím, páč právě na mně nakonec čeká nebe i pyšný na to být, jelikož svými velkými mírumilovnými gesty měním svět v lepší místo (tzn. přináším království nebeský na zem). Anebo jsem jen zbabělec, co se nedokáže postavit za vlastní věc a raději se tak upíná k iluzi, který mě udržuje v submisivní roli svým: "vydrž to až do své smrti, až poté budeš odměněn". Zdá se, že lidi mají bujnou představivost, ze zoufalství chtějí věřit v království nebeské, chtějí být součástí něčeho a rádi se nechají vést někým, kdo umí hrát na lidi jako na piano. Když však odhlédneme od všeho ostatního a budeme brát Scorseseho film jako vlastní uzavřenej svět, tak biblický Ježíš je vykreslen nezvykle dobře. Autor se zdržel Gibsonovo vyhoněné teatrálnosti a Ježíše polidštil: Jednak oním rozměrem duše, který je odpovědný za pochybování, jež dává nazřít nějakému rozměru v lidském nitru (sám Ježíš si není jist, kde končí on a začíná Bůh). Jednak ale tím, že mu dodal na živoucnosti. Dafoe hraje skvěle, ale je pravda, že zrovna on jako Ježíš trochu tahá za oko. Mě to ale nijak nesralo a vlastně jsem byl překvapen, jak mi zrovna Ježíš dokázal být chvílemi sympatický. Film je to také, vzhledem k zasazení, nezvykle stylový, čehož Scorsese dociluje i tím, že filmu dal poměrně moderní hudební podkres - Udělal to však natolik vkusně, že se to mezi sebou nijak netře. Největším negativem je tempo. Vůbec by i nevadilo, kdyby to celé bylo ještě dravější. Klidně by to mohlo mít o nějakých 30 minut méně - nebo o 20% více obsahu (tzn. duchaplných dialogů). Předloha je prý podstatně obsahově bohatší: Předpokládám, že Kazantzakis dává nahlédnout do hlavy svého protagonisty skrze vnitřní monology, ale film není vhodné médium na takovou látku. Pravidlem je: "Ukaž, neříkej!" takže adaptace může dát zabrat/nemusí dopadnout dobře. Přesto by asi do jisté míry šlo vyrovnat propast větším množstvím dialogových pasáží. Já mám ostatně konverzační filmy docela rád.
Rokle
Rokle
6 523 bodů
4
Co to mělo být? Filmy od Martina Scorseseho miluju nebo z nich povětšinou odcházím velice potěšen, jenže tato více jak dvou a půl hodinová cesta Krista mezi ně patřit nebude. Děj není nikterak složitý, ale moc mi o postavě Ježíše neřekl. Navíc je ta forma zpracování poměrně nudná a nezáživná. Jak však koukám na hodnocení okolo, budu zřejmě osamocen :)
kubas369
5 377 bodů
8
Tak trochu jiný příběh Ježíše Nazaretského než se piše v Novém Zákoně ale i přesto dost působivé i když místama hůře stravitelné. Film o lidské slabosti a víře v podání nejznámějšího muže historie. Jen mi nejde do hlavy co je na tomhle filmu tak hrozně kontroverzního, že kuli tomu bylo tolik problémů. Je to jen jiný pohled na život a smrt Ježíše, žádná urážka křesťanů jejich víry nebo samotného Ježíše se nekoná jak by se dalo čekat z ohlasů. Snad jim nakonec nejvíc vadí to, že je Jidáš kladná postava.
jaro.mir.mara
4 542 bodů
8
Chápu velice dobře, proč církevní kruhy a jiné mistry dogmatu film nadzvedl ze židle. Ježíš v podání Scorseseho opustil slupku umělé nadreálné postavy a stal se mnohem více člověkem, který má jednoduše strach. Chybuje, mění názor, disponuje touhami a je nejistý, tak nejistý .. To pobouření chápu ne z důvodu, že by Scorsese udělal něco špatně, ale díky mému nevalnému mínění o dogmatických prasatech obecně. On naopak myšlenku přenesl do mnohem hmatatelnější a pochopitelnější podoby a jakožto silný věřící s výjimečnou schopností nadhledu přistupuje ke své víře kriticky a uznává její neduhy, aby je ideologickou tezí vzápětí obhájil a nebo jen útrpně přiznal bez obhajoby. Jeho rétorika sice nebude působit masivním okouzlením, ale je mnohem upřímnější a pro mne, jakožto více méně ateistu, snesitelnější. Ano, Ježíš na mě i v tomto snímku působil jako mnoho dnešních fanatických mesiášů v rozličných sektách. Vždyť co jiného bylo ve své době Křesťanství. Ale v jeho podání se mi nesvírají pěsti rozčilením nad blbostí a můžu se na věc dívat s větším nadhledem. Jako na historickou událost, která ve své době daný průběh potřebovala, ať je mé osobní hodnocení dopadu čí glorifikace ze stran některých religionistických majorit místy sebenevrlejší.