Psychologické drama, líčící osudy dvacetiletého matematického génia, ale zároveň i hospodského flákače Willa Huntinga. Ten pochází z nuzných poměrů a svůj život strávil převážně v sirotčincích. Mladíkovy neuvěřitelné početní vlohy vyjdou najevo, když jako uklízeč na bostonské univerzitě náhodně vyřeší složitý matematický příklad, který zůstal na tabuli. Citově vyprahlý a zablokovaný Will ovšem odmítá využít svého obrovského talentu a změnit svůj život. Nakonec se však podvolí tlaku okolí. Příběh je koncipován jako střet několika silných osobností a charakterů. Přesvědčivě je ztvárněno jak prostředí a atmosféra jižního Bostonu, tak "akademická půda".
Skvělý scénář, výborní herci a perfektní civilní režie. Takřka vše co drama potřebuje. Nenápadný ale vynikající film, který dokázal, že v těch klucích opravdu něco je.
Dobrý film. Srovnání s čistou duší neberu. Čistá duše je podle mě o level výše. Tento příběh neurazí ale nenadchne. Prostě kluk, který měl drsné dětství a protlouká se životem a navíc je svérázný génius. Hlubokou myšlenku, či skvělé scény jsem ve filmu neobjevil, takže dobrých 70%.
Pěkný film, jen co je pravda, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že už jsem ho viděl. Že se poučení a myšlenky v něm opakují. To je ale jediná vada na kráse jinak velmi slušného zážitku, ve kterém mě poprvé skutečně oslovil Robin Williams.
Robin Williams při hostování v pořadu Late Show with David Letterman (1993) vtipkoval o svých zážitcích po získání Oscara za roli v tomto filmu: „Je to úžasné. Když vyhrajete Oscara, máte asi tak týden, kdy si všichni říkají: 'Hej, Dobrý Will Hunting - jen tak dál! Dobrý Will Hunting, Oscar, jen tak dál! A o dva týdny později je to jako: „Hej, Morku!“. Jak se máš?“
Skylar má dalekohled obrácený dozadu, když pozoruje psy na dostihovém závodišti.
Když Skylar a Will sedí u stolu a za nimi jsou šachisté, bílý šum v pozadí se zmírní, když Will řekne „a já neumím hrát na klavír“, a poté opět zesílí. Hláška je hlasem v pozadí.