Supersestřih dojemných scén, u kterých vám rozhodně ukápne slza

Na filmech je skvělé to, jak širokou škálu emocí vyvolávají. Můžeme se u nich smát, třást hrůzou, napětím nedýchat nebo plakat. Ti největší tvrďáci samozřejmě budou tvrdit, že u filmu nikdy neupustili jedinou slzu. Já se hrdě hlásím k těm, kteří se filmem rádi nechají dojmout. A tenhle sestřih má několik zatraceně bolestivých momentů, díky nimž jsem řadu filmů zařadil mezi nezapomenutelné kousky. Poslední minuty Johna Coffeyho v Zelené míli (John Coffey. Jako kafe, ale napsaný jinak.), Marleyho usínající psí oči, Simba zoufale se snažící probudit otce Mufasu, i ten Bruce Willis v Armageddonu funguje, jakkoli jde o kalkul nejhrubšího ražení. U tohohle sestřihu zkrátka nejde udržet kamennou tvář. A ano, připravte si kapesníčky. Můžete se bránit, ale těch emocí je v tomhle sestřihu vážně až k nevydržení. Přirozeně v něm nejsou všechny dojemné scény, co kdy vznikly (ostatně, kolik lidí, tolik chutí). Podělte se v komentářích, jaká scéna vás vždy dostane. Já mám na tohle jako jistotu například Šestý smysl. Vždy se držím a jakmile Malcolm ležící postřelený na posteli tiše pronese "Už to ani nebolí", jsem v háji.