Před čtyřmi lety, na natáčení komedie Spikea Jonzeho V kůži Johna Malkoviche, začíná vyprávění, jehož hrdinou je scenárista Charlie Kaufman. Po úspěchu filmu nemá Charlie o pracovní nabídky nouzi: nakonec přijme adaptaci non-fiction bestselleru spisovatelky Susan Orleanové Zloděj orchidejí. Protože však jde o knihu, která se nevyznačuje klasickým přehledným příběhem, dostává se Charlie do problémů, které rychle přerůstají v mučivou tvůrčí krizi. Situaci nevylepšuje ani Charlieho dvojče Donald, které bratrovi začne fušovat do řemesla: absolvuje totiž příslušný kurz a hravě napíše scénář komerčního thrilleru o sériovém vrahovi s mnohačetnou identitou, který Hollywood okamžitě nadšeně koupí. Do rohu Charlieho tlačí i stále komplikovanější platonický vztah k autorce knihy a jejímu protagonistovi Johnu Larocheovi, takže není divu, že vznikající text se stále výrazněji odchyluje od zadání: k prosté adaptace se mění v příběh o scenáristovi v krizi a o fantómech, které ho pronásledují.
Hollywoodský scenáristický zázrak Charlie Kaufman se po filmu V kůži Johna Malkoviche už podruhé spojil s režisérem Spikem Jonzem, aby opět rafinovaně smísil realitu s fikcí. Hrdinou vyprávění tentokrát udělal sám sebe: sluší se však podotknout, že Kaufman ve skutečnosti nemá žádné dvojče a že se v realitě nijak nepodobá Nicolasi Cageovi. Zároveň je však pravda, že Charlie Kaufman získal cenu BAFTA za scénář (pod nímž je však podepsán s Donaldem Kaufmanem!), Chris Cooper za svůj herecký výkon obdržel Zlatý glóbus a Oscara, Meryl Streepová byla oceněna Zlatým glóbem a Spike Jonze si odvezl Stříbrného medvěda z MFF v Berlíně.
Vypadá to, že co napíše Kaufman a zrežíruje Jonze, se automaticky mění ve zlato. Velmi povedená sonda do duše rozervaného scénáristy, kterou by stejným způsobem nemohl natočit nikdo jiný.
Úplně mě zabíjel ten kontrast - na jedné straně fenomenální Nicholas Cage, kterej tady všem pochybovačům opět dokázal, že opravdu umí hrát (jak když bejval ve staré dobré formě)... a na druhé straně ou shit Meryl Streep - jak já ti pizdu škaredou nesnáším... a ani tady se mi vůbec nelíbila. Ani herecky, ani lidsky, ani tou filmovou postavou. Ono celkově je to strašně divné - ale to už je holt Charlie Kaufman - scénář ve scénáři a druhej scénář ve scénáři, to je zapeklitej scénář. Ale opět velmi originální. Ale i když originální, moc mě to nebavilo. Cageův vzhled mi nevadil, ale ta jeho plešková paruka šla při bližším ohledání hned prokouknout. Překvapilo mě ta dvojakost několika věcí - bráchové dvojčata, dvojsmysl adaptace živočichů/adaptace knihy, dvě strany povahy Susan Orlean... ale nevím, jestli to mělo nějakej hlubší smysl. On mi ten smysl toho filmu vlastně unikl. Nejvíc mě asi bavilo to, jak depresivní dokázal Charlie Kaufman být, až s ním člověk soucítil nebo se dokonce do něj vcítil nebo porovnával své komplexy s těmi jeho... a pak ty neustálé honitby, chch.