Články o Adaptace

Adam Spiegel, známý pod svým uměleckým jménem Spike Jonze, dnes slaví 55. narozeniny. Není tedy mileniál a ve skutečnosti k tomu nemá ani moc blízko, jeho filmová tvorba se přesto nepochybně stala základním kamenem pro mileniální estetiku nového století. Přestože režíroval jen čtyři celovečerní filmy, jeho vliv je dalekosáhlý a jeho jméno se v mnoha ohledech stalo symbolem své doby. Podívejme se krátce na každý z jeho kultovních počinů a připomeňme si jeho kariéru.

Meryl Streep. Pokud znáte jednu americkou herečku, znáte dost možná právě ji. Rodiče ji odmalička vedli k tomu, aby si věřila a šla si za svým. Dcera je s chutí poslechla a udělala vše proto, aby se objevila v některých z nejdůležitějších filmů dvacátého století. A protože její talent dorovnal její ambice, stala se jednou z tváří Hollywoodu. Připomeňme si v den hereččiných 75. narozenin jejích 10 nejdůležitějších filmů.

O Nicolasi Kimu Coppolovi lze říct hodně věcí, ale jednu rozhodně ne: nejde o zbabělce. Vždyť se dokonce vzdal svého příjmení, které ho váže ke slovutnému strýci Francisi Fordu Coppolovi, režisérovi Kmotra a Apokalypsy. Ne že by své rodinné konexe odmítl využít, už v patnácti letech se cpal alespoň do vedlejších roliček ve strýčkových filmech. Přesto se hned zkraje rozjeté kariéry rozhodl přijmout umělecké jméno a budovat svůj brand odděleně od zbytku klanu Coppolů. A že to je nějaký brand! Dnes slaví Nicolas Cage 60. narozeniny, podívejme se tedy na jeho deset nejvýraznějších rolí.

Hollywoodská ikona Meryl Streep obdržela nominaci na Zlatý glóbus za svou roli v seriálu Jen vraždy v budově (Only Murders in the Building). Překonala tak vlastní rekord, dosud totiž zaznamenala celkových 32 nominací na toto ocenění, s tou letošní je jich 33. Uvidíme, jestli ji promění, jejími silnými soupeřkami v dané kategorii jsou Elizabeth Debicki (Koruna), Abby Elliott (Medvěd), Christina Ricci (Yellowjackets), J. Smith-Cameron (Boj o moc) a Hannah Waddingham (Ted Lasso).

Ať už jej řadíme mezi hrozné, kultovní nebo skvělé herce, na jednom se shodneme – Nicolas Cage je originál. Devětapadesátiletý držitel Oscara za Leaving Las Vegas (1995) se v posledních patnácti letech zvlášť činil, aby poctivě zalátal patnáctimilionové daňové úniky, a přijímal role v projektech mnohdy extravagantních a šílených. V novém rozhovoru pro Vanity Fair se Cage nechal slyšet, že obecenstvu již odevzdal svůj veškerý talentový arzenál a možná přichází čas, který by měl věnovat rodině. Tři nebo čtyři filmy by však ještě stihnout mohl.

Devětapadesátiletý Nicolas Cage se vždy rád překonával. Poslední dobou to dotáhl až na internetový mem, v němž se zrcadlí jeho nejšílenější herecké momenty. Na rozdíl od mnohých akčních hvězd minulosti je jeho kariéra stále zajímavá tíhnutím k variabilním projektům od neotřelých režisérů, kteří ho umí vyformovat tak, že vždy dostaneme úplně jiného Nicka Cage. Dvojnásob to platí pro snímek Dream Scenario, jenž na světové premiéře v Torontu sklidil skvělé ohlasy. Herec v něm po sérii ušpiněných plavovlasých ztroskotanců ztvárňuje obtloustlého brýlatého plešouna, jenž se lidem za záhadných okolností zjevuje ve snech.

Režisér a scenárista Spike Jonze uvedl svůj poslední celovečerní film Ona (Her) v roce 2013. Tehdy hodně vizionářsky předpověděl, že lidé budou konverzovat s umělou inteligencí. Od té doby má za sebou ale pouze dokument o kapele Beastie Boys a jinak kolem něj bylo ticho.

V roce 2018 tu byl snímek Úsměvy smutných mužů, který nabízel alkoholikům možnost duchovního vykoupení. Spisovatel Josef Formánek v knižní předloze zpracoval příběh svůj i příběhy jiných a režisér a scenárista Dan Svátek je obsadil charismatickými herci. Filmová adaptace tak sloužila jako jakási audiovizuální příručka pro začínající abstinenty. Lehce překvapivý divácký úspěch vedl téměř automaticky k tomu, že muselo přijít volné pokračování Dvě slova jako klíč.

Československý snímek Muž se zaječíma ušima, jenž při svém uvedení vzbudil značnou kontroverze, bude ČT2 promítat v úterý 13. června ve 20 hodin. Pokud máte čas a chuť, dejte mu šanci.

Stín muže se vznáší nad vyprahlou náhorní plošinou, zatímco se dítě odmítá narodit do zkaženého světa a raději se nechá vpravit zpět do matčina lůna. Tak začíná surrealistická černá komedie Bardo, falešná kronika několika pravd, za níž stojí úspěchy ověnčený mexický režisér Alejandro González Iñárritu. Více než dvě a půl hodiny ve společnosti jeho nevědomí však bude pro většinu lidí neskousnutelnou dávkou artu.