Psát v Hollywoodu sci-fi zápletky je po premiéře Tichého místa (A Quiet Place) o dost jednodušší. Poštvat na lidstvo agresivní vetřelce, kteří získávají převahu svými jasně vymezenými fyzickými či smyslovými devízami, se jeví jako nevyčerpatelný zdroj postapokalyptických scénářů. Do rozšiřující se kolekce podobných dystopií se přidává premiéra Hranice přežití (Elevation) s nynějším Kapitánem Amerikou Anthonym Mackiem, v níž nezničitelní brouci z hlubin země vyhladili většinu lidské populace. Přeživší se zdržují v horských pásmech s nadmořskou výškou přesahující 2440 metrů, která udává bezpečnou zónu, do níž brutální opancéřovaní „reapeři“ z neznámých důvodů nevkročí. Scénář si s kontextem obecně hlavu neláme, ale film za 90 minut nestačí nudit a v rámci schovávané před zabijáckými monstry si vede lépe než většina epizod The Last of Us.
Články 46
Paul Verhoeven je absolutní filmařský génius mimo jiné i proto, že jeho filmy uspokojují na mnoha rovinách od základního žánrového nadšení až po hlubší uměleckou a ideovou podnětnost, kterou publikum teprve objevuje (a nebo taky ne), jak stárne a moudří. Jeho filmy i proto představují past pro Hollywood lačnící po remacích. Bezradní filmaři adaptují výhradně onu povrchní, žánrovou vrstvu a nechápou, proč jim uniká zdánlivě banální kvalita filmů jako Total Recall a RoboCop, jejichž moderní verze skončily jako obří kritické a finanční průšvihy. Zoufalá studia, upínající svou pozornost od skomírajících komiksů k takzvaným legacy filmům, se ale nevzdávají a chtějí to zkusit znovu.
Ve 23. století Země podstupuje drastický konflikt s inteligentními obřími hmyzáky ze vzdálené planety, kteří sebelíp ozbrojené protivníky trhají na kusy a iniciují oblíbené náborové heslo lidstva „mrtvý brouk – dobrý brouk“. Mezi nováčky, kteří na Akademii vedle tradičnějšího vzdělání zakusí také pitvy mimozemšťanů, figuruje i sličná aspirující pilotka Carmen Ibanez v podání Denise Richards. Tehdy šestadvacetiletá vycházející hvězda spadala do první herecké generace, která si musela zvykat na natáčení před zeleným plátnem, což považovala za fascinující i díky vedení režiséra Paula Verhoevena. Ten se atraktivní herečku a pozdější manželku Charlieho Sheena pokoušel ve „zhola zbytečné“ scéně sci-fi klasiky Hvězdná pěchota (Starship Troopers) vysvléct, ale mistr nepřístupných filmů jako Základní instinkt či Showgirls tentokrát nepochodil.
Když režisér skandálního, ale nesmírně chváleného Základního instinktu (Basic Instinct) Paul Verhoeven připravoval v polovině 90. let další odvážný film s erotickou náplní s názvem Showgirls, o hlavní roli stály snad všechny aspirující herečky Hollywoodu. Elitní striptérku v nočním lasvegaském klubu nakonec ztvárnila tehdy třiadvacetiletá Elizabeth Berkley, která měla jít ve stopách Sharon Stone. Místo toho obdržela hned dvě výsměšné anticeny, čelila nespravedlivé šikaně průmyslu a sledovala, jak její průlomový projekt tratí peníze a řadí se k nejhůře přijatým počinům dekády. To se ale po třech dekádách změnilo a Berkley vystoupila v muzeu filmové Akademie s ovacemi a smířlivým proslovem.
Šedesáté výročí premiéry dnes slaví Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu. Snímek Stanleyho Kubricka, jenž byl zlomový jak pro jeho kariéru, tak pro kinematografii i společnost jako celek. Satirická komedie tne do živého a testuje hranice toho, o čem se smí vtipkovat. V první řadě však reaguje na největší fóbie své doby. Ty se vztahovaly k nesnesitelně možné nukleární válce, jež mohla začít každým okamžikem. Ještěže klíče k nukleárním zbraním mají v kapsách jen ti nejpovolanější, že ano?
Od premiéry Klubu rváčů (Fight Club) zanedlouho uplyne už čtvrt století, antisystémový thriller však stále patří mezi nejlepší filmy Davida Finchera. A z hlediska popkultury jde možná dodnes o jeho nejvlivnější dílo. To však nemusí zdaleka znamenat jen něco dobrého.
Hlavní host letošního Future Gate festivalu v Praze, Kanaďan Michael Ironside, patří k nejvýraznějším hercům vedlejších rolí své éry. Má na kontě ikonické postavy u velikánů jako David Cronenberg a Paul Verhoeven ve Scanners či v Hvězdné pěchotě a v Total Recall, objevil se však rovněž v Top Gunu a v Zachraňte Willyho. Za 73 let svého života a půl století kariéry si připsal na 350 rolí, takže je takřka jisté, že se s ním každý ze čtenářů a čtenářek nejednou setkal. Měli jsme příležitost si s ním promluvit o jeho vztahu k řemeslu i o zkušenostech s některými z největších filmařů všech dob.
„Nemůžete lidem sebrat právo na to, aby se chovali jako blbci,“ říká Simon Phoenix, hlavní záporák a neodolatelný šiřitel chaosu. Oblíbené akční sci-fi Demolition Man slaví 30. výročí a v něm představená sterilní antiutopická budoucnost může leckterým bojovníkům proti korektnosti připadat nadčasově prorocká. Důležitější jsou však jiné otázky, které film klade: Jak se totiž používají ony slavné tři mušličky? A kdy už se konečně postaví knihovna prezidenta Schwarzeneggera?
Momentálně nejsledovanější snímek Netflixu, španělské survival drama Uprostřed ničeho, má v jádru tu nejprimitivnější premisu. Těhotná uprchlice Mia (Anna Castillo) jako jediná přežije masakr civilistů ukrytých v nákladním kontejneru, jenže ten vypadne z lodi do rozbouřeného moře. Houževnatá žena musí přežít v nehostinných podmínkách za pomoci několika dostupných nástrojů a také se postarat o narozené dítě. Zatímco čelí přírodním živlům, na souši vládnou totalitní režimy, které si v rámci programu šetření potravin políčily právě na těhotné ženy a malé děti.
Máloco je tak fotogenické jako pořádná exploze. Ví to Michael Bay, Robert Rodriguez a nakonec i sofistikovaný autor Christopher Nolan. Jeho Oppenheimer je jednomu nechvalnému výbuchu zcela odevzdaný. Historie filmových explozí je bohatá na velikost, metodu i kontext ohnivých bouří. Pojďme si některé z nich připomenout.