Recenze filmu 2001: Vesmírná odysea

Komentáře a recenze 56

Chrustyn

43 674 bodů •9. 12. 2006

8

Jeden z těch hodně kultovních a zároveň hodně složitých snímků, ve kterých jedni uvidí neskutečnou, zdlouhavou nudu a druzí něco dosud neviděného a úžasného. Já jsem někde mezi a film jako takový obdivuji převážně kvůli jednotlivým a mnohdy nezapomenutelným scénám.

martin-mickey-stusak

36 594 bodů •12. 4. 2019

10

Po objevení tajemného artefaktu pohřbeného pod měsíčním povrchem se lidstvo vydá na cestu k nalezení svého původu s pomocí inteligentního superpočítače HAL 9000. Stanley Kubrick zhmotnil fantazii literárního autora sci-fi Arthura Charlese Clarka tak dokonale a mistrovsky, že je snad už nadobro nepřekonatelný. Nejedná se o žádný dobrodružný popkornový sci-fi snímek, jak by si mnohý mohl představovat. Daný příběh svým způsobem představuje sbírku abstraktních pojmů týkajících se lidského pokroku, snahy a objevování. Jde o to, že se člověk snaží definovat sám sebe prostřednictvím metafory vesmírného cestování. S každým monumentálním tahem směrem nahoru či dolů se projevuje určitá myšlenka a to od prologu na úsvitu člověka, kde rané lidi využívají sílu základních nástrojů ve formě kostí, až po cestu, která osvětlí temná tajemství Jupitera. Prolog je záměrně zlovolný. Má ukázat odvrácení soupeřících kmenů a odhalit nepřátelství člověka k člověku. Podobný souboj později nastane mezi člověkem a umělou inteligencí. Vizuální stránka a tempo je taktéž záměrné. Vyvolává tak dojem, že každý záběr je koncipován jako pojem lásky, trpělivosti a myšlení. Umělecká vize je přizpůsobena revolučním technikám speciálních efektů a na rok 1968 nelze jinak, než smeknout klobouk. Stanley Kubrick vlastně dělal to samé, co v současné době dělá James Cameron. Vznikla nejinteligentnější vesmírná opera, která nestárne a stále budí nadšení po všech stránkách. Příběh jako takový se zdá být nesmělý, krátký a bez nápadů, ale tady jde hodně o hloubku myšlenky a dá se říct, že ne každý se do patřičné hloubky ke správnému uchopení dokáže ponořit. Vizuální vjem představy nekonečna je už jen vrcholem toho všeho. Při závěrečné scéně, kde je v kontrastu se zeměkoulí plod dítěte, už zbývá jenom zatleskat. Nekonečno a koloběh života. Pojítkem je tajemný monolit. Zkrátka a dobře, jedná se o snímek vizionářský a velice inteligentní. A v tom je stále jedinečný.

Pete69

32 609 bodů •5. 7. 2018

7

Tento film máprávě padesáté výročí, tak jsem se rozhodl, že si ho po dlouhé době pustím a podívám se mu na kobylku. Musím uznat, že triky jsou na tu dobu excelentní a film musel spolykat fůru peněz i když se jedná prakticky o studiovku. Je zvláštní se podívat na to, jak si lidé představovali před 50ti lety dnešní dobu a jak působí nějteré technologie směšně, ale to je normální :) Co se obsahu týče, je ale film dosti podprůměrný a geniální je hlavně vizuální a hudební stránka spojená s perfektní kamerou a zvláštní Kubrikovskou atmosférou. Nejsem fanoušek totoho kultovního filmu, ale kvalitu zpracování oceňuji.

xxmartinxx

22 532 bodů •2. 9. 2008

10

Úchvatné dílo. Víc než film. Nebo spíš nejvíc film, jak jde filmem být. Stanley svému médiu rozuměl a v dechberoucích obrazech dokáže protáhnout vesmírem nádherně vyčerpávajícím způsobem, který se neomrzí.

kunafix

20 062 bodů •5. 6. 2013

6

Kdysi mě tenhle film zaujal tím, že v něm použili znělku České sody... chch. Jinak je pro mě tenhle film legenda. Revoluční využití hudby. Dlouhé panoramatické záběry. Do té doby nevídané triky. Mistrovské dílo. Ale ani to se mi nemusi libit na sto procent - třeba Mona Lisa je taky pěkně hnusná. Jinak ta halucinogenní sekvence před koncem byla hodně houbičková. Ale jinak nadčasovej film, stokrát lepší než všechny ty Star Treky a Star Warsy atd. Ta myšlenka, kterou film obsahuje, je taky hodně vychytaná. Nuda byl v podstatě ten hranej děj, kterej mi moc zajímavej nepřišel. Taky českej dabing Hala byl takovej jemnej, jak kdyby byl homo...

hanys_

18 781 bodů •11. 8. 2012

6

Netušil jsem, že to někdy u Kubricka napíšu, ale trpěl jsem. A to nejen u zdlouhavého začátku s opičkama. Čert vem, že tímhle Kubrick definoval žánr - tyhle filmové básně jdou prostě mimo mě. Sestříhat na 100 minut a věnovat se jenom cestě na Jupiter (tahle pasáž je na 6 hvězd), a i já Vesmírnou Odysseu budu milovat. 5/10

Sheldon

16 079 bodů •9. 12. 2015

10

Skvělé zkratky, geniální střihová kompozice a špičková kamera dělá z filmu umělecké dílo. Scéna kdy opice vyhodí kost, která se střihem změní ve vesmírnou loď je jednou z nejvíce obdivovaných v dějinách filmu. Závěrečné obrazy a geniální výjev dítěte vznášejícího se obrazem právem patří k vrcholům žánru a nejlepším jinotajům zobrazeným ve světové kinematografii. Naposledy jsme se s citacemi filmu setkali ve sci-fi „Moon“ režiséra Duncana Jonese se Samem Rockwellem. A na závěr trochu bulvární legrace. Příznivci konspiračních teorií tvrdí, že člověk nikdy nepřistál na Měsíci a video z Buzzem Aldrinem a Neilem Armstrongem vzniklo v trikovém týmu Stanley Kubricka. Postmoderna je zkrátka sexy.

Spooner

15 878 bodů •4. 5. 2008

6

Tak jsem se rozhodl, že si zase jednou rozšířím filmové vzdělání a kouknu se konečně na opěvovaný Kubrickův kousek. A musím říct, že jsem docela zklamán. Vizuální stránka filmu je opravdu vynikající a předběhla svou dobu, o tom není pochyb. Též po hudební stránce nemám co vytknout. Jinak je to ale nuda s hodně pomalým tempem, nad kterým jsem pomalu ztrácel nervy. Tenhle Kubrick mě zkrátka absolutně minul a radši si pustím ještě několikrát svůj oblíbený Mechanický pomeranč, než tohle.

lamps

15 320 bodů •17. 4. 2016

10

Ke Space Odyssey píšu už asi čtvrtý různý komentář za cca 14 let. Ne proto, že bych výjimečnost téhle vize nedocenil hned napoprvé. Spíš z toho důvodu, že ten film se neustále vrací, ohromuje a nabízí nové podněty s každým dalším rokem od premiéry, z nichž zatím žádný mu na jeho objemu a důležitosti v rámci média nic neubral. A kdyby jen média - Odysea se stala už artefaktem pokroku a souvisejících obav ve 20. století, kdy lidstvo prošlo suverénně nejskokovější technologickou evolucí v dějinách. Ze zákopů první světové jsme se vyhrabali ke štěpení neutronů, a jakkoli jsou zrovna atomovky hrůzostrašné, nasměrovaly nás k novému pohledu na možnosti okolního vesmíru a tajuplnou zázračnost Newtonových zákonů. Těžil z toho i žánr sci-fi, který začal věštit možný progres a vstoupil do veřejného prostoru. Lidé, kteří relativně nedávno umírali na mor ve stojatých splaškách, začali dobývat vesmír, a Kubrick začal s výpomocí Clarka uvažovat, kam to všechno může v blízkém a tehdy reálném horizontu dospět. Odysea nás protahuje dějinami na pomezí darwinovského, technického i náboženského uvažování a tu stále palčivější a dosud nejzáhadnější otázku - jsme ve vesmíru sami? - dosazuje do kontextu lidské přirozenosti nejen v rámci historie, ale i na individuální životní úrovni. Uvědomit si sebe sama, osvojit si okolní podmínky a nakonec se zcela odevzdat technologiím, jimž sami většinou nemáme šanci porozumět. Můžeme aspoň fundamentálně porozumět fyzikálním zákonům vesmíru, kde se nešíří zvuk a gravitace funguje úplně jinak (ve vakuu samozřejmě vůbec), ale jeho podstata nám bude možná navždy unikat. Kubrick ji elegantně vztáhl na vyšší (snad božské, možná mimozemské) síly a vytvořil kulisu, která zdaleka nejpůsobivěji ze všech lidských výtvorů vystihuje jednak harmonickou valčíkovou krásu, jednak neúprosnou záhadnost a fyzickou, časovou i duchovní rozlehlost vesmíru. Lidstvo je se svou vlastní evolucí, která nás směřuje k mezihvězdným dálavám a současně nám reflexním kukadlem superpočítače Hala připomíná vlastní maličkost, jeho pevnou součástí. A nikdy jsem to osobně nevnímal tak mocně jako u tohohle filmu, který se zkrátka vymyká běžné kategorizaci. Zatímco většinu filmů charakterizujeme dle žánrů, národního a politického pozadí, kanonického vlivu na další tvorbu nebo uměleckého hnutí, za jehož popularity vznikaly, Vesmírnou odyseu prostě musíme dát do absolutního kontextu lidského přemýšlení o vlastním původu a nadpozemských silách. Co kdyby takový monolit Egypťany vedl při stavbě pyramid, která je i pro moderní vědce stále záhadou? Kubrick toho všeho samozřejmě dosahuje také proto, jak výjimečně ovládal filmovou formu. Celkem padesátiminutový prolog a epilog filmu jsou esenciální filmařinou vyprávějící obrazy a hudbou, přičemž využití dostupných efektů k důmyslné iluzi hlubokého prostoru (časté snímání venkovního prostoru z vnitřku vesmírných korábů, reflexní záběry) a rozebírání kruhového prostoru symbolizujícího strukturu děje mluví vlastním filmovým jazykem. I když se jedná a emočně odtažitý a spíš zenový zážitek, stejně na mě vždy doléhá situace úžasně minimalisticky ztvárněného Bowmana, jenž musí v chladnokrevné šachové partii s rebelující umělou inteligencí nechat svého lidského kolegu napospas vakuu. Enormně vytrénovaný kosmonaut to nedoprovází vzlyky a nadávkami, Kubrick prostě lpí na jeho tváři o trochu déle a i zde těží psychologické zlato ze svého “Kubrick Gaze” (který později Spielberg proměnil na pohled empatický a vázaný na odkrývání magického mimoobrazového prostoru). Osobně plně souhlasím s názorem, který jsem někde četl, totiž že v libovolném objektivním žebříčku nejdůležitějších filmů všech dob by Vesmírná odysea měla vždy okupovat to nejvyšší postavení. Není jen odrazem geniální Kubrickovy fantazie a tudíž okrajovým kultem. Je to definitivní filosofický a umělecký symbol divokých šedesátých let 20. století, který utvářela elita z NASA a hlavně objektivně nejlepší režisér historie. Jeho nadčasové myšlenky budou stejně poplatné, dokud se něco jako monolit skutečně neobjeví (takže možná navždy) a jeho absolutní vliv na režiséry jako Spielberg nebo Nolan bude v kinematografii postupovat krůček po krůčku ještě hodně dlouho.