Články o Vetřelec

Planeta upírů je sci-fi horor renomovaného italského hororového tvůrce Maria Bavy, který je navzdory bizarnímu názvu podivně propojený s jednou oblíbenou sci-fi klasikou. Hrdiny snímku jsou členové posádky vesmírné lodi Argos, kteří zachytí signál z planety Aurora. Po přistání najdou pouze tmu, skály, věčnou bouři a podivnou inteligentní sílu, jež ovládá mrtvé, díky čemuž se z loajálních astronautů vyklubou odporná monstra.

„Je to Ridley Scott a může si dělat, co chce,“ tvrdí o legendárním šestaosmdesátiletém režisérovi druhého Gladiátora kameraman John Mathieson, jenž vedle nynějšího návratu do Kolosea snímal pět dalších Scottových filmů včetně prvního Gladiátora nebo Království nebeského. Naráží přitom na kolegův režijní styl rychlého a komplexního pokrytí, tedy natáčení na spoustu rozmístěných kamer, které zachytí co nejvíc akce a přehršel nevyčištěného materiálu pošlou do střižny. Takový přístup je dle Mathiesona lenivý a pro mnoho lidí také trnem v oku.

Proč vlastně na jediném receptu šetřit, když se alespoň jednou osvědčí? Kinematografií dnes hýbou letité filmové franšízy, jež v mnoha případech startovaly takzvaně od píky, po americku lze patrioticky říct s velkým snem a skromným zázemím podněcovanou kreativitou. Vezměte si Star Wars, jež George Lucas roku 1977 málem nedokončil a zadlužil se tak, že mu hrozil osud mrakodrapových skokanů po krachu newyorské burzy. Nová naděje ale obrovsky uspěla a následný úder Impéria stál třikrát tolik – nemluvě o moderních Disneyho článcích, jež i se započtením inflace své rozpočty trvale znásobují. Tento text vám představí několik zásadních filmových pokračování, jejichž rozpočty závratně vylétly buď nárazově oproti přímému předchůdci, nebo i postupně v průběhu let v rámci dlouhodobé série.

Šestaosmdesátiletý režisér Ridley Scott nepatří k těm přehnaně skromným umělcům, kteří nikdy přímo nevyzdvihnou vlastní dílo. Když se jej optali na čtveřici nejlepších filmů historie, zařadil mezi ně i svého Blade Runnera z roku 1982. A vysoké mínění má také o prvním Vetřelci (Alien), z něhož spolu s designérem H. R. Gigerem vykouzlil přelomovou kapitolu filmové science fiction. Hůře se to má s pozdějším prequelem Prometheus z roku 2012, s nímž se Scott vrátil v čase a prozkoumával počátky dokonalých vesmírných zabijáků. Finanční hit publikum rozdělil a sám režisér po letech přiznává, že on i jeho tým „byli dost mimo.“

Natočit film je pořádná řehole. I když hlavní slovo má mít režisér, zvlášť u studiových produkcí se názory střetávají, představy se vyvíjí a původně dosazení členové štábu či obsazení z různých důvodů nemohou na projektu pokračovat. A tak se nadstavbové miliony dolarů občas musí vrhnout do přetáčení už pořízeného materiálu, což je v Hollywoodu naprosto běžnou praxí s různícími se kvalitativními efekty. Kuloáry nedávno pročísly zvěsti o masivních dotáčkách Baleríny ze světa Johna Wicka, jejichž drastičnost vůči přínosu režiséra Lena Wisemana sice zákulisní zdroje posléze mírnily, ale o zajetých praktikách věčně nespokojených studií říkají své. Pojďme si nastínit stručnou historii významných filmových přetáček, v angličtině nazývaných reshoots, které za pět minut dvanáct proměnily slavné filmy a občas i kulturu jako takovou.

To jsou věci. Režisér letního hitu Vetřelec: Romulus (Alien: Romulus) Fede Alvarez ještě nedávno tvrdil, že se nehodlá zaprodat okamžitému sequelu a minimálně dva roky chce počkat na to, jak jeho příspěvek do vetřelčí ságy, dějově vklíněný mezi jedničku a dvojku, s publikem zarezonuje. Studio 20th Century Studios ale po 350milionových tržbách tolik trpělivosti nenajde a producent Steve Asbell v rozhovoru pro The Hollywood Reporter čerstvě vyzradil, že přípravy na přímé pokračování pod dohledem Alvareze a za účasti hereckých tahounů Cailee Spaeny a Davida Jonssona jsou na spadnutí.

Nejnovější celovečerní příspěvek filmové ságy Vetřelec s podtitulem Romulus (Alien: Romulus) má za sebou úspěšnou pouť světovými kiny, z níž si odnáší 350 milionů dolarů. Jako nejvýdělečnější hororový snímek roku tedy míří na domácí nosiče, kam počátkem prosince doputuje nejen v dnešních obvyklejších formátech jako Blu-ray a DVD. Příběh dezertérské mladé skupiny z těžařské planety Vetřelců (1986), která při krádeži hibernačních kapslí na osamělém vesmírném plavidle narazí na pozůstatky lidských experimentů na xenomorphovi z původního Vetřelce (1979), si v obývácích budou moci velcí nadšenci minimálně v zahraničí pustit také na staré dobré VHS.

Christopher Nolan je největším režisérem světa a jen co vyšlo najevo, že v jeho novém projektu uvedeném roku 2026 zazáří Matt Damon, už se rojí spekulace o utajovaných detailech kolem příběhu i žánru. Podle některých se autor oscarového Oppenheimera či sci-fi Interstellar chystá natočit horor, jiní vytahují inspiraci klasickým britským seriálem a ty nejnovější spekulace, do nichž se vkládá zatím nejvíc důvěry, zmiňují rozsáhlé terénní přípravy na futuristický akční příběh ve stylu pozapomenuté klasiky Létající oko (Blue Thunder) z roku 1983.

Když tehdy třicetiletá Sigourney Weaver před pětačtyřiceti lety zametla se zabijákem z kosmu v prvním Vetřelci, před očima vyděšeného i oslněného publika se rodil nový typ filmové akční hrdinky. Eroticky podbarvený souboj s xenomorfem učinil z prominentní newyorské rodačky esenciální protagonistku hororové science fiction i sexuální symbol – zdánlivě obyčejnou ženu, jejíž intelektuální i instinktivní dominance v maskulinním a korporátním nepřátelském prostředí označila milník ve vývoji feminity na stříbrných plátnech. A to platí dodnes, přestože v intenzivně dojeném žánru dosud nepřekonanou Ellen Ripley herečka dávno vybalancovala rozmanitými rolemi v dalších sci-fi franšízách či nenápadnějších, svěže komediálních i tematicky hodnotnějších dílech.

Streamovací domovina nejdražšího seriálu všech dob, Prstenů moci ze světa Pána prstenů, ještě ve světě nemá takový apel jako Netflix nebo HBO. Na Amazon Prime Video přesto nalezneme několik více či méně zaprášených klasik, které s moderním publikem artikulují způsoby rozmanitými, nadčasovými a místy vyloženě rozkošnými. Problém nicméně v České republice a v mnoha dalších zahraničních trzích nastává s ohledem na jazykovou bariéru, neboť většina nejatraktivnějších klasických děl postrádá vedle dabingu i české titulky. Podívejme se na patnáct přehlížených filmů z tamní nabídky, které mohou z různých perspektiv uspokojit především nostalgiky. A současně nakrknout uživatele vyžadující český překlad, jemuž Amazon zatím moc nepřeje. A to je v případě následných perel velká škoda. Pro příznivce české lokalizace ale Amazon naštěstí také nabízí bohatou nabídku titulů (v našem filtru si nastavte dabing a nebo titulky).