Mladý úředník realitní kanceláře Hutter (GUSTAV VON WANGENHEIM) je vyslán do karpatských hor k hraběti Orlokovi (MAX SCHRECK), aby s ním uzavřel smlouvu o koupi nemovitosti. Po strastiplné cestě jej uvítá hrabě na svém hradu. S příchodem první noci však Hutter zjišťuje krutou pravdu, hrabě Orlok je totiž upír. FRIEDRICHU WILHELMU MURNAUOVI se nepodařilo získat práva na zfilmování románu BRAMA STOKERA DRACULA a tak pozměnil jména osob a dějiště příběhu zasadil do fiktivního městečka WISMAR. Zajímavostí také je, že Murnau natáčel scény z Orlokova hradu na slovenském Oravském zámku.
Legendární, na svou dobu nesklutečně atmosférické na dnešní však neskutečně nudné a až směšně naivní. Bohužel ne všechny legendy jsou nadčasové a dokáží zaujmout dnešní diváky.
No, abych řekl pravdu, uznale jsem se bavil jen u záběrů, ve kterých vystupuje Max Schreck. Ale v podstatě všechny jsem už někdy někde viděl (v ukázkách, dokumentech, jen tak někde na netu atd.), takže na dnešní dobu žádné velké nadšení. Asi bych hrůzou rozlousknul půlkama vlašskej ořech, kdybych to viděl v roce 1921, ale dnes jsem se spíš smál - a to hlavně díky nežádoucně expresivním hereckejm výkonům a extremním přehnanejm výrazům v tvářích. Hlavní ženská postava připomíná spíš transvestitu a když začne koulet očima nebo je dávat v sloup, málem omdlévám taky. Ale jasně, chápu, jiná doba, jiná éra, němá éra... Rozhodně Nosferatův vzhled (a za zmínku stojí taky šílenej obchodník Kurtz) je jeden z nejgeniálnějších výtvorů kinematografie a jasně chápu přínos filmovému průmyslu. Některé záběry jsou umělecká díla a tenkrát asi nebylo jednoduchý si s tím takhle vyhrát. Respekt.
Po druhém shlédnutí musím bohužel s hodnocením dolů (původně jsem měl plný počet). Dostala se sice ke mně kolorovaná (tónovaná? Virážovaná? čert to vem) verze s hudbou, ale právě ta hudba (varhany) byla neobyčejně příšerná. Každý sice není Bach, ale skladateli bych s potěšením omlátil tu klaviaturu o hlavu. A teď k filmu samotnému. Murnau je můj nejoblíbenější (nebo určitě na prvních místech) režisér němých filmů a tento byl úplně první, který jsem od něj viděl, ale příliš působivý se mi nezdá. Spíše mě dojímá jeho osud, domnívám se, že vdova po Stokerovi se asi chtěla jen napakovat, příliš velká podobnost mezi románem a filmem není, film má kromě změněných jmen nejen jiný obsah, ale i celkové vyznění.
Ve 20. letech se s tvůrci úspěšně soudila vdova po Bramu Stokerovi - bylo nařízeno zničení všech kopií filmu, pár jich ale i přesto přežilo.
V různých anglických verzích má Hutter různá jména: někdy se jmenuje "Thomas", jindy zase "Jonathon". Jeho žena je někde uváděna jako "Ellen", jinde zase jako "Nina".
Gustav von Wangenheim (Hutter) byl až třetí režisérovou volbou.