Apokalyptické vyobrazení války, hladomor a utrpení. Děsivá mračna se stahují nad zemí. Temnota povstala a s ní hrůzné kreatury s obrovskými černými křídly a děsivými tvářemi. To ďábel přichází, aby na zemi nastolil svou vládu. Tu najednou temnotou zazáří paprsek bílého světla. Je to světlo archandělů, kteří se postaví tváří v tvář zlu s mocným mečem božím a zahájí tak boj za duši jednoho starého muže a osud celého lidstva. Sázka je uzavřena - všechno nebo nic. Získá fausta a celou zemi ďábel nebo faust a celá země zůstane v milosti boží?
I na svou dobu, poměrně dosti vyzrálé dílo, a to jak po stránce vizuální tak i po stránce ideové. Faust bude navždy vděčným námětem pro všechny umělecké disciplíny. V této filmové podobě se divákovi dostává ryzí dávka emocí díky vypodobenstvím lásky, smrti, hladomoru, stáří (a vlastně tedy i mládí) a vzhledem k době vzniku i o tom jak někdy smýšlí společnost. Díky němé podobě má navíc člověk tak nějak větší náchylnost sledovat a soustředit se i na obrazovou složku filmu, která je zde opravdu dechberoucí. Některé efekty použité ve Faustovi mě opravdu překvapily a řekl bych, že tehdy i lépe vypadaly. Díky (ne)dokonalé snímací technice a vskutku vynikající řemeslné práci kameramanů a osvětlovačů, probíhá před očima člověku sled uměleckých snímků, ovšem tak už to v němé éře bylo, a proto bych řekl, že díky tomu má tato zlatá doba filmu stále svůj půvab. Nejen díky Faustovi. Jak rád bych se někdy mohl vrátit v čase a být jedním z těch, kterým se této krásy dostávalo prvním na světě, jak rád bych aspoň jednou prožil tu dobu, kdy film byl ještě v plenkách, kdy byl vskutku ohromný sám o sobě a kdy začínal na povrch proplouvat jeho umělecký potenciál, který dnes komerce tolik hanobí. V tomto snímku navíc s duchovním a náboženským podtextem, plně obohacujícím nezapomenutelný zážitek ze sledování i z myšlenek, které vyvolává.
Když už byl film natočen a rozjel se střih, přišla společnost UFA s tím, že se jí scénář Hanse Kysera nelíbí. I přes Kyserovy námitky si UFA najmula scénáristu Gerharta Hauptmanna. Jeho scénář se ovšem studiu nelíbil dokonce ještě více než první a film tak byl nakonec uveden v původní, Kyserově verzi.
Hlavní ženskou roli měla hrát Leni Riefenstahl, ale byla zamítnuta. Ta se dožila 101 let!
Režisér Murnau chtěl, aby Lillian Gish (zemřela krátce před svými stými narozeninami v roce 1993) hrála Gretchen, ta ale trvala na tom, aby za kamerou stál Charles Rosher. Murnau tedy dal přednost nepříliš známé Camile Horn (ta se dožila 93 let), se kterou se setkal již při natáčení Tartuffa, kde dělala dublérku Lil Dagover (i ta se dožila 93 let!).