Krásný i hrůzostrašný Nosferatu ohromil první kritiky. Překoná i nejděsivější němou legendu?
Eggers se pro moderní převyprávění největší upírské legendy zřejmě narodil, tvrdí to alespoň většinový konsenzus na kritickém shromaždišti Rotten Tomatoes. Novinka oceňovaného režiséra s Lily-Rose Depp, Billem Skarsgårdem, Willemem Dafoem, Nicholasem Houltem či Aaronem Taylorem-Johnsonem už eviduje 57 recenzí, z nichž 94 % film chválí – průměrné hodnocení zatím stačí na vysokou známku 7,7 z 10.
Příběh o transylvánském nočním hraběti, jenž v podpalubí lodi Demeter cestuje do Londýna za obchodními, převážně však morbidně romantickými účely, tentokrát podléhá ženské perspektivě netvorova milostného objektu Ellen Hutter (Depp). Dcera Johnnyho Deppa má být srdcem i plícemi dusného dobového hororu, který zatím jen čtyři lidé shodili jako nečekaně krotký, potažmo tonálně nevyvážený a scenáristicky haprující. Proti nim ovšem stojí šikující se armáda Eggersových zastánců, kteří roztrubují hesla o nejlepším hororu roku, potažmo i o jednom z nejzdařilejších hororových snímků vůbec.
„Památka temné touhy a z ní plynoucí zkaženosti, mistrovské dílo nečisté hrůzy, které se okamžitě řadí mezi posvátné velikány tohoto žánru,“ píše například Nick Schager z The Daily Beast. „Až po nezapomenutelný závěrečný záběr je touha stvoření ničit a rozkládat vše, co se ocitne v jeho přítomnosti, naprostá. A přesto, stejně jako toto monstrum, Eggers a jeho film nacházejí uspokojení, dokonce blaženost, v pozorování, jak krásné věci uvadají a umírají,“ přidává se nadšená recenze Davida Crowa z Den of Geek.
Jiní upozorňují, že v chladné seriózní zahleděnosti do sebe sama bují spíš sterilní film s náběhem na camp, tedy víc pokleslou grotesknost než gotické hororové umění. Jako tradičně u Eggerse si zjevně budeme muset zvyknout na pomalejší tempo a zlověstnou atmosféru, která podobně jako u Čarodějnice a Majáku nahrazuje explicitní hororové výjevy. Těch má být ale dostatek, ukrytých mimo jiné v detailnějším rozboru neutěšené historické kulisy po vzoru režisérova posledního filmu Seveřan.
V něm byl válečnou bestií Alexander Skarsgård, zde jeho mladší brat Bill ztvárňuje bájného upíra, jehož před 102 lety tak pompézně oživil legendami opředený herec Max Schreck. Skarsgårdův výkon, stejně jako v případě Depp či excentrického okultisty Willema Dafoeho, dle očekávání probouzí zvlášť názorný obdiv. Představitel klauna Pennywise z hororu To (2017) se transformoval fyzicky i motoricky a každým pohybem celého těla rozehrává expresionistickou show, jež s publikem rezonuje, přestože samotný Nosferatu nemá ve filmu až tolik prostoru.
Nervozita se ovšem do sledujících vkrádá hlavně zásluhou pečlivé výpravy, která i krásné záběry proměňuje v němý výkřik bezútěšnosti. Může za to i temnější podchycení psychologie a sexuální anamnézy Ellen, které ale dle FandomWire nestačí k tomu, aby Eggers svou vizi dostatečně odlišil od minulých adaptací, mezi něž spadá také snímek Wernera HerzogaNosferatu – Fantom noci (1979). Takové povzdechy jsou ale v menšině a nemáte se čeho bát (respektive budete trnout hrůzou), jestliže Eggersův styl už na vás dříve zafungoval. Umí totiž zdravě vynervovat, a pokud to k životu sem tam potřebujete, Nosferatu se může i pro vás stát ideálním novoročním dárečkem. Pozor ale na strach z krys – v tom případě vám prý třetí akt snímku, probouzející navíc morové asociace klidně i s koronavirem, skutečně neudělá dobře.