Profesionální zabiják se chystá na svou poslední zakázku. Nejprve ale musí nějak překonat svou náklonost ke své chladné kolegyni. Uvědomuje si, že zaplést se s kolegyní je nejen nevhodné, ale i nebezpečné. Pod nepříjemně temnou, až surrealistickou noční oblohou velkoměsta se setkává s tulačkou, která pátrá po svém bývalém příteli. A zaujme zabijáka svými nekonvenčními způsoby, kterými se na sebe snaží upoutat pozornost. (HBO)
Jedinou pozornost si zaslouží psychedelické vizuální podání, kterého však bylo docíleno poměrně jednoduše. Noční Honk Kong je atmosférické prostředí a nahýbat kameru, tak aby bylo docíleno cinematičtějšího zážitku, taky není obtížné. Dějově je to ale těžce nestravitelný, páč příběh je téměř neexistující a spousta momentů děje mi přišla vyumělkovaná. Přišlo mi to neucelený, vágní, roztříštěný a hlavně otravný prostřednictvím debilních postav, jimž věnovat pozornost mě ubíjelo. To, co tu lze jakž-takž považovat za děj se posouvá nezáživným monologem určité postavy, která vysvětluje, jak se cítí, nebo co vlastně dělá. Pokud se to říká explicitně, tak je to líný writing a tristní storytelling. Týpek, kterej kdysi oněměl kvůli pozření prošlého ananasu (ok) se zamiluje do afektované píči, která šílí kvůli milenci alá nájemnému vrahu, jenž se na ní vybodl a neukázal se. Spolu prochází nočním Hongkongem a on jí dělá společnost při jejích nočních hysterických výlevech. Nemám rád tiché postavy, protože postava má vždycky potenciál být lepší, když jí je umožněno mluvit (- u skutečných lidí tomu bývá zase opačně, protože většina lidí po většinu času vůbec neví o čem mluví). Film má ovšem humoristický potenciál, ale je příliš zatížený emocionálním bahnem. Jednotlivé pasáže filmu mě tedy nebavily. Dokonce mě spíše otravovaly než nudily.
Ten film mě do sebe v první polovině dokonale vtáhnul, zaujal svým obrazem, ale i postavami - a jakmile jsem byl teda v něm, jako by Wong nevěděl, co teda se mnou. Jako by vtáhnout mě bylo to jediné, o co mu šlo. Jenže stačí to i na těch 100 minut? Něčemu od něj už ty čtyři hvězdy dát musím, tak třeba tomuhle, ale nemůžu se zbavit dojmu, že Wong moc vsází na sílu své estetiky.