Chrustyn
44 065 bodů •
10
Perfektní psychárna se skvělým De Nirem. Scorsese prostě ví jak na to.
Komentáře a recenze 34
Dle počtu bodů
10
martin-mickey-stusak
36 767 bodů •
10
Ve svém jádru vcelku znepokojující snímek pojednávající o odcizení veterána z vietnamské války v moderní společnosti. Poukazuje na jeho posedlost spojenou s frustrovaným hněvem a znechucením lidského úpadku. Martin Scorsese velice šikovně použil prvky noir se žánrem westernovým, hororovým a městským melodramatem, a kupodivu to funguje. K patřičnému uklidnění v jinak depresivní atmosféře pomáhá do kůže se vtírající saxofonová melodie. V mnoha ohledech se film stal prorockým. Odráží násilí současných novinových titulků, čímž se vlastně stal i v jistém smyslu nadčasovým. Každá scéna něco znamená či něco naznačuje. Psychologický vjem v rámci na první pohled obyčejných dialogů předčí očekávání ve svém smyslu a pojetí dané problematiky. Film tak v sobě nese poselství a kritiku zároveň. A není od věci, že velmi ovlivnil další tvůrce. Scéna se zrcadlem byla později použita nesčíslněkrát. Příběh zdánlivě jednoduchý, ale pro lepší uchopení toho, co chce divákům vlastně říct, se musí pozorně číst mezi řádky. Komu se to povede, má vyhráno.
Pete69
33 045 bodů •
7
Příběh podivína a samotáře, který se rozhodl, že očistí město od spodiny a zla, jak sám říká. Hlavní postavu narušeného mladíka zahrál Robert De Niro jak jinak než skvěle, dokáže se prostě s postavou dokonale propojit a je v tom mistr. Film samotný ale kromě postavy mladého Taxikáře a jeho postupné prohlubování agrese nic extra nepřináší. Hlavně za Roberta De Nira - 70%.
kunafix
20 052 bodů •
8
Do hlavy se mi vryly hlavně 3 záběry - na to jak telefonuje a kamera začne během toho koukat do chodby, kamera připevněná k taxíku za jízdy a pak zeshora na tu závěrečnou spoušť. Taky samotné vytvoření té záverečné spoušti, tzv. vyvrcholení, je udělané na svou dobu pěkně realisticky, to celé podtrhované De Nirovým vzhledem a psychologií, která je budovaná celej film ("Are you talking to me? Are YOU talking to me?!!!"). A kdo zná Apollo 440, tak jistě zaznamenal: "And now back to the Gene Krupa's syncopated style..." Je škoda, že v tom kině byla ta pornoscéna rozmlžená, ale není se co divit - to by tehdejší divák asi nerozdejchal. Ještě musím vyzdvihnout skvěle padnoucí hudbu, která dávala De Nirovejm monologům ultra-atmosférickej podtón. Ty monology celkově jsou to nejlepší na celým filmu (teda aspoň takhle s postupem času to oceňuju víc, než když jsem to viděl poprvé). Celkově se ten film dá taky chápat jako pocta žlutejm taxíkům - všechny záběry na ně by klidně mohly působit samostatně jako uměleckej obraz. Ale to nejlepší je psychologickej vývoj postavy Travise Bicklea. Dál se tam člověk třeba dozví, že RC Cola ve skutečnosti znamená Royal Crown Cola. "Loneliness has followed me my whole life. Everywhere. In bars, in cars, sidewalks, stores, everywhere. There's no escape. I'm God's lonely man." nebo "Now, I see it clearly. My whole life is pointed in one direction. I see that now. There never has been any choice for me." - nezapomenutelné. A zdařile použité třeba v Jens - The Choice nebo v Blu Mar Ten - God's Lonely Man...
hanys_
18 771 bodů •
8
De Niro je ďábel, Shepherd neuvěřitelně krásná a Scorseseho projížďky nočním NY kouzelné. Ale aby mě to odrovnalo a já o filmu přemýšlel ještě pár dnů, to zase ne. 7.5/10
Sheldon
16 079 bodů •
10
Martin Scorsese jako praktikující katolík a abonent kněžství z prostředí špinavých ulic New Yorku natočil podle scénáře Paula Schradera, který ho stihnul napsat za 14 dní, klasický film. Pochopení tohoto filmového díla vychází z určité znalosti reálií tehdejší doby, ale zároveň je film svým sdělením nadčasový a proto je široce srozumitelný. Ikonografie Taxikáře už od úvodních titulků koresponduje s vyzněním díla – voda čistí ulice, padouchové vychází z temných chodeb a červené světlo symbolizuje zlo.
filmfanouch6
12 654 bodů •
10
Osamělý taxikář Trevis Bickle je velmi unikátním filmovým protagonistou, který touží po tom být dobrým člověkem, jeho mentalita, stav insomnie a především špatný vliv, který na něj jeho práce taxikáře má a díky které vidí New York v tom nejhorším možném světle z něj po čase udělá vyloženého antihrdinu, který pochopí, že aby se svět změnil, musí udělat nějaké činy, které klasickému hrdinovi nepřísluší. Travis Bickle je člověk, který je zlomený účastí ve Válce ve Vietnamu, svou prací, svou poruchou spánku a navíc kvůli nezkušenosti ohledně sociálních kontaktů přijde o jakoukoliv šanci navázat vztah se ženou, kterou miluje. Travis Bickle je tou nejlepší možnou ukázkou tragického protagonisty a Martin Scorsese scénář Paula Schradera přetvořil ve zlomový milník ve své filmografii, který dokázal New York představit v tom nejhorším možném světle a především prodat neskutečně vážné téma ve vizuálně překrásném filmu (nedávno zesnulý Michael Chapman naprosto bravurně pracoval s veškerými neony a osvětleními) a skutečně vytvořil dosud jeden z nejzásadnějších snímků kinematografie. Scorsese definitivní rozpad Travisovy duše mapuje neskutečně, Bickleovo vyprávění ještě více podkresluje jeho beznaděj a stav kdy se definitivně pokouší stát jakýmsi spasitelem. Robert De Niro se v téhle roli neskutečně vyřádil a hodně se na ní připravoval- Udělal si taxikářskou licenci a měsíc taxík skutečně řídil, studoval psychické poruchy a zásadní moment se zrcadlem byla jeho čistá improvizace, která naprosto vystihla Bickleův charakter a už tehdy se ukázalo, že při přípravě na své roli je do ní schopný se De Niro zcela ponořit. Dodnes se jedná o jednu z jeho nejlepších rolí a těžko byste si už v té roli představili kohokoliv jiného. Tehdy 14-letá Jodie Foster už tehdy předvedla, že by za pár let mohla v Hollywoodu předvést velmi zajímavé věci a vzájemná interakce její postavy Iris s postavou Travise je dalším zásadním bodem tohoto snímku, stejně jako vztah Travise a postavy Betsy v podání Cybill Shepherd. Shepherd zde naprosto bravurně střihla roli ženy, do které je snadné se zamilovat na první pohled a ukončení veškerých nadějí na nějaký vztah je pro Travise zlomový, který ho definitivně vypustí na jeho těžce uchopenou pouť. A pak je tu také Harvey Keitel, který kvůli přípravě na roli pasáka Sporta komunikoval s různými pasáky a jakožto hlavní záporák funguje. Závěrečná konfrontace je navíc vrcholnou pasáží snímku, která definitivně dokáže, že veškeré to pomalé budování, nimrání se v Travisově duši a pomalé bláznění z atmosféry nočního New Yorku definitivně vedlo k velkému finále, které Travisovi definitivně dodá stav uspokojení...... tak trochu. Taxikář bude ale ještě hodně dlouhou dobu aktuální především z jednoho důvodu- Už v roce 1976 šlo o studii zkažené civilizace a spodiny lidstva. Aktuálně jsme v roce 2020 a dá se víceméně souhlasit s tím, že to ohledně spodiny lidstva a zkažené civilizace je ještě horší. I přes to, že od premiéry filmu uběhlo 44 let se svět od té doby k lepšímu směru nevydal a Travis Bickle by se dost možná z aktuálního světa zbláznil ještě více. To už se ale nikdy nedozvíme. Taxikář je vizuálně i dramaturgicky neskutečně silný filmový zážitek, který dost možná může někomu definitivně zničit ideály o růžovém světě a předvede vám Roberta De Nira ve vrcholné formě. Především se zde ale definitivně ukáže úžasná režie Martina Scorseseho, který časem své silné režijní uchopení přetěžil ve velkolepější a uhlazenější, jen málokterý je ale tak vizuálně a myšlenkově silný jako právě Taxikář...........
hrumsrt
11 030 bodů •
8
Musíte do toho asi dorůst a tak nějak filmově dozrát, ale já se nemůžu toho Scorseseho stylu nabažit! Jakým způsobem vnímá svět, a jak vykresluje svoje postavy. Cítím z něho stejné zapálení do kinematografie, jaká mám i já. Když už je u zdroje, tak kam by spěchal, krásně se kochá a pomaloučku našlapuje ke svému cíli. Pro Travise mám slabost protože, jakým způsobem on vnímá svět, jak je nadšený pro nepochopitelnou společnost, že následně beru i to jeho zklamání. Geniální obraz společnosti, kde je jedno, jestli je rok 1976 nebo 2020, lidi jsou pořád stejní, ba i ten rasismus je pořád stejný, jen už ho společnost odsuzuje. Dokud si jen plujete NYkem a přes geniálního Roberta De Nira si snažíte vyskládat tu mozaiku, kterou jakmile ji složíte jste tak znechuceni, že si ji zase rozdupete, je to dokonalá balada. Celý příběhový oblouk s Betsy je možná i vůbec tím nejlepším, tedy aspoň já jsem se nemohl přestat vynadívat. Ale musel jsem, příběh postupuje dále a Travis od nezainteresovaného posluchače a vyvrhela přejde k osobě, která si vezme věci do vlastních rukou.. Já se omlouvám, ale tomuhle vývoje nerozumím a vůbec mi to k Scorsesemu nesedí, jinde si dává tak načas, že chápete i proč se zrovna češe na tuhle stranu a tady než dát důraz na předpoklady okamžitě se diváka snaží hodit do šokujícího jednání. Nakonec společnost ale tohohle šílence společnost vyzdvihne jako hrdinu. Precizní filmařská práce od osobitého stylu, precizního táhlého střihu až k úžasné atmosféře. Jen mě děsí, jak moc jsem se v Travisovi místy viděl. Že se jeho filmem o 43 let později inspiruje Joker, zase je opěvován, zase sklidí různá ocenění, to je jen další důkaz, jak nadčasové téma nám to servíruje. 80%
JosefTomas
9 986 bodů •
9
„You talkin‘ to me?“ To se nikdy nezapomene.
Klajnik
9 194 bodů •
10
Taxikář je prakticky dokonalé dílo. Formálně velmi kvalitní - má jakousi hypnotickou atmosféru, aby si divák přišel jako v limbu mezi spánkem a bděním (filmy se podle něj prý občas chovají jako sny). Mně osobně těžce lahodí barevnost filmu i jemné zrno typické pro analog. Obsahově je Taxi Driver také velmi duchaplný. Důvod, proč jsem jím zprvu nebyl strhnut natolik jako filmy, které mu jsou obsahově podobné (Až na Krev) nebo jím jsou vyloženě inspirované (Joker), je ten, že protagonista Travis Bickle je poměrně nesympatický. Ta postava je tak koncipovaná a je tak koncipovaná dobře, protože právě prostředí a okolnosti tu postavu takto zformovali a ona postava kvůli tomu, jak je zformovaná, taky dělá to, co dělá... Celé to pojednává o jistém fenoménu. Navíc, každej antihrdina nemusí být nutně šarmantní zmrd alá Jordan Belfort nebo Tyler Durden, ač je to divácky vděčnější. Klub Rváčů jsem viděl ve zhruba stejné době, ale na rozdíl od Taxikáře mě strhl hned. K Taxikářovi jsem si musel nacházet cestu. Travis mi totiž připadal jako nudnej debil, kterému nedochází ani tak základní věc, že slušná holka nejspíš nebude nadšena z toho, když jí vezme do porno-kina, kde si ho honí zoufalci jemu podobní. Dnes mi to celé více zapadá do sebe, páč jsem schopnější dešifrovat a interpretovat nejrůznější obsahy filmu. Silným motivem je kupříkladu maskulinita. Travis je příklad zmatené maskulinní osobnosti. Je zblblej z války, nemůže dobře spát - proto po nocích pracuje jako taxikář. Travis je chodící rozpor - opovrhuje lůzou a špinavostí města, ale současně navštěvuje porno-kina a vozí po večerech štětky v taxíku, mluví o udržování zdravého životního stylu, ale do snídaně si lije alkohol a láduje se prášky. Travis trpí existenciální těžkostí, ale není dost chytrý na to, aby rozpoznal zdroj svého problému, což ve finále vede k násilí. Travis je osamělej a přirozeně toužící intimně se sblížit se ženou - jenže mu to nejde, což vede k tzv. madonna-whore complex. Travis se zakoukává do blonďatých, modrookých žen, protože pro něj symbolizují čistotu a status. Do jisté míry je film o vztahu Travise ke dvěma ženám (politizovaně povrchní Betsy a mladistvou prostitutkou Iris) mezi nimiž shledává jeden stejný rozměr - jsou loutkami mužů (Betsy má svého starostu Palantina, pro kterého pracuje a Iris má pasáka). Zaměří se na to však až tehdy, kdy ho Betsy odmítne, z čehož je schopen vinit jen její povrchní osobnost. Klíčem k jeho osobnosti jest to, že Travis si vybuduje nenávist k typům/stylům, které ho pokořují. Palantine jednou převeze Travise, když jím je vezen taxíkem a učiní tak svou schopností mluvit, svým intelektem, šarmem, svou osobností. Pasák svou převahu demonstruje naopak tělesnou silou (proto je také na kameru prvně zachycen jen po krk). Když je Betsy prvotně obtěžována tím, že na ní civí nějakej taxikář, požádá svého kolegu, aby ho verbálně vyprovodil. Když se Betsy cítí znepokojena civícím taxikářem, tak využije společnost silnějšího muže. Tyto aspekty statusu a maskulinity se tedy začínají nořit do Travisovy psychiky a spouštět jeho destruktivní choutky. Rozhodne se, že musí zničit pasáka i starostu v pseudo-westernovym souboji, aby dal svému životu smysl. Z Travise se stane macho, protože lepší muž je ten, kdo dokáže toho druhého zabít! Sám si ovšem myslí, že jeho konání je motivováno altruismem, páč hodlá ženy osvobodit od útlaku mužů, ale ve skutečnosti jsou jeho akce motivovány frustrací a snahou demonstrovat svou maskulinitu proti svým oponentům. Travis je zoufalej, osamělej a frustrovanej muž, jež chce dát svému životu smysl. Travis je tikající bomba, kterou si (filmová) veřejnost spletla s hrdinou, protože jednou náhodou zabránil krádeži.