Články o Ran

Výlety do historie nás mohou mnohé naučit a často také nastavit zrcadlo současnému dění. Občas se o to historické filmy vyloženě pokoušejí, jindy spíše chtějí předložit atraktivní nadčasový příběh ve výpravném hávu. Nejsnáze se něco takového ukazuje na snímcích o vladařích či králích, díky nimž můžeme nahlédnout na úchvatnost i mizérii dané epochy. Jaké jsou tedy nejlepší historické filmy o panovnících? Podívejte se na následující, chronologicky podle data vzniku sestavenou desítku, v níž se to velkolepými podívanými jen hemží.

Kdo říká, že lidé v papírově důchodovém věku nemohou vytvořit svá životní díla? Mnohokrát jsme něco takového viděli také v kinematografii u filmových režisérů, jejichž role vyžaduje několikaměsíční maximální koncentraci, jasnou vizi a především schopnost vštípit ji desítkám spolupracovníků, od herců až po kostyméry. „Režisér je ten člověk, za kterým všichni chodí s otázkami,“ shrnul kdysi náročnou profesi Francois Truffaut, jenž se na rozdíl od následujících tvůrců nedožil sedmdesátky. Tedy věku, kdy už fyzické energie přirozeně ubývá, ale mnozí v sobě stále najdou dost kreativity a odhodlání k výrobě velkého celovečerního filmu, který navíc ve vybraných příkladech zůstal dobově relevantní a dokázal, že životní zkušenosti a specifické osobnosti tvůrců mohou vítězit i nad mladickým entuziasmem.

Jména hollywoodských velikánů Martina Scorseseho a Ridleyho Scotta patří mezi nejskloňovanější jména letošního podzimu. Zatímco první z nich se strhujícím způsobem vypořádal s tříapůlhodinovou stopáží u své novinky Zabijáci rozkvetlého měsíce, na toho druhého se v souvislosti s Napoleonem snáší spíš kritika – ať už kvůli historickým nepřesnostem, překotnosti verze pro kina anebo zaměnitelnosti bitevních scén, jež jen uznale pokukují po Bondarčukově klasice Vojna a mír z 60. let.

Jste-li mezinárodně uznávaným režisérem nejslavnějších japonských filmů jako Sedm samurajů či Tělesná stráž, nemusíte mít nutně na růžích ustláno. Akira Kurosawa natočil v letech 1950 až 1965 mnoho kanonických filmů, avšak následně jej japonský průmysl začal považovat za zastaralého. Do roku 1980 tak vytvořil jen tři snímky, nemohl sehnat financování a pokusil se o sebevraždu. A poté natočil Ran, své poslední mistrovské dílo inspirované Shakespearem a také životem feudála Mori Motonariho z 16. století. Nejdražší japonský film své doby tento týden míří díky společnosti Pannonia Ent. do českých kin a stále je na něj radost pohledět, přestože vzešel z Kurosawovy bolesti a pojednává o lidské vypočítavosti, krutosti a smrti.

Akira Kurosawa, jeden z nejproslulejších filmových tvůrců historie, točil převážně samurajské příběhy z dob feudálního Japonska. Z jeho filmů zohledňujících problémy současného světa vyčnívá detektivní drama Nebe a peklo z roku 1963. Kurosawa v něm adaptoval americkou knihu o únosu dítěte a milionovém výkupném, již vztáhl na sociální napětí a rozdílné životní podmínky v tehdejším Tokiu. Překvapivě vystavěný snímek, který řeší morální a společenské příčiny zločinu a trestu, zůstává formálně nejprogresivnějším režisérovým dílem.

Jan Žižka se od středy probíjí hordami nepřátel v historicky nejdražším českém filmu, jehož půlmiliardový rozpočet pomohl oživit tuzemské reálie přelomu 14. a 15. století. Středověké kulisy a s nimi spojené příběhy jsou pro světové filmaře dlouhodobě lákavé a výpravy do doby, kdy dosažení dospělosti bylo vzhledem k všudypřítomnému násilí či morovým ranám ošemetné, vidíme na velkých plátnech nebo na streamu každoročně. Připomeňme si tedy deset spíše zapadlejších a přehlížených titulů, jimiž se středověk ve vší jeho znepokojivosti a nebezpečí podařilo oživit autenticky.