Scorsese se rozplýval nad nejlepší filmovou bitvou. Nejspíš ji neznáte, i když bere dech

Scorsese se rozplýval nad nejlepší filmovou bitvou. Nejspíš ji neznáte, i když bere dech
Statečné srdce | 20th Century Fox
V nedávném rozhovoru pro časopis Time se Scorsese opět rozplýval nad starými kinematografickými mistry, jejichž umění je dnes přehlížené či rovnou zapomenutá. V této souvislosti zaujal i odpovědí na otázku, v jakém snímku se podle něj nacházejí nejlepší bitevní scény všech dob. Leckdo by možná čekal právě Bondarčukovu epiku, nedávno v kinech uváděný Ran (1985) nebo třeba zmínku o novějších klasikách jako Zachraňte vojína Ryana (1998) a Statečné srdce (1995). Scorsese však překvapil.
Falstaff
Falstaff | Alpine Films
Jmenoval totiž pozapomenutou shakespearovskou adaptaci Falstaff uvedenou roku 1965 ve španělsko-švýcarské koprodukci. Nestál za ní však nikdo menší než Orson Welles, který si hlavní roli obtloustlého a vychloubačného vyznavače hédonismu i zahrál. „Tenhle shakespearovský základ dal vzniknout úžasné filmařině. Pokud jde o akční scény, nachází se zde ta nejlepší bitva všech dob. Tvůrci Statečného srdce ji důsledně studovali a není se čemu divit. Jde o něco úplně jiného než v případě Ejzenštejnova Alexandra Něvského či Potěmkina. Nikdy jsem nic takového neviděl.“
Falstaff
Falstaff
75%
Falstaff je navzdory dobrým kritikám ve Wellesově filmografii poněkud upozaděný těžkotonážními tituly jako Občan Kane (1941), Dotek zla (1958), Dáma ze Šanghaje (1947) či Skvělí Ambersonové (1942). Scorseseho uznání je však dostatečným důvodem, abychom si i Falstaffovu bitvu připomněli.
Film zachycuje skutečnou bitvu o Shrewsbury, jež se odehrála roku 1403 mezi anglickým králem Jindřichem IV. a povstaleckou armádou rytíře Henryho Percyho. Poprvé zde proti sobě bojovali angličtí lučištníci, a ačkoli vítězství pomohlo udržet králi trůn, z hlediska filmu je nejdůležitější, že zbabělý Falstaff většinu líté řeže strávil schovaný v křoví.
Falstaff
Falstaff | Alpine Films
Nutno uznat, že ani černobílá kamera vtahující řeži nijak neubírá na působivosti. Na svou dobu se jednalo o vpravdě násilnou a naturalistickou podívanou. Welles měl k dispozici pouze zhruba 180 komparzistů, jenom díky překotnému střihu (odtud Scorseseho paralela s Ejzenštejnem) se mu podařilo vyvolat dojem tisícihlavých armád. Ridley Scott však u nového Napoleona dal přednost značně konvenčnějšímu stylu, což pro mnoho kritiků a kritiček zjevně až tak dobře nefunguje. I tak se ale můžete podívat na náš žebříček nejlepších historických filmů, z něhož by jistě šlo vybrat i další epické souboje.
zdroje: Time, ScreenRant