Po éře MeToo doznaly společenské diskurzy poměrně dost změn a napříč sociálním spektrem vykrystalizovaly debaty o sexuálním násilí, hranicích konsentu a vztazích mezi muži a ženami jako takovými. Podle všeho se vnímání sexuality proměňuje i v generaci Z, což se odráží i ve filmové debatě.
Jsou k nerozeznání. Obličej Marlona Branda, jenž by letos oslavil sté narozeniny, je dávno vytesaný na pomyslnou Mount Rushmore hollywoodských velikánů. Kontroverzní herec se před třiapadesáti lety připravoval na ikonické role v Kmotrovi (The Godfather) a Posledním tangu v Paříži (Last Tango in Paris) na vlastním ostrově na Tahiti, kde s ním pobýval také utopický architekt Bernard Judge. Na základě jeho memoárů vznikl nezávislý snímek Waltzing with Brando, ve kterém oscarovou hvězdu velmi přesvědčivě oživuje herec Billy Zane (Titanic). Na první pohled skutečně nepoznáte rozdíl.
Kolem streamovací platformy Warner Bros. a HBO bylo v posledních letech poměrně rušno, či spíše nepřehledno. V některých regionech existovala služba HBO Now, u nás zase bylo HBO Go a nedlouho poté, co se varianty sloučily pod značkou HBO Max, přišlo oproštění se od názvu slavné kabelovky. Nyní tedy máme Max jakožto výsledek spojení brandů Warner Bros. a Discovery a doufejme, že s ním chvíli vydržíme.
S vizáží arogantního hezouna měl ideální predispozice pro úlohy zámožných parchantů, což Billy Zane bezezbytku zúročil v nejúspěšnějším filmu devadesátých let. Titanic, v němž si zahrál úlisného snoubence Rose (Kate Winslet) Cala Hockleyho, udělal z osmapadesátiletého chicagského herce hvězdu. Po pětadvaceti letech ovšem zůstává jeho jasně nejslavnějším projektem, což by aspoň nakrátko mohl změnit nadcházející snímek s názvem Waltzing with Brando. Zane se v něm transformoval do legendárního Marlona Branda a první fotografie naznačují, že on ani maskéři k tomu nepotřebovali příliš píle.
Marlon Brando. Někdo by řekl největší americký herec všech dob. I ten, kdo by se držel víc zkrátka, by ho stěží mohl opomenout jako klíčovou figuru při definování moderního herectví. Průkopník Stanislavského metody, komplikovaný bouřlivák a politický aktivista se nikdy nenechal zkrotit. Byl to rebel? Výstřední podivín? Ješitný excentrik? Jeho neuchopitelnost nakonec jen přispěla k jeho mýtu. Narodil se před 100 lety.
Magazín Los Angeles Times ji roku 2011 zařadil na třetí místo v žebříčku padesáti nejkrásnějších žen ve filmu. Kariéru Kim Basinger definitivně nakoplo focení pro Playboy začátkem 80. let a mediálně nejprobíranější období se váže na její manželství s Alecem Baldwinem, které slavně karikovali také Simpsonovi. Sedmdesátiletá rodačka z americké Georgie, jejíž život poznamenala agorafobie a panické záchvaty úzkosti, ve vzácně podstupovaných rozhovorech přesto působí jako plachá žena s nohama na zemi. V posledních letech se věnuje především své dceři, a přestože ji Zlaté maliny pravidelně nominovaly na nejhorší herečku roku, doma má Oscara i Zlatý glóbus.
Robert De Niro musí v libovolném žebříčku nejvlivnějších amerických herců historie okupovat nejpřednější pozice. Jeho unikátní neústupné charisma, oddanost svým rolím a variabilita, s níž se chápe všech žánrů od lehké komedie až po horor, z něj učinily nedotknutelnou ikonu a osobnost, jejímž názorům veřejnost naslouchá. Pět snímků, v nichž si zahrál, figuruje v žebříčku sta nejlepších filmů americké kinematografie dle tamního filmového institutu. A skutečné klenoty můžeme nalézt i mezi více přehlíženými a upozaďovanými díly, v nichž manhattanský rodák zářil především v 80. a 90. letech.
Sedmatřicetiletá britská herečka Jameela Jamil se rozhodla odstoupit z konkurzu na čtvrtou řadu úspěšného seriálu Ty poté, co zjistila, že její nejmenovaná postava se má obnažovat a „být sexy“. Hvězda seriálu She-Hulk: Neuvěřitelná právnička se o své zkušenosti podělila v podcastu Podcrushed, kde sdělila, že erotika je jí ve filmové a televizní branži proti srsti. A není zdaleka první.
U mainstreamových filmů a seriálů vidíme v posledních letech zcela odlišný přístup k sexualitě. Zatímco z filmů se postupně vytrácí, v televizi se naopak etabluje mnohem víc než dřív. V jádru těchto tvůrčích rozhodnutí jsou samozřejmě peníze, nikoli reflexe stavu společnosti a kultury.
Afektovanost a neustálé experimentování k herecké profesi patří, alespoň podle režisérky a herečky Valerie Bruni Tedeschi, která zavzpomínala na své vlastní začátky v bouřlivých 80. letech. Narcistní fascinace sebou samým je pro většinu postav tohoto filmu typická a leckterým divákům a divačkám jistě přijde i protivná. Lze v ní však najít svébytnou poetiku.
