Články

Stormtroopeři neboli imperiální vojáci při prvním zjevení na plátně budili respekt. Rychle se však ukázalo, že hrdinným Jediům a jejich spojencům od těchto nekonečných mas pěšáků nehrozí žádné nebezpečí – neuvěřitelně špatné mušce nepadla za oběť žádná z hlavních postav a hrozivé energetické paprsky se tak staly jen efektní kulisou pro úspěšné plnění rebelských plánů či skutečně osudové šermovačky se světelnými meči.

Zapálené debaty o nejotřesnějších snímcích končí ve stejných slepých uličkách jako pře o těch nejlepších. Každý máme trochu jiná kritéria a shodnout se na tom, jaké (ne)kvality jsou skutečně zásadní, bývá často neřešitelné. Proto může být zajímavé poslechnout si pohled zvenčí – tedy od někoho (či spíše něčeho), kdo k těmto otázkám přistupuje co nejméně subjektivně.

Máme za sebou nejvíce nevzrušivý ročník Oscarů za dlouhé roky, na tom se shodli víceméně všichni. Sošku dostali povětšinou „ti správní“ z nominovaných, nikdo nic nespletl, nikdo se příliš neztrapnil. Přesto byl v celém večeru jeden vysoce kontroverzní okamžik, jehož důsledky dalece přesahují slavnostní večer. Britský židovský režisér Jonathan Glazer nahlas vyslovil názor, za jaký jste ve Spojených státech ještě před pár měsíci mohli přijít o práci nebo si odnést školní důtku. A Akademie se rozhodla dělat, že si toho slona v místnosti vůbec nevšimla.

Herecké ego někdy dospěje do slepé uličky, kde katastrofální veřejné přijetí vlastního projektu prostě nejde zhodnotit nezaujatě a pokorně. Čtyřiatřicetiletá Dakota Johnson, hvězda série Padesát odstínů šedi (50 Shades of Grey) a dcera kultovního herce Dona Johnsona, zasvětila poslední půlrok opatrné propagaci komiksové novinky Madam Web od studia Sony. Ženský superhrdinský dýchánek ze světa Venoma a Morbia evidentně brala s nadhledem do té doby, než publikum unisono odmítlo kupovat vstupenky a kritické recenze poplivaly kvalitu snímku i vůdcovské herecké schopnosti hlavní hvězdy. Johnson prý katastrofu předpovídala a nic podobného už nikdy nenatočí, což se přirozeně nelíbí lidem ze studia.

Rodiče Antona Viktoroviche Yelchina udělali vše pro to, aby měl jejich syn lepší život než oni. A skutečně se jim podařilo ho vyslat na skvělou cestu. Stal se jedním z největších mladých talentů Hollywoodu, než se přidal k nechvalnému klubu 27 a podlehl tragicky zbytečné nehodě. Dnes by Anton oslavil 35. narozeniny, připomeňme si tedy jeho nadějnou kariéru.

Už je to jasné, Česká televize si po Smyslu pro tumor další seriálový hit nepřipíše. Nejen, že novinka To se vysvětlí, soudruzi! odstartovala za očekáváním, ale tuto neděli ji čekal bolestivý pád na dno. Z toho nejvíce těží konkurence v podobě Sedmi schodů k moci. Televizi Nova pak nadále nedělá radost sledovanost Survivora.

Jak se z nich probůh seskakuje?! Otázka týkající se cestování na písečných červech zarazila mnoho fanoušků druhé Duny (Dune: Part Two), na nichž se tento způsob transportu nejednou využije. Proces „nastoupení“ na červa byl poměrně důkladně vyobrazen, ovšem jakmile se člověk na těchto obřích hmyzích monstrech dopraví, kam potřebuje, potřebuje bezpečně slézt na zem. Není to však jediná palčivá otázka týkající se povahy těchto neodmyslitelných obyvatel planety Arrakis.

Když se někdo zmíní o sci-fi filmech, většina fanoušků má po ruce alespoň obecný kanonický přehled. Nejdůležitější je pravděpodobně Vesmírná odysea (2001: A Space Odyssey), nejslavnější Star Wars, nejfilosofičtější na západě Blade Runner a na východě Stalker. Ke sci-fi se minimálně jednou přikloní snad každá velká režisérská osobnost, neboť v nesnadné charakterizaci a ohraničení tohoto žánru spatřují možnosti pro nekonečně kreativní vyjadřování, ať už vizuální nebo příběhové. Ve většině případů sci-fi filmy vychází z jiných kulturních zdrojů včetně literatury a komiksu, v dnešní době často rozvíjí či remakují klasická díla a série. V tomto článku se ovšem zaměříme na osm finančně nejúspěšnějších sci-fi historie, jejichž námět pramení přímo z myslí filmařů a neopírá se o žádné přidružené médium nebo značku.

Olivia Wilde slaví čtyřicítku. Populární herečka a aspirující režisérka vždy čelila vnějšímu dilematu, zda se během své kariéry spolehnout víc na svůj vzhled, nebo inteligenci. Tento konflikt, který odmítla jako binární volbu, se následně projevuje i v její autorské tvorbě. Její druhý režijní počin To nic, drahá (Don't Worry, Darling) ale provázelo tolik skandálů, že je nyní její dlouho a poctivě budovaná pozice v ohrožení.

„Děje se to tady a teď, ne někde daleko či v budoucnosti. Dotýká se to každého aspektu našich životů. Tyto skutečnosti však v příbězích na stříbrném plátně přesto obvykle chybí,“ dočteme se na stránkách iniciativy s názvem The Climate Reality Check (tedy něco jako Kontrola klimatické reality). Jde o jednoduchý test zaměřující se na to, zdali se filmy dostatečně zabývají i ekologickými otázkami – a někoho možná překvapí fakt, že většina letošních oscarových favoritů  tímto testem neprošla.

V 70. letech se britská i mezinárodní filmová scéna mohla spolehnout na to, že pokud je zapotřebí charakterního představitele náročných rebelujících postav či perverzních krutovládců, Malcolm McDowell je plně k dispozici. Osmdesátiletá herecká legenda vzešla z naturalistické pozdní tvorby britských autorů „kitchen sink cinema“ Kena Loache (Smůla na patách) a Lindsay Andersona (Kdyby), globální věhlas získala roku 1971 hlavní rolí v Mechanickém pomeranči (A Clockwork Orange) Stanleyho Kubricka, tedy jednom z nejkontroverznějších filmů 20. století. McDowell, jenž ztvárnil také Caligulu ve stejnojmenném skandálním experimentu, má na kontě přes 300 rolí a většina z nich se mu okamžitě vykouřila z hlavy. V pracovním tempu však nepolevuje a ani se k tomu nechystá.

Filmové a především ženské hvězdy jsou nedílně také předměty divácké fascinace, objektivizace a voyeurismu. Pojednává o tom i klasická studie Star Studies od Laury Mullvey, která je v tomto ohledu i po letech bernou mincí. Zvykli jsme si na atraktivní tváře zosobňující určité ideály a nic se na tom nezměnilo ani dnes, kdy woke kultura učinila generaci Z o dost citlivější a nakloněnou k jiným morálním stanoviskům. Důkazem je toho závratně rostoucí popularita šestadvacetileté Sydney Sweeney, jíž ke slávě vystřelily lechtivé scény v mládeží zbožňované Euforii a jejíž vzestup by i připomněl Marilyn Monroe nebo Jane Fondu, kdyby se zčásti nepodobal také Pamele Anderson.

Fenomén Hvězdných válek svého času zasáhl úplně celý svět a jednotlivé filmy se snad v každé zemi dočkaly četných televizních repríz. Když se původní trilogie Star Wars vysílala před dvaceti lety v Chile, stalo se něco skutečně ojedinělého – namísto klasického bloku reklam, který by přerušil vysílání filmu, se totiž podařilo reklamu na pivo vložit přímo do samotného díla.

Už třináctým rokem se datový novinář Ben Zauzmer pokouší odhadnout výsledky oscarového klání na základě matematických dat. O svém modelu dokonce napsal knihu s názvem Oscarmetrics a své predikce každoročně zveřejňuje i na webu The Hollywood Reporter. Jaké výsledky bychom podle Zauzmera měli na předávání, jež se uskuteční už tuto neděli, očekávat?

Oscarový ceremoniál se kvapem blíží a podle všeho jej ovládne oceňovaný životopis Roberta J. Oppenheimera od Christophera Nolana. Komplexní zmapování vývoje první atomové bomby je přesně tím filmem, s nímž by se lidstvo v dnešním klimatu obrozené studené války mělo seznámit. Jeho postavení oscarového favorita a miliardového diváckého hitu v pozitivním smyslu využívají také hollywoodské celebrity včetně Julianne Moore, Jane Fonda či Emmy Thompson, které se podepsaly pod otevřený dopis globálním lídrům volající po odstavení jaderného arzenálu.