Jonathan Glazer
Režisér, Scenárista
Politické proslovy jsou na Oscarech běžné, nicméně většinou se jimi vyjadřuje bezpečný středo-levicový postoj, na němž se všichni přítomní dávno shodují. V historii najdeme jen málo okamžiků, které by opravdu otřásly pódiem. Marlon Brando v roce 1973 odmítl Oscara ve jménu trvajícího zneužívání amerických indiánů. Michael Moore v roce 2003 kritizoval invazi Iráku pod falešnou záminkou. A Vanessa Redgrave se v roce 1978 opřela do izraelské represe Palestinců.
Všechny tři tyto názory se svého času setkaly s hlasitým odporem v sále. První dvě agendy však během let přijal Hollywood za své. Poněkud schizofrenně působí hlavně případ Michaela Moorea, kdy k obrácení veřejného mínění došlo bez generační obměny, takže stejným názorům začaly tleskat ty samé celebrity, které ještě nedávno svým bučením vyháněly mluvčí z pódia.
Palestinské téma ale o své hrany nepřišlo, právě naopak. Útok Hamásu z loňského října, který si vyžádal přes tisícovku obětí, a následná izraelská odpověď, jež si zatím připsala třicet palestinských smrtí za jednu izraelskou, zpřítomnily diskuzi trvající třičtvrtě století. A britský židovský režisér Jonathan Glazer nesnese, že se jeho film Zóna zájmu (The Zone of Interest) využívá jako argument pro, dle jeho názoru, zcela dehumanizační chování Izraele.
Jeho projev vzbudil hlasité reakce. Tím příznačnější je, že jde v tuto chvíli o jedinou oscarovou děkovačku, kterou pořadatelé nezveřejnili na svém oficiálním YouTube účtu. Tomu se můžeme smát jako jednoznačné ukázce Streisand efektu – čím víc se snažíte něco skrýt, tím víc se o to bude veřejnost zajímat. Důsledky jsou však i takové, že je nyní snadné Glazerova slova vytrhávat z kontextu a záměrně dezinterpretovat. Mnoha médii proletěla zpráva, že se režisér „vzdal svého židovství“ a zradil svůj národ, což nemůže být dál od pravdy. Tak se tedy na celý projev podívejme:
"Mockrát vám děkuji. Následující věc přečtu. Děkuji Akademii za tuto poctu, stejně jako našim partnerům A24, Film4, Access a Polskému filmovému institutu; Auschwitz-Birkenau státnímu muzeu za jejich důvěru a rady; mým producentům, hercům, spolupracovníkům. Všechny volby, které jsme učinili, jsme učinili ve snaze reflektovat nás dnes, v naší přítomnosti. Ne abychom řekli ‚Podívej, co udělali tenkrát,‘ spíš ‚Podívej, co děláme dnes.‘ Náš film ukazuje, kam vede dehumanizace v její nejhorší podobě. Tvarovala naši minulost a tvaruje naši současnost. Nyní tu stojíme jako židé, kteří odmítají, aby jejich židovství a holokaust byly zneužívány okupační silou, která vnesla konflikt do života tolika nevinných lidí. Ať už mluvíme o obětech útoku 7. října v Izraeli, nebo trvajícím útoku na Gazu. Když vidíme všechny oběti dehumanizace, jak jí odoláme? Aleksandra Bystroń-Kołodziejczyk, dívka, která v našem filmu září, jako zářila ve svém životě, to dokázala. Tuhle cenu věnuji jí a jejímu odboji. Děkuji"
Recenze8. 2. 2024
Zóna zájmu je děsivým zobrazením Osvětimi právě proto, že z ní nic neukážeGlazerův strhující snímek Zóna zájmu, jenž si odnesl cenu za nejlepší neanglicky mluvený film, sleduje život rodiny velitele Osvětimi v jejím luxusním sídle sdílejícím zeď s vyhlazovacím táborem. Zatímco rodina řeší své banální radosti a starostí, v pozadí slyšíme zvuky nejhoršího zločinu 20. století. Holokaust vidíme stěží v útržcích, ale pohlcuje nás hrůza z absolutního nezájmu všech přítomných o to, co se děje pár kroků od nich. V abstraktnějších pasážích snímaných termokamerou sledujeme „zářící“ dívku z odboje, která pod záštitou noci skrývá u zdi tábora pro vězně jídlo.
Izrael je dlouhodobě na první pozici největšího příjemce vojenské pomoci Spojených států, platí to prakticky po celou dobu existence tohoto mladého státu. Z těchto prostředků nyní zemřelo 30 tisíc Palestinců. Z nich drtivá většina byli civilisté a přinejmenším třetina byly děti. Podle kritiků Izraele je jasné, že útok Hamásu ze 7. října využívá izraelská armáda k decimaci palestinského území, jíž jde legitimizovat pouze logikou, že izraelský civilní život má větší hodnotu než ten palestinský.
Právě taková dehumanizace leží ve středu Zóny zájmu, a proto dává smysl, že se k ní režisér snímku vyjádřil. Během měsíců od premiéry se totiž paradoxně ozývaly hlasy, jež film využívaly k legitimizaci izraelské operace, což Glazerovi dlouhodobě vadí. Takoví lidé podle něj zásadně nepochopili smysl snímku upozorňujícího právě na bezohlednost vůči neviděným obětem, o nichž se „hrdinové“ filmu rozhodli, že jejich život na základě rasové podřazenosti a kolektivní viny nemá nárok na existenci. Řeč na Oscarech byla z těch mírnějších, které Glazer a členové jeho štábu během posledních měsíců pronesli – věděl, že v Americe bude stačit málo. Dva herci z Anatomie pádu (Anatomy of a Fall) ostatně zaplnili titulky tím, že měli na klopě připnuté palestinské odznáčky.
Filmy31. 1. 2024
Hvězda Vřískotu se zastává kolegyně vyhozené za podporu Palestiny. „Je to nefér a znepokojivé,“ tvrdíGlazer se několikrát dočkal potlesku. Když ale kamera zabrala publikum, v předních řadách jsme viděli strnulé celebrity a jen jemně tleskající osoby. Spekuluje se, že souhlas přicházel hlavně ze zadních řad od mezinárodních hostů. I ve Spojených státech ale jednostranná podpora Izraele polevuje. Když se nedlouho po vypuknutí současných bojů ozvala herečka Melissa Barrera s kritikou dlouhodobé izraelské politiky, přišla o roli ve Vřískotu. Od té doby Palestince podpořilo tolik celebrit, že už je není možné všechny vyházet.
Přesto jde stále o kontroverzní a menšinový názor, jak potvrzuje i vynechání Glazerovy děkovačky z oficiálních kanálů. A samozřejmě mnohé negativní a výhrůžné reakce, jichž se štáb Zóny zájmu dočkal. Akademie ví, že nemůže zabránit tomu, aby se řeč šířila. Jde tedy čistě o znak distancu a performativní komplikaci. Uvidíme, jestli půjde za deset let o stejné tabu, nebo budou všechny americké celebrity předstírat odvěkou nadšenou podporu. Nebylo by to poprvé ani naposled.
zdroje: Variety, CNN, The Hollywood Reporter
