Olivia Wilde je ve čtyřiceti na rozcestí. Populární herečka si pod sebou možná podřezala větev

Olivia Jane Cockburn se narodila do americko-irské rodiny s dlouhou tradicí v žurnalistice a šířeji literatuře. Oba její rodiče, prarodiče z otcovy strany a zástup strýčků a tet jsou váženými investigativními novináři, publicisty a spisovateli na obou stranách oceánu. Není tedy divu, že i mladá Olivia byla vedena k zvídavosti, zájmu o svět a obecnému přehledu.

V dětství pendlovala mezi Spojeným státy a Irskem, kde trávila hlavně prázdniny. Tehdy si zamilovala práci dublinského rodáka Oscara Wildea a již na střední škole přijala jeho příjmení (součástí její rodinné tradice je tvořit pod pseudonymem).

Olivia tedy před sebou měla celkem jasně načrtnutou dráhu v prestižní žurnalistice, podle toho také studovala. Nakonec se ale zhlédla v herectví, nejdřív třikrát odložila nástup na prestižní univerzitu, a pak ji úplně hodila za hlavu ve jménu herecké školy.

Před kamerou stanula poprvé v devatenácti v nepříliš úspěšném seriálu Skin. Dalších pár let brala role v televizi a na divadle dle příležitostí. První velkou rolí, jíž se zapsala do popkulturního povědomí, byla v roce 2007 „Třináctka“ v populárním lékařském dramatu Dr. House, kde ztvárnila aspirující elitní diagnostičku, jež se musí potýkat s tím, že ji všichni považují spíš za krásnou tvář než inteligentní osobu. S touto výzvou se musela nepřekvapivě potýkat sama Wilde a vzhledem k jejímu intelektuálnímu zázemí ji to neiritovalo o nic méně než její postavu.

Přestože Třináctka vstoupila do dění uprostřed seriálu, brzy si získala přízeň publika a zařadila se mezi nejvýraznější tváře značky. Jistě i proto, že její postava krom kariérních překážek čelila své identitě bisexuálky a diagnóze smrtelné nemoci, která jí může prakticky kdykoliv připravit o život. Patřila tedy k těm nejkomplexnějším a nejlépe napsaným figurám.

Wilde se konečně dostala do záře reflektorů a začaly se jí hromadit nabídky. V Houseovi vydržela do roku 2011, pak už se soustředila na individuální filmové a posléze divadelní role. V roce 2017 debutovala na Broadwayi v adaptaci Orwellova 1984. Také si našla čas na aktivistickou činnost – žurnalistický vliv její rodiny ji vedl k pocitu společenské zodpovědnosti, rostoucí slávu tedy využívala i k podpoře nezávislých dokumentaristů a charitativních organizací.

V roce 2019 Wilde debutovala jako celovečerní režisérka filmu Booksmart (doslova „Sečtělá“) s nešťastně parazitickým českým distribučním titulem Šprtky to chtěj taky, který vyvolal velmi mylný dojem, že půjde o uvolněnou přisprostlou vztahovou komedii. Jednalo se přitom o citlivý snímek o dospívání dívek a mladých žen. Zmatení vedlo k nižšímu hodnocení na českých databázích, ve světě se však film dočkal spokojených diváckých a nadšených kritických reakcí a s Wilde se začalo počítat jako s vůdčí feministickou režisérkou.

Zatím to byla bezvýhradná cesta na vrchol. Finální tečkou mělo být předloňské drama To nic, drahá (Don't Worry Darling), ostrá satira na vztahovou dynamiku s nevyhnutelným feministickým ostnem. Hvězdně obsazený snímek s Florence Pugh, Harry Stylesem, Chrisem Pinem a v neposlední řade samotnou Wilde ale od počátku provázela produkční dramata od zvěstí o kreativních neshodách po čistě bulvární zprávy o tom, kdo se na place s kým vyspal, rozešel, kdo koho seřval, kdo koho vyhodil a kdo na koho kde plivnul. Bylo toho... moc.

Samotný film byl převálcován sérií těchto kauz v bulváru, ještě podtržených nevyhnutelným odporem mašiny konzervativních médií, když Wilde pronesla několik silných prohlášení o postavení žen ve společnosti. Když se pak dostavil výsledný snímek a byl jen „normální“, působilo to nevyhnutelně jako absolutní selhání – po takovém haló by bylo třeba všem vytřít zrak, což se úplně nepovedlo.

Co bude tedy s Olivií dál? Snad jí zůstávají dveře dokořán přinejmenším coby herečce – krom covidové sezóny se každý rok objevuje v několika filmech. Tedy s výjimkou minulé sezóny, kdy nejspíš rozdýchávala všechny čerstvé skandály. Přes svou ostrou osobní rétoriku však v minulosti neměla problém s lehčími žánrovými rolemi a nepůsobí extra vybíravě. Je tedy pravděpodobné, že pro ni nebude těžké se vrátit.

Jak to bude s její režijní dráhou, teprve uvidíme. V tomto textu vskutku nemáme prostor přeříkat všechny zvěsti okolo To nic, drahá, tím spíš vážit jejich věrohodnost. Jisté však je, že na Wilde coby vůdčí osobnost projektu v tuto chvíli padá stín nespolehlivosti a nepřístupnosti.

V roce 2020 začala vyvíjet pro Marvel film o Spider-Woman, o němž jsme ale od té doby neslyšeli nic nového. Po uvedení To nic, drahá jen padlo, že projekt není mrtvý. Od té doby si však premiéru odbyla Madam Web, která by rozhodně mohla být posledním hřebíkem do rakve. Nadějněji vypadají dva její autorské projekty ve fázi preprodukce, jeden je životopisem gymnastky Kerri Strug, jejich existence ale ještě není zaručená. Budoucnost čtyřicetileté filmařky tedy není vůbec jistá, i když na odpis by rozhodně bylo brzo.

zdroje: The Hollywood Reporter, Variety, Wikipedia, Kinobox

Podívejte se na žebříček nejočekávanějších filmů roku podle databáze Kinoboxu.