„Horor a filmy pro dospělé k sobě mají blízko. Najdete v nich nezávislého ducha,“ věří režisér MaXXXine

Ten důvod je praktičtější. Když se rozhodnete natočit film odehrávající se v současnosti, můžete vyrazit na ulici a rovnou začít. To není zrovna výzva. Tady v Karlových varech je to vlastně docela špatný příklad, můžete vyjít ven a začít točit film z druhé světové. V Americe to ale tak snadné není, tam musíte pro historickou stylizaci něco udělat. Samozřejmě to přesahuje architekturu. Jde o kostýmy, účesy, auta, ale i volbu správných stylistických postupů a technologií. Každý předmět se stává rekvizitou, každá volba musí být dobře rozmyšlená, jinak se dojem rozpadne. Mnoho lidí musí vykonat spoustu složité a dobře koordinované práce, aby to fungovalo. Je to nesmírně vzrušující a zábavné.

Moderní technologie navíc příliš neprospívají vyprávění dobrých příběhů. Kolik hororů rozbilo, když jsme během sledování přemýšleli, proč pronásledovaná osoba nevezme mobil a nezavolá o pomoc? Tomu se dá předejít jednoduše tím, že umístíme příběh do analogové minulosti. V hlavní míře jde ale opravdu o to, že miluju, když je absolutně každý aspekt filmu důsledkem kreativního rozhodnutí, k čemuž vás cesta časem automaticky nutí.

Záleží hodně na specifikách daného filmu. Noční stalker je v našem příběhu přítomný, protože se hrdinové pohybují v době, kdy šlo o všudypřítomné téma. A, pozor na spoiler, ve filmu se ve skutečnosti neobjeví, i když to asi někteří očekávali. Nemusel jsem to tedy zase tak moc řešit a začlenil jsem ho prostě jako autentickou součást zeitgeistu.

Kdybych točil film přímo o něm a vymýšlel, jakým způsobem ho obsadit, jak ho zpřítomnit, jaký dějový oblouk mu vytvořit, tak bych rozhodně řešil morální otázky ohledně toho, co bych vyslal třeba směrem k rodinám jeho obětí. V takovou chvíli bych opravdu cítil zodpovědnost za to, jak se vztahuju k realitě, měl bych potřebu být zcela přesný a důsledný. Tak, jak je Noční stalker začleněný v MaXXXine, ale může být jen nedořečeným temným motivem na pozadí.

Mým cílem nebylo a nemohlo být dělat nějakou encyklopedii hororu, protože když jsem točil X, neměl jsem ponětí, že vzniknou dva další filmy. K nim došlo na základě zájmu studia po prvním filmu, ale také vzhledem k faktu, že v době covidu se prakticky nenatáčelo a na Novém Zélandu byla k dispozici spousta prostor a materiálu. Na nic se nestála fronta, daly se tedy prakticky natočit dva filmy za cenu jednoho.

Mým původním záměrem bylo, zjednodušeně řečeno, vzít nízký námět, zpracovat ho s důsledností vysokého umění a vzdát tak hold tvůrcům podobných děl. Jedním ze způsobů jak to udělat, je točit o lidech, co sami točí.

Hádám, že jsme to chtěli trochu ozvláštnit. Navíc je tu ten paradox, že v zákulisí porna je vše to, co má vyznít eroticky a smyslně, vlastně hrozně legrační a umělé. Dá se na tom skvěle ukázat princip filmařiny jako procesu, kdy se absurdní realita na place mění v něco, co vyvolává opravdové niterné emocionální reakce. Mnoho lidí stále neví, jak filmy přesně vznikají a mají o tom velmi romantickou představu. Sledovat naší trilogii jim poodkryje pravdu.

Hrdinové pak točí porno i proto, že jde o žánr, který má k hororu docela blízko. Rozhodně v kontextu sedmdesátých let. Šlo o poněkud oddělená odvětví filmového průmyslu, která nebyla pevnou součástí áčkového Hollywoodu. I proto bylo vždy v hororu tolik místa pro začínající a experimentující filmaře, pro skutečné talenty, kteří navíc mohli od podlahy vybudovat svůj byznys, což ve studiovém Hollywoodu dokáže individuální filmař jen stěží.

Víceméně vše, co jsem k tomu chtěl říct, jsem ale řekl v X, takže když se před námi zhmotnila možnost udělat Pearl a MaXXXine, hledal jsem trochu jiný úhel pohledu. Prostřední díl se tedy posunul od porna k fascinaci zlatou érou Hollywoodu, touhou získat si pro sebe bájnou pozici celebrity. A poslední díl je o tom, co si počnete, když ji opravdu uzmete.

Takže ne, mým původním cílem nebylo nabídnout tři reflexe tří dekád kinematografie, to je jen reakce na okolnosti, které jsem nemohl předvídat a vždy jde o přirozené řešení výzev, které před námi vyvstaly.

Nemyslím, že by bylo dobré nějak moc kalkulovat ohledně přijetí a umístění v historii. Prací na filmu strávíte dva roky, musí to být tedy primárně něco, co vás osobně zajímá. A samozřejmě, že následně stojíte o uznání a respekt, bylo by hloupé tvrdit opak. Nemyslím ale, že je na mně, abych se stavěl na nějakou konkrétní pozici. Někdo mě mezi tvůrce elevated hororů zařadí, někdo jiný ne. Nechám to na nich.

Víte… Los Angeles a především Hollywood je tím nejokázalejším a nejopulentnějším místem na světě. A zároveň je pravým opakem sebe sama. Je fascinující to pozorovat. Je to město, kam když přijedete, můžete se stát skoro ze dne na den slavnými. Může vám do klína spadnout obrovské štěstí. Ale stejně rychle o něj můžete prakticky v jakýkoliv okamžik i přijít. Je tu ta intoxikace úspěchem, ale i vědomí, že vše, co jste vybudovali, je v sázce. Je to hrůzu nahánějící, ale taky lákavé a neodolatelné. Nechtěl bych vyznít prostě jako cynik, celý ten fenomén je o tolik komplikovanější!

To je určitě fér postřeh, MaXXXine nepracuje se strachem v míře, v jaké X, a nepropadá psychologické tísni jako Pearl. Nechtěl jsem totiž natočit třikrát ten samý film. Měřítko MaXXXine je vědomě posunuto. Nikdo není nikde uvězněn a v každý okamžik přichází mnoho podnětů, včetně ansámblu složeného z několika slavných herců. Je to také zdaleka nejkrvavější film ze série, nicméně jde o velmi filmové násilí, které evokuje spíš žánrové zvyky než skutečnou bolest. To vše je vědomé, protože mám pocit, že ostatní aspekty hororu pokryly předchozí díly. MaXXXine je mnohem víc meta podívaná, což s sebou nevyhnutelně nese i ztrátu autentického strachu.

Záleží na tom, jaký příběh budu chtít vyprávět. Když bude o nějaké postavě a jejím osobním vývoji, můžu se vrátit k menší produkci. Jestli to bude film o době či místě, nevyhnutelně zase nabobtná. Co do divnosti, myslím, že v tuhle chvíli bych si mohl u A24 prosadit jakýkoliv nápad. Pokud pro něj budu dostatečně nadšený, to samo o sobě je přesvědčí. O tom by nakonec měla být filmařina. O realizování svých aktuálních obsesí.

Ještě je brzo to jednoznačně posoudit, práce na té trilogii pro mě ostatně ještě neskončila. To, že tu s vámi sedím a mluvím, je pořád součást práce na filmu. Opravdový konec nastane za dva týdny, kdy ukončím press tour. Co bude dál, zatím nevím. Uvědomuju si ale, že teď o mně a mých filmech ví víc lidí než kdykoliv dřív. Jestli zůstanu u hororů, nevím, vím jen, že budu točit filmy podle sebe a svých preferencí, na tom se nic nemění. Mám samozřejmě spoustu plánů a nápadů, ale v tuhle chvíli nic pevného.

Ne. Jen jsem se rozhodl napsat film, a teď mluvím hlavně o X, s aktivními protagonisty. Problém hororu často je, že postavy jen reagují na věci, co se okolo nich dějí, tomu jsem se chtěl vyvarovat. Nemá jít o nešťastné oběti v tíživé životní situaci, ale lidi, kteří milují „sex, drogy a rokenrol“ a v obranném módu mohou být klidně nebezpečnější než padouch. To mi přišlo jako svěží pohled a od toho se pak odvíjely i další dva díly, z nichž u druhého mi se scénářem výrazně pomáhala Mia. Z Maxine se stále výrazněji stává postava, která je nejen v nebezpečí, je také nebezpečná.

Dřív jsem se s ní osobně neznal, o roli se ucházela spolu s mnoha dalšími. Myslím, že se do té doby cítila podceňovaná a tahle příležitost pro ni znamenala tolik hledanou šanci setřást pověst hezké tvářičky obsazované do vedlejších rolí. Konečně mohla předvést dramatický a náročný výkon. I proto bylo tak snadné ji obsadit, vždyť její postava si prochází něčím velmi podobným.

Když jsem jí nabídl, že by mohla ztvárnit i Pearl, přijala možnost dvojrole bez špetky pochybnosti a strachu. Dnes už vím, že to je pro ní typické. Přesto je neuvěřitelné, co vše ze sebe vydala nejen umělecky, ale čistě prakticky. Mia hrála hlavní roli ve třech filmech, v kterých prakticky nesleze z plátna. A vzhledem k tomu, jak rychle ty snímky vznikly, tu mluvíme o pěti letech, kdy je dlouhé úseky času třeba být na nohou dvanáct hodin denně, sedm dní v týdnu, od sedmi do sedmi. A když se natáčely scény se starou Pearl v X, musela Mia vstát ve dvě ráno a vyrazit do maskérny. Jedinkrát jí přitom nechyběla energie. Jen díky téhle úrovni odhodlání bylo možné dostat se s tím projektem tak daleko.

Nevěřím, že by filmům hrozilo, že zcela vymizí. Přesto, když jste filmový nadšenec, který kina opravdu miluje, se musíte potýkat s tím, že postavení filmu a jeho prestiž nejsou, kde byly dřív. Nejde se ubránit určitému zklamání. Stačí se podívat na kvanta brandového komerčního obsahu, který vzniká. Všechno ale přichází ve vlnách, vyvíjí se a mění. Současný stav nebude trvat navždy, něco přijde po něm. A jako jsem já nostalgický po starších filmech, bude možná současná generace nostalgická po aktuální produkci. Musíme se starat hlavně o to, abychom v tom prostředí přežili a sami dělali, co nás zajímá.

Podívejte se na žebříček nejlepších režisérů podle Kinoboxu.

Zdroj: Kinobox