Hostiles je zajímavé dílo. Nemělo by vás rozhodně odradit, že je to western. Protože možná víc než western je to hlavně kvalitní, napínavé a relativně akční drama, na které se velmi dobře dívá. A to i přes nezdravě dlouhou stopáž v podobě dvě a čtvrt hodiny.
Dr. Paul Kersey (Bruce Willis) je chirug v Chicagu, takže každodenně má před očima následky brutality zdejších gangů. Kromě toho má doma milující manželku a dceru a jejich rodina je poměrně dobře situovaná. Idyla skončí ve chvíli, kdy se parta lupičů rozhodne vykrást jeho byt (vytipují si ho, není to náhoda), přičemž zabijí jeho manželku a vážně zraní jeho dceru (což je víceméně náhoda, původně to udělat nechtěli).
Přání smrti s Brucem Willisem v hlavní roli je remakem filmu Přání smrti s Charlesem Bronsonem. Nebudu srovnávat, nemá to cenu, a pokuste se to také nedělat. Příběh o lékaři, který žije spořádaným rodinným životem stabilně se chovajícího otce, manžela a pracovníka do té doby, než mu manželku zabijí a dceru brutálně zmlátí neznámí útočníci, sice není originální ani nijak chytrý, ale umí být záživný.
Tereza Nvotová natočila dokument o Vladimíru Mečiarovi. Shrnula v něm, jak se původně dostal k moci, jak se u ní mnoho let udržoval, co všechno ošklivého prováděl, a jako trumf nám ukáže současný rozhovor s ním, v jeho luxusní vile.
Teenagerka Christine (Saoirse Ronanová) chce, aby jí všichni říkali "Lady Bird", a nemá problém to všem agresivně připomínat. Ostatně, nemá problém všem kolem agresivně připomínat, co právě chce, a co jí připadá správné.
Max (Jason Bateman) a Annie (Rachel McAdamsová) jsou manželé a jsou velmi kompetitivní (navzájem i s ostatními). To znamená, že jednak milují společenské hry a jiné soutěže, a jednak jsou občas vystresovaní.
Joe (Joaquin Phoenix) má značná traumata a nyní se živí jako hitman, nebo spíše "chlapík pro extrémní úkoly". Jeho aktuální "extrémní úkol" spočívá v tom, že má zachránit dvanáctileté děvče z pedofilního nevěstince a pomlátit jeho provozovatele kladivem. Což provede. Načež se to všechno zvrtne, zlouni zabijí Joemu několik blízkých, a Joe... znáte to...
Lady Bird (2017) je nejnovější a první samostatný režijní počin zavedené herečky a scenáristky Grety Gerwig. Ta mi nikdy nebyla jako herečka dvakrát sympatická, ale na svou stranu mne dostala svým výkonem ve skvělém filmu Ženy 20. století (2016), který všem vřele doporučuji zhlédnout.
Tento horor vynikl prý "podle skutečných událostí". Na počátku 20. století se Sarah Winchesterová (Helen Mirrenová), bohatá vdova po výrobci stejnojmenných pušek, poněkud zbláznila a začala stavět megadům, který neustále nechala přestavovat, takže vypadal jako něco od M.C. Eschera. Ten dům dodnes stojí a jeho majitelé, kteří v něm pořádají akce (placené), tvrdí, že je strašidelný.
Noční hra (2018) je nový režijní počin scenáristů filmů Šéfové na zabití (2011) a Šéfové na zabití 2 (2014). To by vám mělo naznačit, v jakém duchu se film ponese. V tom černohumorném, vtipném, svižném, s nádechem krimi.
Tonya Hardingová byla od konce 80. let velmi úspěšná americká krasobruslařka, která se nejvíce "proslavila" tím, že v roce 1994 jistý chlapík praštil teleskopickým obuškem do kolene její hlavní krasobruslařskou konkurentku. Následně se zjistilo, že si toho chlapíka objednal exmanžel a bodyguard Hardingové a jí nikdo nevěřil, že s tím neměla nic společného, čímž její kariéra skončila.
Nejnovější animovaný film Nicka Parka (Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka, Slepičí úlet) vypráví o tom, jak je tlupa (hodných) pralidí z doby kamenné konfrontována s městem (zlých) lidí z doby bronzové, a svůj konflikt se rozhodnou vyřešit zápasem ve fotbalu. Máte pravdu, nedává to moc smysl, a kdybych vám vysvětloval podrobnosti, dávalo by to ještě méně smyslu.
V roce 1971 zveřejnily noviny New York Times výňatky z obsáhlé přísně tajné zprávy Pentagonu o Vietnamské válce, které dokazovaly, že několik amerických prezidentů po sobě záměrně lhalo kongresu i veřejnosti (ohledně toho, co a jak se ve Vietnamu dělo).
Že je western v podstatě přežitým žánrem, o tom už pěknou řádku let nemohou být větší pochyby. Kina sice čas od času zaplaví sympatické reminiscence jako Vlak do Yumy (2007), Opravdová kuráž (2010), Nespoutaný Django (2012) nebo loňský Brimstone (který do české kinodistribuce bohužel nasazen nebyl), ale jsou to už jenom osamělé výstřely, které diváckou přízeň trefují čím dál méně. Režisér Jared Moshe zkusil své štěstí s komorním příběhem o stárnoucím a nepříliš bystrém pistolníkovi, který se vydává pomstít vraždu svého dlouholetého přítele, ale navzdory více než solidnímu hereckému obsazení díru do světa rozhodně neudělal.
Guillermo del Toro je rozhodně velmi zajímavý tvůrce. Na jednu stranu působí jako narativní anarchista, který zapojuje do svých příběhů nespočet bizarních a netradičních vzorců, ale ve skutečnosti se jedná o nadaného klasického vypravěče, jenž umí svou sebejistou režii pouze nápaditě okořenit o různé žánrové odkazy a odvážná, pro někoho možná rušivá vizuální řešení. Celkově platí, že každý jeho snímek měl doposud něco do sebe (dokonce i mlácení Kaiju stometrovými roboty v sobě neslo drtivou dávku nostalgie a nadšené úcty k dnes lehce zaprášeným vyprávěcím vzorcům velkých blockbusterů), a nyní nezbývá než uznat, že novinka Tvář vody se hrdě přiřazuje ke Guillermovým vůbec nejkrásnějším a určitě nejprocítěnějším dílům.