Recenze: Mečiar - neveselá ukázka toho, jak funguje demokracie

Vzhledem k tomu, že je Nvotové pouhých 30 let, je nutno ocenit její řemeslnou zručnost a to, jak dokáže skládat dohromady historické materiály, současné rozhovory a své subjektivní myšlenky tak, aby to všechno dohromady tvořilo celkem působivý a pochopitelný celek. Byť je z toho celku od samého začátku jasné, že Nvotová není Mečiarovou fanynkou a že si nenechá ujít žádnou příležitost, aby ho zesměšnila / zkritizovala, bez jakékoliv poskytnutí prostoru druhé straně (pokud jsou ve filmu Mečiarovi fanoušci, jsou vždy pouze retardovaní nebo zkorumpovaní, respektive je to sestříháno tak, aby tak působili). Ovšem Nvotová a od počátku upozorňuje na to, že pochází z rodiny levicových intelektuálů a jde v jejich stopách.

Klíčovou otázkou ale je, pro koho je tento film vlastně určen.

Pokud jste tak mladí, že vám Mečiar nebo rozdělení Československa moc neříká, budete při sledování filmu dost tápat. Naopak, pokud něco víte o dějinách HZDS nebo o únosu Kováče mladšího (byť jen ty nejzákladnější věci), budete se se dost nudit.

Řekl bych, že já jsem tím nejideálnějším divákem pro tento film. Sametovou revoluci a rozdělení Československa jsem zažil, a po roce 1990 mě Slovensko přestalo zajímat a dozvídal jsem se o tamních událostech jen útržky. Viděl jsem dva nejlepší Mečiarovy protest songy ("Vivat Slovakia", "Neublížil som"), ale rád jsem si je v tomto filmu znovu připomněl a zasadil do kontextu. Znal jsem slovní spojení "Únos Kováče mladšího", ale neměl jsem tušení, o co šlo, a kdy a proč se to stalo.

V tomto smyslu by byl Mečiar vhodným filmem například pro dnešní studenty středních škol, neboť se z něj o historii samostatného Slovenska něco dozvědí poutavější formou, než mohou nabídnout učebnice.

Jinak ale film nepřichází s ničím novým a už vůbec ne s ničím převratným. Samotný rozhovor s Mečiarem je dost velkým zklamáním, protože se z něj nedozvíte nic nového (ani když máte o Mečiarovi tak mlhavé povědomí jako já), kromě toho, že má nyní Vlado hezkou vilu, papouška, a cosi důležitého ví, ale neřekne a může jenom naznačovat.

Při sledování Mečiara mě napadaly neveselé myšlenky o tom, jak funguje demokracie a co se dá dělat s tím, že velká část národa opakovaně demokraticky zvolí do svého čela někoho takového (případně Fica, který je podle Nvotové Mečiar 2.0). Nvotová se ale touto obecnější rovinou příliš nezabývá, a vypadá to, že si myslí, že stačí, aby byl Mečiar (Fico) jakýmkoliv způsobem odstaven od koryta, a Slovensku pak bude dobře. Obávám se, že nebude. Ale, znovu opakuji, o tomhle tento film není. Bohužel.

Hodnocení: 60%

P.S: Tento dokument můžete už teď, před jeho českou kinopremiérou, legálně sledovat na českém HBO Go. Zvláštní.