Recenze #2: Přání smrti Bruce Willise očima Františka Fuky

Paul je pochopitelně nešťastný, a také naštvaný. Obzvlášť když vidí, že policie nemá stopy a tento případ bude zřejmě odložen stejně jako tisíce podobných.

Postupně v něm uzraje přesvědčení, že si pořídí střelnou zbraň (kterou nikdy předtím nedržel  v ruce a neumí s ní zacházet), začne pátrat na vlastní pěst, a POMSTA BUDE JEHO.

Starý stejnojmenný film s Charlesem Bronsonem a Jeffem Goldblumem jsem viděl někdy v devadesátých letech. Přišel mi tehdy značně archaický, neboť jsem před ním už měl nakoukány desítky jeho kopií, takže mě originál tolik neoslovoval. A to je jeden ze základních problémů tohoto remaku: Snaží se dnešnímu divákovi nabídnout příběh, který pravděpodobně už nejméně tucetkrát viděl, a který je dnes přinejmenším neoriginální, v horším případě trapně směšný. Aby směšný nebyl, musel by být fakt dobře natočený.

Nový film nekopíruje doslovně děj toho starého. V tom problém není. Problém je v tom, že myšlenka "Obyčejný člověk se stává vraždícím strojem, protože nikdo jiný mu spravedlnost nedá" je už dnes strašlivě otřepaná a sama o sobě nestačí k tomu, aby film za něco stál (na rozdíl od 70. let, kdy takový námět byl poměrně originální, ne-li šokující).

Tvůrci se pokusili o jisté updaty, takže Willisův Paul Kersey se stane hvězdou YouTubu a internetových memů, z čehož by mohlo být něco zajímavého. Ale není. Je to po většinu filmu ignorováno, stejně jako spousta dalších zárodků potenciálně zajímavých myšlenek...

Film režíroval Eli Roth (oba Hostely, Green Inferno) a při jeho sledování jsem si uvědomil, že dosud snad nenatočil žádný film, ve kterém by hrdina procházel nějakým komplikovanějším vývojem a šlo mu o něco víc než o záchranu holého života.

Bohužel, Přání smrti by mělo být především o komplikovaném vývoji jeho hlavního hrdiny a o psychologických procesech v jeho plešaté hlavě. Roth to ví, takže jeho film rozhodně nechce být akční podívanou ani kriminálkou. Pátrající detektivové jsou jen kulisa, a pokud něco odhalí nebo provedou, je to povětšinou dílo naprosté náhody (lépe řečeno líných scenáristů). Některé krimi zvraty jsou tak divné, že jsem si nebyl jistý, zda jsem je správně pochopil (viz např. Sněhulák): Detektivové například hledají, kdo je záhadný mstitel, a ve městě s miliony obyvatel pouhou shodou náhod (aniž by měli nějakou reálnou stopu) začnou podezřívat nikoliv Paula, ale jeho bratra...???

Jak jsem psal výše, nové Přání smrti není ani akční film ani kriminálka. Není to ani torture porn nebo slasher (ve filmu jsou celkem asi 3 minuty něčeho trochu brutálnějšího), u kterých by se dalo argumentovat, že je Roth docela zvládá.

Nové Přání smrti není nic z toho, ale občas se snaží něčím z toho být. Ale o pár minut později si to vždycky rozmyslí, a vrátí se k psychologickému dramatu, kde ovšem selhává na celé čáře...

Ten hlavní a v tomto případě zcela fatální problém spočívá v tom, že Willisovi, který prakticky nesleze z plátna, v tomto filmu není možné uvěřit, že je chirurg a milující taťka / manžel, ani brutálního chladnokrevný likvidátor. Nedá se mu věřit ani jedna z těchto poloh, a už vůbec se mu nedá věřit přerod z jedné do druhé. A není to jen vina Willise, ale jistě i režiséra, střihače, a pravděpodobně i scenáristů (pokud výsledný útvar aspoň trochu odpovídá tomu, co bylo na papíře).

Film je sérií scén, z nichž každá sama o sobě by mohla plus-mínus fungovat v průměrném filmu. Ale jsou sesazeny dohromady tak necitlivě, že opravdu nebudete tušit, kdy máte hrdinu litovat, a kdy si máte říkat, jaký je drsoň s cool hláškami. Jednu chvíli má vážné morální dilema, a o 30 sekund později vesele připravuje zbraně a hraje k tomu cool song od AC/DC. Jednu chvíli přemýšlí nad smyslem života, a o 30 sekund později prohodí hlášku jako Schwarzenegger v Commandu. Co z toho bylo míněno jak moc ironicky (pokud něco)? Je pro Rotha zabíjení cool nebo ne? Máme hlavního hrdinu litovat, nebo mu fandit? Nemám nejmenší tušení.

Obzvlášť bych chtěl zdůraznit, že nemám vůbec žádné námitky proti "poselství" tohoto filmu, protože jsem v něm žádné poselství nerozklíčoval. Roth mohl natočit hlubší zamyšlení nad současným problémem měst a ozbrojených lidí v něm. Nebo mohl natočit cool brutální krvavou podívanou, hrdě ukazující vztyčený prostředník politicky korektním liberálům. Nenatočil ani jedno z toho, a není vůbec jasné, co z toho natočit chtěl. Tento film se svou nevydařeností téměř blíží českým kriminálkám.

Hodnocení: 30%