Recenze: Lady Bird - "Jsem hezká/nejsem hezká? Má mě rád/nemá mě rád?" Oscarový kandidát řeší věčné otázky mládí

Nyní je Greta Gerwig i známá režisérka, a to nejen ledajaká. Lady Bird je první film, co režírovala sama a je za něj nominovaná na Oscara hned ve dvou kategoriích, za nejlepší režii a scénář. A film celkově obdržel nominací pět, včetně té na nejlepší film.

Přitom je to ale úplně normální, dobrý snímek z kategorie "coming of age". Povedený film o dospívání. Ale pro mne osobně ničím nevybočující. Takže moc netuším, co dělá v kategorii pro nejlepší snímek nebo nejlepšího režiséra roku. Bráním se myšlenkám na to, že by kauzy MeToo, Time's Up a generická femi propaganda už prosákly na tak viditelné úrovni. O co je režijně lepší Lady Bird než v této kategorii nenominované Tři billboardy kousek za Ebbingem (2017) mi jednou bude muset někdo vysvětlit. Možná to udělá test času, ale prozatím, několik měsíců od premiéry, se mi myšlenky na Lady Bird zpětně nestočily ani jednou, kdežto ke "Třem billboardům" několikrát. A to je pro mě zatím největším signálem síly toho kterého filmu.

Lady Bird popisuje dospívání teenagerky Christine (Saoirse Ronan), která si nechává říkat přezdívkou Lady Bird a má komplikovaný vztah se svou matkou a velké ambice vymanit se z prostředí, ve kterém vyrůstá. Ve filmu postupně poznáme její různorodou rodinu, její školní sociální skupinu (které vévodí Beanie Feldstein, jejíž mimika, intonace a gesta natolik připomínají jejího bratra Jonaha Hilla, až je to mírně rušivé), její přání a tužby (aby ji někdo měl rád, aby byla populární, aby skončila jinak než její rodiče, aby byl potvrzen její pocit výjimečnosti, prostě tradiční teenager), i její lásky (výborně obsazené role, ve kterých se objeví na Oscara z jiných filmů nominovaní Lucas Hedges a Timothée Chalamet), její sny (odstěhovat se daleko od domova, rozletět se a seberealizovat se na dobré škole) a její strasti. Točící se zejména kolem vztahu s přísnou (ale milující) matkou a lásky.

Nechci ten film nijak snižovat. Je to bezpochyby povedené dílo. Rozhodně více než dobrý režijní debut a scenáristický počin. Ale pro mě nezapamatovatelný nad rámec toho příjemného zážitku při jeho sledování. Původně měl o režii zájem přítel Grety Gerwig, Noah Baumbach. Fakt je, že hořká komedie o dospívání a porouchaném vztahu k rodičům i sobě samé by mu do filmografie naprosto zapadla. Ale neumím si představit, že by z toho materiálu dokázal sám vykřesat lepší dílo. Ať už by to byl Baumbach nebo klidně Fincher či třeba sám Martin Scorsese. Ten film prostě na víc než na to být povedeným, ale nepříliš zapamatovatelným snímkem o dospívání nemá. Bohužel.

Přitom v této kategorii se pořád dá přinášet něco nového a uspět. Dej mi své jméno (2017), například. Nebo The Edge of Seventeen (2016) či Moonlight (2016). Ze starších právě Baumbachovo Oliheň a velryba (2005). Já, Earl a holka na umření (2015). Superbad (2007). Scott Pilgrim proti zbytku světa (2010). Smrt panen (1999). Mexická jízda (2001), Fish Tank (2009), Chlapectví (2014), Jak jsem balil učitelku (1998), Až vyjde měsíc (2012). Ze všech těchto filmů si osobně pamatuji silnější dojmy a zážitky než z Lady Bird. Ale protože hodnotit takto kvalitní film nějakým poměřováním, kdy ještě víc záleží na subjektivním vkusu autora než při běžném psaní recenze, nemá smysl, přestanu srovnávat a zaměřím se čistě na to, co dělá z Lady Bird právě ten povedený film.

Gretě Gerwig, která při psaní čerpala údajně hodně právě ze svého dospívání, se povedlo umně balancovat na pomezí čisté komedie a dramedy s tragikomickým podtextem. Obzvláště se jí daří rychle měnit atmosféru v rámci jednoho obrazu (například scéna při vybírání plesových šatů nebo jízda autem s matkou), aniž by to působilo násilně nebo uměle. Kdo byl někdy teenager a ještě mu slouží paměť nebo měl někdy teenagera v autě jako rodič bude určitě u té auto scény s jejími protagonisty schopen soucítit. Stejně jako u většiny příběhových vztahových střípků, které film divákovi předkládá. Má mě rád/nemá mě rád, jsem hezká/nejsem hezká, je můj rodič na mě příliš zlý/není na mě můj rodič příliš zlý, jde mi sex/nejde mi sex, jsem populární/nejsem populární atd. S čím jsem měla větší problém se ztotožnit bylo zejména v amerických filmech oblíbené "zničehonic ve věku blízkém dospělosti odkopnu svou nejlepší kamarádku". Ale jinak se Gretě Gerwig povedlo napsat velmi realisticky působící sondu do dospívání průměrné dívky.

Film taky zdařile kombinuje prostředí katolické školy s představami teenagerů o svobodném dospívání a životě, který bude následovat, až se vymaní ze jha rodičů a/nebo řádových sester. Vlastně o něm nemůžu říct nic špatného. Obsazený je skvěle, hudbu má dobrou, hezky kombinuje vtipné s dojemným, veselé se smutným a citlivé s bezcitným. Jen mi nepřipadá ničím výjimečný, emočně se mne nijak výrazněji nedotkl a obávám se, že ho rychle zapomenete.

Co se mi na filmu nelíbilo? Hlavní hrdinka (Saoirse Ronan) je málo sympatický teenager, kterému (jako většině lidí v tom věku) chybí sebereflexe. Což ale na druhou stranu vede k mnoha vtipným momentům. Místy je snímek trochu předvídatelný (ohledně vývoje lásek). Emočně mne zanechal víceméně laxní. Ano, pokud se vám zdá, že se urputně snažím přijít na něco, co je na filmu špatně, je to tak. Moc mne toho nenapadá. Lady Bird je dobrý film. Přesto z něj nejsem nijak nadšená. Přičítám to mimo jiné i pocitu zklamání z toho, že do nominační oscarové strategie se tento rok přimísilo příliš různých postranních sociálních aspektů, které s kvalitou filmu samotného mají málo společného.

Co se mi na filmu líbilo? Obsazení je perfektní. Laurie Metcalf je obzvláště realistický a zároveň vtipný obraz kritické matky. Jediná lepší filmová matka roku 2017 mi připadá jen Allison Janney, také poprávu na Oscara nominovaná a velmi pravděpodobně ho i dostanuvší za roli matky Tonyi Harding ve filmu Já, Tonya (2017). Film je mile úsměvný. Hezky vypadá. Prostředí katolické školy je vizuálně i atmosféricky také zajímavé. 

Pro koho film je? Pro fanoušky filmů o dospívání. Pro ženy, obzvláště ty, co vyrůstaly s přísnou matkou. Pro vyznavače stylu a atmosféry filmů Noaha Baumacha. Pro fanoušky filmů, ve kterých hraje Greta Gerwig (Frances Ha, Greenberg, Mistress America). Pro ty, kdo mají rádi žánr dramedy a komorní filmy s hořkosladkou atmosférou. Pro všechny ty, kterým připadá, že jsem k tomuto filmu zbytečně příliš kritická a málo se nad ním rozplývám, a chtějí si udělat vlastní názor. Ráda si pak poslechnu, jak se vám to líbilo. Třeba mi jen neochota byť jen znovu zvážit, že McDonaghova režie "Tří billboardů" nebyla zas tak výjimečná, zastiňuje hledí. Koneckonců, z nějakého důvodu přeci jen film Lady Bird je jedním z nejlépe hodnocených filmů všech dob v databázi Rotten Tomatoes. Tak se na něj podívejte.

Hodnocení: 76%