Gladiátor 2 má založeno na pořádné fiasko. Obludný rozpočet prakticky znemožňuje úspěch

Nedávno jsme slyšeli zvěsti o tom, že dotočený Gladiátor nevypadá podle prvních lidí, co viděli existující materiál, špatně. Vzhledem k tomu, že tu mluvíme o dojmu ze syrového, nesestříhaného a postprodukčně neošetřeného záznamu, to sice nemá prakticky žádnou výpovědní hodnotu pro konečné publikum, studio ale velmi potřebovalo vyslat do světa pozitivní buzz.

Jinak byl totiž tenhle projekt zatím poněkud nešťastný. Na place se odehrálo několik nehod, do nemocnice jeden den odvezli čtyři lidi, jiný den dva. Žádné zranění naštěstí nebylo závažné. Spolu s obviněním organizace PETA z nedostatečné péče o koně a opice na place tu ale vyvstával obraz produkce, která není sešněrovaná nejlépe, jak by mohla a měla.

Scenáristická a herecká stávka, kvůli nimž se produkce zastavila, jistě ničemu neprospěla a za hřebíček do rakve mnozí považují uvedení Scottova Napoleona. Ten nejprve zvládl vyvolat poměrně slušné očekávání, alespoň mezi cinefily, výsledné dílo bylo ale přijato dost rozporuplně. Rozhodně natolik, aby zchladilo případný zájem o listopadovou premiéru dlouho očekávaného sandálového opusu. Tržby Napoleona navíc zdaleka nelegitimizovaly dvousetmilionový rozpočet. Gladiátor 2 tedy nevstupuje zrovna do přátelského prostředí.

Jenže teď se podržte: The Hollywood Reporter tvrdí, ústy anonymního, ale tamní redakcí ověřeného zdroje, že rozpočet téhle produkce, původně stanovený na 165 milionů, se takřka zdvojnásobil na 310 milionů dolarů. „Je to úplná katastrofa, ten projekt je mimo kontrolu,“ říká svědek. Tahle obludná suma by Gladiátora vystřelila mezi desítku nejdražších filmů všech dob, což je skutečně naprosto absurdní. Producenti z Paramountu jsou podle všeho nyní ve stavu: Proboha, jak jsme se do téhle situace dostali?

Pokud je váš první instinkt vinit stávku, ta stála produkci jen deset milionů navíc. Zbytek zmizel kdesi na Maltě. O náladě ve studiu už se nedá mluvit jako o nervozitě, protože nervózní je člověk ve chvíli, kdy má ještě nějakou naději. Otázkou se v tuhle chvíli zdá být jen, jak moc velký průšvih to bude. Když totiž přičteme náklady na reklamu a marži pro kinaře, dostaneme se bezmála na nutnou miliardu dolarů, abychom tuhle anabázi dostali do černých čísel. To je dvojnásobek, kolik si připsala jednička s 460 miliony. Na rozdíl od Napoleona navíc nejde o projekt streamovací služby, která návrat rozpočtu z kin ani nečeká. A vzhledem k velmi nízkému potenciálu na prodej merchandisingu tu prakticky nejsou žádná zadní vrátka, jimiž by mohl přistát nějaký tichý bonus.

První Gladiátor s Russellem Crowem má ve světě poměrně dobrou pověst. Jedná se o televizní evergreen, snadno si ho pamatuje i část obyvatelstva jinak bez aktivního zájmu o filmy. Jde si představit, že právě druhý Gladiátor bude pro někoho tím jedním filmem, na který s rodinou během letošních Vánoc vyrazí do kina. Stoupající hvězda Paula Mescala v hlavní roli pak může přitáhnout nové publikum. Je tedy dost dobře možné, i když ne zaručené, že si Scott tentokrát zvládne připsat slušnou sumu, s níž by dorovnal původní rozpočet. Pokud ale nenapodobí Jamese Camerona ohledně schopnosti proměnit očekávaný propadák v jeden z největších hitů všech dob, mají v Paramountu problém.

Kdo problém nemá, je samotný Ridley Scott. Chlápkovi je 86 let, absolutně tedy nemá co ztratit. A svým způsobem je to vlastně kouzelné. Asi jako když sledujeme blížící se premiéru Coppolova Megalopolis. Co z toho, že každý, kdo četl scénář, řekl, že je příšerný? Kdo by si troufl odpírat starému mistrovi jeho vysněný projekt! Ridley Scott si zaslouží kritický pohled. Za svou tradiční neschopnost uvést v kinech reprezentativní sestřih svého filmu. Za svou občasnou nevraživost. A nyní za svou neekonomičnost. A pokud na place Gladiátora skutečně trpěla zvířata, jedná se o závažnou chybu. Zároveň je ale cosi sympatického na tom, že mu tenhle kousek vyšel.

Podívejte se na žebříček nejočekávanějších filmů roku podle databáze Kinoboxu.

zdroj: The Hollywood Reporter