„S Kirstie jsem měl velmi speciální vztah. Miluji tě a vím, že se ještě uvidíme,“ okomentoval John Travolta na sociálních sítích informaci o smrti herečky a komičky Kirstie Alley. Ta se zapsala především jako hvězda trojice filmů Kdopak to mluví a seriálu Na zdraví.
V posledních týdnech se na sociálních sítích hojně vzpomíná na opěvovaný, leč bohužel nepříliš známý snímek Goncharov (česky Gončarov). Režíroval jej zřejmě Martin Scorsese, v čele hvězdné herecké sestavy stanul Robert De Niro a díky další z jejich četných spoluprací vznikl roku 1973 mafiánský opus magnum. Anebo… Vůbec ne.
Lze uprchnout před vlastní minulostí až do země zaslíbené? Drama Amerika pokládá otázky ohledně hledání identity a vyrovnávání se s dávno zasutými vzpomínkami.
Skutečné kamarádky Carey Mulligan a Zoe Kazan v detailně vyrešeršovaném novinářském dramatu ztvárňují dvojici žurnalistek, které od hledání pravdy neodradí ani neustálé odmítání ze strany vyděšených obětí Harveyho Weinsteina.
Na Netflixu se objevilo všech osm dílů první sezóny seriálu Wednesday, za nímž stojí věhlasný Tim Burton a který využívá známých postav Addamsovy rodiny. Sází však především na temné hláškování titulní hrdinky, jež ale musí být trochu jiná, než jakou ji známe.
Provokace Johna Waterse, zvracení u Monty Pythonů, teenagerské čuňačinky či horory plné mučení. Filmová historie pamatuje obrovské množství nechutných a vulgárních snímků, které si však zaslouží naši pozornost.
Před třiceti lety měl premiéru slavný animovaný snímek, který představil romantizovanou verzi Blízkého východu i průlomovou dabingovou roli Robina Williamse. Aladin dnes patří do Disneyho zlatého fondu, jeho cesta na stříbrné plátno však byla velmi trnitá.
Ve druhém příběhu ze světa Oberonu hraje prim čáryfukyně, jak děti nazývají alchymistku Amélii. Když její kolega s tváří Vojtěcha Kotka říká, že „láska nemusí být vždy milostná“, je publiku jasné, že tohle není jen další česká pohádka plná ohraných klišé.
Natáčení během první pandemické zimy provázela řada komplikací a kvůli covidu se odložila i premiéra plánovaná už na loňské Vánoce. Snímek je tedy konečně v kinech, i když milovníci výstřednosti a hysterie, typických vlastností filmů Ireny Pavláskové, přijdou zkrátka. Autorka si totiž vystačila s početnou sestavou herců a hereček, jimž dala dostatek prostoru k exhibici. A to je (víceméně) ku prospěchu věci.
Snímky z 20. let bývají vzrušující pro filmové historiky, avšak běžné publikum u nich pociťuje zub času až příliš silně. Přesto existují výjimky, které dokázaly zestárnout s takovou grácií, že dodnes nechávají diváckou obec v němém úžasu. Platí to třeba pro řadu děl Sergeje Ejzenštejna včetně jeho prvotiny Stávka. Navzdory faktu, že ideologie těchto filmů je značně pomýlená.
Na pokračování úspěšné Princezny zakleté v čase se podílel téměř totožný tvůrčí tým jako v případě prvního dílu. Za výsledkem stojí scenáristické duo Petr Kubík a Lukáš Daniel Pařík, první je navíc podepsaný i pod režií a druhý pod hudebními kompozicemi. Společně vzpomínají, jak si během přípravy pokračování sáhli až na dno.
Herec a režisér Jonah Hill má dlouhodobé problémy s psychickým zdravím, což tematizuje v novém černobílém dokumentu, který můžete vidět na Netflixu. Jeho óda na soubor metod psychiatra Phila Stutze však zanechává podivnou pachuť.
Zkušený režisér a scenárista Cristian Mungiu servíruje další z morálních dramat v duchu rumunské nové vlny. Mungiu částečně ustoupil od typických dlouhých záběrů a také se snaží pokrýt více sociálně třaskavých témat na úkor psychologického vykreslení jedince. Přestože to není vždy ku prospěchu věci, zajímavou výpověď o současné evropské společnosti jsme přesto dostali.
Ani oscarová sbírka na poličce už pro většinu hollywoodských herců a hereček není zárukou tučného šeku za odvedenou práci. Nekompromisní průmyslová mašinérie totiž hledí jen na zisk — a toho se v posledních letech dosahuje mimo komiksové světy Marvelu a DC poměrně vzácně.
Starat se o zvířátko je touhou mnoha dětí mladšího školního věku a dívenka Babs není výjimkou. Její dlouho ztracený dědeček však výjimkou v nepříliš dobrém slova smyslu je, což publikum zdánlivě nevinného snímku drží v neustálém napětí, co se v téhle traumaty prolezlé rodině ještě semele. A to doslova.