Před 120 lety film poprvé zachytil smrt. Za popravou nešťastné slonice však nestál Thomas Edison, jak se často uvádí

Minutový snímek s názvem Electrocuting an Elephant (tedy volně přeloženo Poprava slona elektrickým proudem) měl premiéru 17. ledna 1903. Tým filmařů pod vedením věhlasného režiséra Edwina S. Portera pořídil záběry o necelé dva týdny dříve. Tentýž rok Porter mimo jiné uvedl i své dva krátkometrážní snímky Velká železniční loupež a Život amerického hasiče, průkopnická díla filmového stylu, jimž z hlediska filmové řeči nesahá syrové zachycení popravy slona ani po kotníky. O to ale v tomto případě rozhodně nešlo.

Údajně to byl totiž byznys. Thomas Alva Edison se jakožto zastánce historicky staršího a nepraktičtějšího stejnosměrného proudu dlouhodobě snažil konkurovat nástupu střídavého proudu, který zastupovali především Edisonovi konkurenti, podnikatel George Westinghouse a vynálezce Nikola Tesla. Zachycením popravy slona pomocí střídavého proudu chtěl Edison veřejně pošpinit modernější způsob vedení elektrického proudu – tak zní často opakovaná motivace Edisona k natočení znepokojivých záběrů.

Podle novináře Michaela Dalyho, autora knihy Topsy: The Startling Story of the Crooked Tailed Elephant, P. T. Barnum, and the American Wizard, Thomas Edison, i historiků z americké Rutgers University to však není pravda. Tento technologický spor, pro nějž se dokonce ujal chytlavý název Válka proudů, skončil na začátku 90. let 19. století, tedy zhruba dekádu před natočením Electrocuting an Elephant. Střídavý proud se tou dobou ukázal jako výhodnější pro masové použití a postupně na něj přecházely i Edisonovy podniky. Popravovat slona kvůli publicitě o deset let později by tedy nedávalo žádný smysl.

Samice slona indického jménem Topsy se stala obětí systému, který ji odmala choval v nepříliš důstojných cirkusových podmínkách. Topsy se narodila kolem roku 1875 a krátce poté ji koupil významný americký principál Adam John Forepaugh. Slonice musela zhruba 25 let vystupovat v jeho cirkuse a během této doby si vysloužila pověst problémového zvířete, což vyvrcholilo zabitím jednoho diváka. Následně ji Forepaugh prodal do zábavního parku na newyorském Coney Islandu, kde ji věčně opilý chovatel týral a mimo jiné ji krmil zapálenými cigaretami.

Postupně se horšil nejen zdravotní stav Topsy, ale rovněž rostla její nezvladatelnost. Nakonec se majitelé parku rozhodli zvíře veřejně popravit oběšením a pro platící diváky a divačky připravit pořádnou show. To naštěstí Americká společnost pro prevenci násilí na zvířatech zatrhla, před omezeným publikem však přesto proběhla poprava zahrnující otravu kyanidem, škrcení a zásah elektrickým proudem.

Právě zmíněný střídavý proud přitom Edison nechal v rámci Války proudů několikrát použít k usmrcení psů, telat či dokonce koně – to vše jen kvůli demonstrování domnělé nebezpečnosti konkurenčního vynálezu, jak zmapoval třeba spisovatel Gilbert King pro magazín Smithsonian. Proto i pro bezprecedentní popravu koně organizátoři akce zvolili „osvědčený“ střídavý proud a zřejmě právě tak vznikl mýtus o tom, že za celou krutou podívanou stál sám Edison. Ten přitom zřejmě samotné události nebyl ani přítomný, přestože mezi pozvanými novináři figurovali jeho filmaři, kteří pořídili nechvalně známé záběry.

Snímek je pravděpodobně první nafilmovanou smrtí zvířete (a možná živého tvora obecně) v historii a síla tehdy rozvíjejícího se média ukázala, proč nás tento příběh tak fascinuje. O naprosté většině událostí z lidských dějin máme jen velmi kusé informace, a to většinou literárního charakteru či prostřednictvím umělecky stylizovaných kreseb či soch. Až během 19. století můžeme hovořit o výraznějším rozvoji a dostupnosti fotografického aparátu, na což o několik dekád později navázal Edison s vynálezy kinetografu a kinetoskopu a bratři Lumièrové s kinematografem.

Schopnost zaznamenat výsek reality v rámci fotografie či ještě lépe filmu se ukázala jako klíčová z hlediska působení na jedince. Kdyby popravě Topsy nebyli přítomní Edisonovi filmaři, téměř určitě bychom se jí dnes nezabývali – stejně jako spoustou podobně pohoršujících případů, o jejichž existenci nemáme ani tušení.

Edisonova společnost uložila záznam filmu do knihovny Kongresu, díky čemuž se snímek na rozdíl od většiny soudobých děl podařilo zachovat dodnes. Přesto je zajímavé, že toto zhmotnění kinematografie atrakcí, nabízející publiku jinak nedostupný spektákl, nebylo svého času tak populární jako jiné, zdánlivě mnohem obyčejnější Edisonovy filmy. Až od 90. let minulého století se fyzicky nepříjemnému minidokumentu začala věnovat pozornost jakožto specifickému historickému úkazu.

Málokterý zločin v dějinách láká tolik pozornosti jako atentát na prezidenta JFK, jenž se odehrál 22. listopadu 1963. Režisér Oliver Stone o tom již v roce 1991 natočil hraný film. Od té doby přibylo mnoho nových informací…