Dlouho odkládané a rovněž dlouho chystané pokračování Perinbaby se hned ve dvou jazykových verzích (české a slovenské) dostává do tuzemských kin. Jako k poslednímu dílu letos zesnulého Juraje Jakubiska bychom se o pohádce s podtitulem Dva světy měli bavit uctivě a soucitně, výsledek je však podobně nesoudný jako oba Jakubiskovy snímky z 21. století, tedy Post Coitum a Bathory.
Jedním ze základních kamenů komiksového světa je rozdělení na superhrdiny a záporáky. Hlavní postavy jsou obvykle kladní hrdinové, kteří sice mají své charakterové nedostatky, ale jednoznačně kopou za stranu dobra. Oproti tomu padouši bývají koncipovaní jako jejich protiklady – zhmotnění hrdinových strachů a selhání, jimž je třeba se postavit.
Bez přehánění jde v případě Marvelu hovořit o krizi. Poslední titul komiksového impéria se dočkal výsměchu nejen před uvedením v kinech, z Marvels se vyklubal i obří kasovní propadák. Převažující neúspěchy na poli seriálů pro Disney+ i další průšvih v kinech s názvem Ant-Man a Wasp: Quantumania zavdaly spekulacím, zdali by se Kevin Feige a jeho marveloském multiverzum nemělo pokusit nějak oživit staré dobré postavy.
O kulturním významu Hitchcockova Psycha nemá smysl pochybovat. Znepokojivě realistický thriller s hororovými prvky je dodnes nejznámějším dílem slovutného mistra napětí a na svou dobu se pyšnil poměrně otevřeným zacházením s násilím, sexualitou a ke zděšení cenzury snímek obsahoval i splachující záchod.
Letos oslavila 25 let od svého uvedení nejpopulárnější komedie nejpopulárnějšího Jugoslávce. Nechybělo však mnoho a pozdější televizní klasika Černá kočka, bílý kocour (1998, v originále Crna mačka, beli mačor, anglicky prostě Black Cat, White Cat) by vůbec nevznikla – Emir Kusturica totiž chtěl v 90. letech s filmařinou skončit.
Takhle rychle natočené pokračování se jen tak nevidí. Měsíc po hororově laděné komedii Přišla v noci se totiž v kinech objevuje snímek Tancuj Matyldo, který by s trochou nadsázky šlo označit za jeho pokračování. Jen poněkud temnější, serióznější a sociálně uvědomělejší, zato však s obdobně charismatickou hlavní představitelkou.
Režisér Zack Snyder se během poslední dekády proměnil z jednoho z nejoblíbenějších hollywoodských jmen v postavičku, kterou už leckdo nedokáže brát úplně vážně. Měl pod palcem komiksové impérium DC, ale po obstojném Muži z oceli (2013) přišla podivná splácanina Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti (2016) a poté extrémně problematická produkce Ligy spravedlnosti (2017), kterou nakonec dotočil Joss Whedon.
Pondělní předávání Gotham Awards vzbudilo mnohem víc kontroverze, než bývá zvykem. O rozruch se nevybíravými slovy postarala žijící legenda Robert De Niro, která si nebrala servítky a dštila síru na všechny strany.
Jeden z nejočekávanějších filmů konce roku se v našich kinech objeví 14. prosince, už teď však rodinnou fantasy komedii Wonka viděli v rámci londýnské premiéry první novináři a novinářky. A zatím to vypadá, že snímek Paula Kinga (autora obou Paddingtonů) nabídne skutečně kvalitní předvánoční zábavu.
Disneymu se nedaří. Myšákovo impérium letos slaví stoleté výročí, které však má trochu nahořklou pachuť. I když se v poslední dekádě jednalo o největšího hollywoodského hráče, v poslední době se mluví o jednom neúspěchu za druhým – alespoň pokud vynecháme zábavní parky a další neaudiovizuální aktivity. Počet předplatitelů Disney+ stagnuje, nové seriály ze světa Hvězdných válek či od Marvelu budí rozporuplné reakce a filmová novinka Marvels si připsala nejhorší tržby v dějinách MCU.
Třetí film, třetí cesta. Zatímco putování Fanda a Lis ve stejnojmenném snímku z roku 1968 se s velkým ohlasem nesetkalo, Krtek (1970) už k chilskému mystikovi Alejandru Jodorowskymu přitáhl dostatečnou pozornost. Mezi fanoušky díla o spirituální cestě pochybného pistolníka patřili i členové skupiny Beatles, kteří přesvědčili šéfa své nahrávací společnosti Allena Kleina, aby Jodorowskymu dal milion dolarů na další projekt.
Jména hollywoodských velikánů Martina Scorseseho a Ridleyho Scotta patří mezi nejskloňovanější jména letošního podzimu. Zatímco první z nich se strhujícím způsobem vypořádal s tříapůlhodinovou stopáží u své novinky Zabijáci rozkvetlého měsíce, na toho druhého se v souvislosti s Napoleonem snáší spíš kritika – ať už kvůli historickým nepřesnostem, překotnosti verze pro kina anebo zaměnitelnosti bitevních scén, jež jen uznale pokukují po Bondarčukově klasice Vojna a mír z 60. let.
Loni před Vánoci se v našich kinech objevila odlehčená vyvražďovačka Šílená noc, v níž hodně neortodoxní Santa Claus (David Harbour) brutálně likvidoval bandu únosců. A nyní se zdá, že vyznavači násilného pojetí adventu si na své přijdou i letos – ve finální ukázce se představuje severská hororová komedie Šťastné a krvavé.
Mezi známé scény původního Vymítače ďábla (The Exorcist, 1973) patří i ta, v níž podivně se chovající Regan (Linda Blair) vyšetřuje nemocniční personál. Jeho součástí je i bezejmenný asistent radiologa, jemuž scénář dopřál i několik replik během angiografického vyšetření. Na první pohled se nejedná o nic výrazného a několik minut vyplněných medicínskou hantýrkou a procedurami mělo podpořit realistickou atmosféru, které se režisér William Friedkin pokoušel dosáhnout. Jenže na scénu lze nahlížet i výrazně temnější optikou.
„Jsem hrozně citový a nedovedu to překonat,“ hlásí špičkový agent Bob Saint-Clair své aktuální vyvolené, zatímco během řízení auta likviduje nepřátele rozeseté po okolních palmách. Humorná hláška to ve skutečnosti vyjadřuje nečekaně trefně. Slavná a oblíbená francouzská komedie se totiž mužské křehkosti věnuje poměrně detailně – se vším dobrým i špatným, co z toho plyne.