Opravdu za neúspěchy „woke“ Disneyho může hyperkorektnost? Problém je ještě někde jinde

Co se to tedy s Disneym děje? Odpověď na prostou otázku je samozřejmě extrémně složitá, neboť v případě tak obrovského globálního molochu jsou všechny byznysové složky úzce provázané. Mnoho internetových diskutujících má však jasno a i v českém online prostoru často slýcháme některou z variací anglické fráze „go woke, go broke“.

Ta se zhruba před pěti lety uchytila mezi americkými pravicovými konzervativci, kteří občas bojkotují produkty nějaké značky v případě, že se daná společnost snaží zastávat progresivistické hodnoty v čele se zaměřením na témata žen, etnických či sexuálních menšin. Právě Disney patří mezi producenty, jejichž filmům a seriálům je snaha o diverzitu často vytýkána.

Že by proto v kinech selhalo několik posledních snímků z Disneyho produkce, které bychom dříve považovali za kasovní jistotu? Ať už jde o animáky Rakeťák (2022) a Divnosvět (2022), hranou adaptaci Malé mořské víly (2023), pixarovku Mezi živly (2023), pátého Indiana Jonese (2023) či rodinnou fantasy Strašidelný dům (2023), pouze Malou mořskou vílu a Mezi živly nejde označit za vyložený průšvih, i když se od nich čekaly určitě mnohem vyšší tržby než „jen“ 445 milionů dolarů. Tragicky dopadla i komiksovka Ant-Man a Wasp: Quantumania (2023), zato další marvelovky Black Panther: Wakanda nechť žije (2022) a třetí Strážci Galaxie (2023) si na sebe vydělaly suverénněji.

V některých z těchto filmů se v omezené míře nacházely gay postavy, největší poprask samozřejmě způsobila tmavá pleť Halle Bailey jakožto nové Malé mořské víly. Amatérští výzkumníci z YouTube kanálu TLDR Business proto provedli několik průzkumů mezi tisíci členy své fanouškovské komunity, aby zjistili, nakolik jsou vlastně současné (nejen Disneyho) filmy woke a nakolik tato specifická charakteristika souvisí s jejich kasovním úspěchem.

Za tímto účelem vytvořili seznam šedesáti mainstreamových filmů z poslední doby, které produkoval Disney (kam tedy spadají i značky Pixar, Marvel a Star Wars) a jeho konkurenti Warner Bros., Universal a Dreamworks. Každý z těchto snímků respondenti následně ohodnotili podle míry zastoupení woke témat – tedy mužské dominance či toxické maskulinity, zvýhodnění bělošského obyvatelstva a řady dalších motivů týkajících se etnika, genderu a jeho proměn, sexuální orientace a tak dále.

Na čele takto vzniklého woke žebříčku se objevila Malá mořská víla, následovaná Barbie (2023), osmou (2017) a devátou (2019) epizodou Hvězdných válek, druhým Black Pantherem, Indianou Jonesem a nástrojem osudu, Rakeťákem, Divnosvětem, Mulan (2020), Proměnou (2022). Naopak na chvostu tohoto žebříčku se ocitly filmy Oppenheimer (2023), Kocour v botách: Poslední přání (2022), Medvěd na koksu (2023), Super Mario Bros. ve filmu (2023) a Spider-Man: Bez domova (2021).

Z toho tedy plyne, že mnoho lidí (minimálně tento vzorek publika) skutečně považuje disneyovské produkce na víc woke než tituly jiných studií – kromě Barbie se totiž v první desítce nacházejí výhradně Myšákovy filmy. Analýza kanálu TLDR Business dále srovnala tento „woke index“ s hodnocením kritické i divácké obce podle serveru Rotten Tomatoes. Korelace se ani v jednom případě neprokázala, takže míra toho, nakolik je určitý film woke, souvisela s hodnocením pouze minimálně. Lehký pokles popularity u nejvíce woke snímků lze přičíst fenoménu review bombing a i tak jde pouze o odchylku v mezích statistické chyby.

Zaměříme-li se jen na finanční výsledky filmů, je korelace už vyloženě nulová. To, zda je film označený za woke, dle dané analýzy nijak nekoreluje s jeho tržbami v kinech. Přestože lze Disneyho snímky považovat za více woke než díla jiných studií, rozptyl tržeb od výrazných hitů až po propadáky je napříč velkými hráči Hollywoodu podobný.

Tyto výsledky jsou v souladu s loňským článkem na webu The Washington Post, v němž politoložky Bethany Lacina a Lilly J. Goren zmapovaly společně se sociologem Nicholasem Carnesem úspěch druhého Black Panthera. Na zřetelně společensky angažovaný film hojně chodilo nejen afroamerické, ale i bělošské obyvatelstvo, a to dokonce i v tradičně konzervativních regionech USA, kde je hlas alternativní pravice (neustále brojící proti woke tématům) hodně slyšet.

Minimálně v jednom ohledu se však snaha o woke image Disneymu skutečně nevyplácí. Jak detailně popsal třeba The Guardian, konglomerát totiž v posledních letech vede v podstatě otevřenou válku s republikánským guvernérem Ronem DeSantisem, jenž vládne Floridě – tedy státu, kde se nachází největší disneyovský park. Na ploše větší než sto kilometrů čtverečních nedaleko Orlanda se už od 60. let nachází pravé srdce tohoto impéria, na jehož provoz mohl Disney více než půlstoletí uplatňovat velká daňová zvýhodnění. To však DeSantis loni zatrhl, pravděpodobně kvůli Disneyho nesouhlasu s nedávným nařízením, aby se na floridských státních školách nemluvilo o genderové identitě a sexuální orientaci.

K tomu však byl tehdejší ředitel Disneyho Bob Chapek spíše donucený tlakem zaměstnanců a veřejnosti, původně se firma ke kontroverznímu nařízení vyjadřovat vůbec nechtěla. I z toho je jasné, že cíle společnosti Disney jsou v první řadě komerční, čemuž se nelze divit. Disney se snaží nenaštvat a naopak přilákat co nejvíc potenciálních zákazníků, ať už jde o návštěvníky kin, obchodů či zábavních parků. Zdá se, že navzdory hlasité menšině na (nejen zámořských) sociálních sítích se mu to stále spíš daří a že hrdinové online diskuzí stejně podlehnou tlaku dětí a vyrazí do kina.

Lze tedy u Disneyho vysledovat jiné problémy? Rozhodně ano. Neuspokojivé tržby hraných adaptací animovaných klasik (ať už jde o Malou mořskou vílu či třeba dřívějšího Dumba z roku 2019) je možné přisoudit nezajímavým aktualizacím příběhů, které publikum jednoduše nepotřebovalo vidět. Jiné tituly jako Divnosvět či Mezi živly zase měly (na disneyovské poměry) překvapivě skromnou marketingovou kampaň, což sice z pohledu postpandemického šetření dává smysl, ale těžko se pak divit nižší návštěvnosti. Z uvedení do kin se totiž nepodařilo udělat takovou událost, na jakou jsou fanoušci animáků s logem Disneyho a Pixaru zvyklí.

Zároveň se sluší připomenout, že ani zdánlivé tržební jistoty jako desátý díl Rychle a zběsile či nejnovější kaskadérský showreel Toma Cruise s názvem Mission: Impossible kdovíjak neuspěly a rozhodně z toho nemohou vinit woke podtóny. Katastrofální kasovní výsledky Marvels tedy navzdory hlasité menšině ze sociálních sítí zřejmě nelze přiřknout etnické rozmanitosti tria ženských hrdinek jako spíš nezajímavosti samotných postav (u dvou třetin známých jen ze seriálů), nepropracovanosti zápletky a zmatenému marketingu.

Filmový průmysl se proměňuje a publikum o návštěvě kina přemýšlí i kvůli dostupnosti streamovacích služeb jinak než dřív. Disney by tedy měl na pokles tržeb nahlížet jako na varování, že se jeho publikum nespokojí s odfláknutou prací a recyklací starých nápadů. Hra na společenskou uvědomělost jej totiž sice nezlikviduje, ale ani nespasí.

zdroje: Box Office Mojo, TLDR Business, The Guardian, The Washington Post

Můžete se také podívat na náš žebříček nejlepších filmů na platformě Disney+.